Jarní ráno

Jarní ráno se pozvolna měnilo v jarní dopoledne. Slunce svítilo, ptáci zpívali, podél řeky kvetly stromy o stošest a bzukot včel v jejich korunách připomínal hučení jezu při nedávných záplavách.
Řeka sama byla ještě hnědá splavenou hlínou a rychlá roztátým sněhem.
Na vyvráceném dubu seděl rybář a nadšeně máčel vlasec v rozbouřených vodách. Opodál se pásli dva koně.
Hromada pokrývek pod jedním stromem se pohnula a setřásla ze sebe okvětní plátky.
Geralt zamžoural na sedícího Marigolda.
„Co to děláš?“
„Chytám ryby!“
„Ale Marigolde, teď přece-“
„Jen počkej!“
Geralt si povzdechl a znovu se zahrabal do pokrývek. Když to Marigolda baví...