25. Smíření

Obrázek uživatele Lomeril
Drabble: 

„Nejvíc mě děsí ta nejistota,“ pokračovala Gormlaith. „Co když…“
„Jsi vědma, nikdo nezná všechna co když lépe než ty,“ přerušil ji. „Dvacet let jsi Nejvyšší ranhojičkou. Viděl jsem, jak smiřuješ rozhádaná knížata, pomáháš u porodů i u lůžek umírajících, hraješ si s vnoučaty, vymýšlíš nové léky, a tisíc dalších věcí. Nikdy jsem ale nezažil, že bys udělala něco, co by Deabartu nějak uškodilo. Věřím ti.“
„Odpouštíš mi?“ vyhrkla.
Podíval se jí do očí a pochopila, že Yaran možná neví proč, ale chápe, že se dnes loučí navždycky.
„Odpouštím,“ řekl tiše. „A ty mně?“
„Samozřejmě.“
„Pak můžeš jít s klidným srdcem.“

Komentáře

Obrázek uživatele mamut

Opravdu musí?

Obrázek uživatele Lomeril

Minimálně tomu věří

Obrázek uživatele Aplír

To je tak tísnivé.

Obrázek uživatele Lomeril

A teď ji čeká poslední práce

Obrázek uživatele Faob

Smíření je strašně fajn, ale "s loučením navždycky" se schyluje k něčemu smutnému. Ach ouvej!

Obrázek uživatele Lomeril

K něčemu smutnému se schyluje už od začátku...

Obrázek uživatele Killman

Loučení na vždy, to musí být moc smutné...

-A A +A