Ve dveřích stanu plná zmatku,
stud sevře mě jak v obručí.
Vím, teskno bude holoubátku
a vylétne vám v náručí.
Velmi něžně varuji - nejsme tu úplně hodní k malému dítěti, ale nějak drastické to zase není.
Mlč už ale! sekne maminčin ostrý hlas a moje povídání se mi zasekne v krku. Koušu si ret, abych ho nepustila zpátky a vyšívání se rozpíjí. Jehla sjede, plátno červená, ale mlčím.
Maminka vstává, křičí – nedávám pozor přidělávám starosti – a mně hoří tváře jak Mariannina magie ve zdech, co včera odešla. Nevymýšlej si, říkala maminka.
Neumím se soustředit, když nemluvím. Když mě Marianna učila světýlko, nechala mě, ukázala ho třikrát, šípky a plamen, a šlo to, jak létání. Tatínek se smál – švitoříš, vlaštovko – ale pak mě objal.
Chybí mi oba, ale musím být tiše, aby mě maminka měla taky ráda.
Hnutí za obnovení dobré reputace šumavských čarodějnic (tzv. HODRŠČ) by zde rádo řeklo, že letos doufá, že už se konečně na hodnocení toho, kteří hrdinové zasluhují lásku, nějak jako shodneme.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je mi ho líto, nebožátka.
Aplír
Je mi ho líto, nebožátka.
Je to tedy děvče, ale jo, no,
Jeřabina
Je to tedy děvče, ale jo, no, zrovna nemá lehkej tejden.
Nebožátko jako děťátko. To
Aplír
Nebožátko jako děťátko. To může být i děvčátko. :)
Chudák malá. :(
strigga
Chudák malá. :(
Jojo. Díky.
Jeřabina
Jojo. Díky.
neměla to lehký teda
Tora
neměla to lehký teda
Njn, ona furt úplně nemá.
Jeřabina
Njn, ona furt úplně nemá.
Všichni hrdinové si zasluhují
Lady Peahen
Všichni hrdinové si zasluhují lásku.
V pořádku, s tím jsem ochotna
Jeřabina
V pořádku, s tím jsem ochotna souznět!
Chuděrka malá.
kytka
Chuděrka malá.
Hana je nešťastná, nemilovaná, uvědomuje si, že by ji Marianna kdykoli převálcovala, když by si to usmyslela - ani se nedivím, že to tak dopadá.