O kočkách a etiketě
Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Kouzelné. A když vzniká
Kouzelné. A když vzniká přátelství, patří se kašlat na etiketu. Mňau.
:)
:)
Krásně napsané
Krásně napsané
Děkuju :).
Děkuju :).
Awww, no to je ale roztomilé.
Awww, no to je ale roztomilé. :D Budoucí ségry, huh? :D
Nechval dne před večerem :D
Nechval dne před večerem :D
Jé, tenhle kousek mi utekl a
Jé, tenhle kousek mi utekl a o to větší radost mám, že jsem ho našla. Holčičky jsou kouzleně holčičkovité a hrozně se mi líbí, jak jsi tam zakomponovala to zcela bezděčné a vlastně tak trochu tajné učení nápodobou. To zrcadlo, které děti nastaví rodičům, je hodně přesné, ať mají rodiče masku jakou chtějí.
(Proto si mimo jiné myslím, že Lina dávno ví, že má 3 - 4 rodiče)
Jsem ráda, žes ho našla :).
Jsem ráda, žes ho našla :). Děkuju za milý komentář.