Ono se řekne kuchyně
Rožmberské panství, kolem roku 1600
„Jo, holenku, ty si myslíš, že nakrmit rožmberský dvůr je hračka? Víš, kolik lidí se o takovou běžnou kuchyni stará? Deset až patnáct! A to nepočítám sebe, kuchmistra! To máš kuchaře, kuchtíky, čelední kuchaře a paštikáře. Taky myčky, nádobí, to by žádný kuchař nedělal. Potřebujeme zásoby, ty dodávají pekaři, řezníci, vinní a pivní klíčníci, zahradníci, lovčí, myslivci, ptáčníci, zámečtí hospodáři a obročníci. Všechno musí zaznamenat kuchyňský písař. A na stůl nosí hotové pokrmy kráječi, pokrývači stolů, osobní šenkové, truksasové a stříbrníci. A běda, když se pánům něco nelíbí!“
Malý kuchtík, právě přijatý do hradní kuchyně, zesmutněl. Tohle si nikdy nezapamatuje!
Kuchmistr, který hovoří v drabble, by ještě dodal, že nejen musí hlídat chod celé kuchyně, ale také kontrolovat přijaté i vydané potraviny, dohlížet na zásoby ve spižírnách, na hygienu kuchyně, čistotu nádobí i zda jsou dobře vysmýčená kamna. Také sledoval, zda u dvorních stolů usedají pouze příslušníci dvora a zda usedají dle předepsaných pravidel. Měl „pod palcem“ vzácná koření, hlídal, aby nikdo z personálu neodnášel z kuchyně potraviny domů. Samozřejmostí bylo vedení a výchova kuchyňského personálu. Prostě měl na starosti velmi rušný provoz, a pokud se mu dařilo, byl také podle zásluh skvěle odměňován.
Právě z pozice kuchmistra se vypracoval nahoru rytíř Jindřich Vintíř z Vlčkovic – ten nastoupil v roce 1596 k Petru Vokovi jako kuchmistr českokrumlovského dvora, ale již v prosinci roku 1600 byl tento ambiciózní šlechtic jmenován kancléřem. Časem byl pověřován jednáním s nejvyššími zemskými úředníky v Praze, účastnil se zasedání zemských sněmů a dokonce vyjednával s italským rodem Ursiniů, který se přihlásil s domnělými nároky na dědictví po Vokově bratru. Zemřel však náhle v prosinci 1604, uprostřed příprav na křtiny dcerky. Petr Vok se se ztrátou schopného úředníka vyrovnával velmi těžko, zato ostatní, méně úspěšní úředníci, závidějící mu jeho strmý vzestup a kariéru, netruchlili.
Mimochodem – truksas (z německého Truchsess) je nejvyšší stolník, čestná hodnost u dvorského stolu. Stříbrník se staral o stolní stříbrné náčiní, vydával ho na stoly a po hostinách zas uzamykal do skříní.
Zdroj: Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol. Dvory velmožů s erbem růže
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A kdo přišel k jídlu pozdě,
A kdo přišel k jídlu pozdě, musel za trest pít vodu (říkali v Třeboni na zámku)
výborné drable
:) no vidíš to
:) no vidíš to
To by jeden nevěřil, co
To by jeden nevěřil, co pracovníků se za takovou dobře připravenou tabulí skrývalo!
a kolik pracovních
a kolik pracovních příležitostí, dnes by to muselo obstarat několik lidí s kumulovanými funkcemi.
tak ono tam jedlo plno lidí u
tak ono tam jedlo plno lidí u těch tabulí, to nebylo jako dneska
:)
:)
:)
:)
Skvěle, jen z toho čtení jsem
Skvěle, jen z toho čtení jsem sedřená. To nemusela být ale práce bez konce.
jako v každé kuchyni, řekla
jako v každé kuchyni, řekla bych, to platí pořád
A já z toho čtení dostala
A já z toho čtení dostala chuť na něco dobrého. Jenže u nás se v kuchyni holt role kumulují. :)
U nás taky, hele :)
U nás taky, hele :)
Rožmberkové byli bohatý a
Rožmberkové byli bohatý a mocný rod. Takto složité to asi u méně významných pánů nebylo...
tak samozřejmě asi ne až tak,
tak samozřejmě asi ne až tak, ale oni na svou prezentaci dbali velice všichni a klidně se kvůli tomu zadlužovali, jen aby vše bylo honosné a tak.
Je mi to jasné - takový
Je mi to jasné - takový kuchmistr musel být skvělý manažer. Chudák kuchtík, má před sebou dlouhou cestu, než se v tom všem zorientuje! :)
to určitě :)
to určitě :)
Výborné.
Výborné.
Tak jsem si vzpomněla na
Tak jsem si vzpomněla na Werichovo - Ten dělá to a ten zas tohle... :-)
Doba plus mínus odpovídá, takže jsem tu scénu v duchu viděla i kostýmovanou.
Aneb, když nehrozila
Aneb, když nehrozila nezaměstnanost :D