V záři světel
Nevím jak mě to napadlo, ale napadlo no.
Světla ozářila podium. Byla na to dávno zvyklá. Šum. Vteřina ticha. Jakmile slyšela hudbu, její tělo začalo zcela automaticky tančit. Nepřemýšlela o tom. Nepřemýšlela o těch mlsných pohledech, které se na ni upíraly. O prasatech slintajících pod podiem. Tančila tak, jako skoro každý večer. Kousky oblečení lítaly vzduchem. Prasata pod podiem napřahují pazoury, snažíc se ukořistit na památku jeden z nich. Po chvíli již není co chytat. Prasata řvou nadšením. Tančí dál, automatické pohyby. Nevnímá. Myšlenkami je dnes úplně jinde.
Bylo jí tenkrát 19 a milovala ho. Byl to první a poslední chlap, ke kterému se odvážila něco doopravdy cítit...
...a teď už jen srdce z kamene, city žádné; sebeobrana.
A prasata.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
hodně smutné
hodně smutné
Pěkné.
;-)
Ou.
Ou.
No, inu opět "ženský úděl" na scéně. :-(
Povedené ale dost nechutné (při představě těch prasat).
Děkuji moc za komentáře :))
Děkuji moc za komentáře :))
To je dost drsné, tedy.
To je dost drsné, tedy. Chudák holka.
Drsné :(
Drsné :(