S pozdravem navždy Tvá
Tentokrát navazuji velmi přímo na Nevěrnou
Seděl pod jabloní a skládal k sobě kousky papíru, jako kdyby se pokoušel složit zpátky opadaný květ. Symbol křehké pomíjivosti. Symbol nového začátku.
"Řeknu ti ho slovo od slova," navrhla. Jinou omluvu neměla.
"Přišla ses rozloučit?"
"Přišla jsem se pomilovat pod kvetoucími stromy," vysvětlila. "Akorát jsem přišla o dva měsíce pozdě."
"Tak dlouho bych nečekal," zalhal.
Klekla si k němu a zpod prstů mu brala dílek roztrhaného dopisu za dílkem. Mačkala je do kuličky, která se jarnímu květu podobala mnohem víc.
"Budu ti psát každý den," řekla pohnutě, jako by říkala tu druhou očividnou věc. "Jemu už nenapíšu ani řádku."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásné a i trochu romantické,
Krásné a i trochu romantické, řekl bych, moc líbí to "zalhal", které napoví více než desítky vět...
Takové realisticky romantické
Takové realisticky romantické. Trénuji na psaní červené knihovny;)