Eponine

Všechen sníh v ulicích už roztál
a s jarem očekáváš první záchvěv v srdci
ztracená mezi domy a sama
cítíš na paži dotek jeho prstů
a jen déšť je společníkem tvých slz
sníš a sníš a víš
že je to jen přelud
přesto neodoláš úsměvu v kaluži
chceš cítit ten polibek patřící jiné
kráčíš městem sama a světla
se odráží v uslzených očích
navždy ach navždy
si šeptáš pro sebe
a přitom nikdy nezaslechne
bušení tvého srdce
po proudu řeky se vydáváš
a tvůj hlas utichá v pláči
jen jednou obejmout a ucítit
vůni jeho vlasů na tvé osamělé tváři.