Lásko, Bože, lásko

Mám o tebe strach, když jsi celý den pryč. Já vím, jdeš na přednášku, potom do knihovny, potom máš schůzku se svým přítelem, je to lékař, budete řešit tvé studium… Zas přijdeš pozdě v noci, zas si mě ani nevšimneš. Jsme svoji ani ne měsíc, Pavle!
Já vím… Chceš být lékař. Tak moc se na to upínáš. Víš, že se usmíváš, když mluvíš o studiu? Ten úsměv je mnohem hezčí, než když mluvíš o mně. Ale slíbils, že zítra nikam nepůjdeš. Slíbils, že zůstaneš se mnou — a tak krásně ses na mě přitom smál! Jenom na mě.
Miluju tě, Pavle...