Ach ta láska

„Víš že to má zvukovou signalizaci?“ rýpne si Vilda, když sestra snad po šesté během deseti minut zkontroluje telefon. Kupodivu se místo sžíravého odseknutí dočká nervózního úsměvu.
„Ty brácha, kdyžs balil Dášu, jaks to dělal?“
„Pomalu. Pomalu a opatrně .“
„Takže třeba kino?“
„Někdo tě pozval?“
„Mhm.“
„Tak to je skoro jistý.“
„Skoro není úplně,“ povzdechne Tilda.
„Detektor citů nemám,“ pokrčí rameny Vilda.
„Škoda, hodil by se. I na mě.“ Z úvah ji vyruší zapínání telefonu. Tilda doslova rozkvete.
„Tak já běžím,“ hodí úvahy za hlavu, popadne mikinu a zmizí.
„Tak na tebe žádnej detektor nepotřebuju,“ zazubí se za ní Vilda.