Plním třetí překvapení, kapitola je čistý dialog. Proto taky tentokrát jen formou drabblete, tedy v polovičním rozsahu než ostatní kapitoly. (Ach jo poprvé.) Vzhledem k tomu, že na psaní přímé řeči jsem pitomá, tím spíš, když mám psát něco, co se odehrává na jaře 1920, počítejte s tím, že mi psaní šlo jako psovi pastva. (Ach jo podruhé.) Pokud vám bude připadat, že to nezní jako dialog z roku 1920, přičtěte to v rámci povídky tomu, že Jelizaveta neumí pořádně česky, děkuji. (V rámci toho, proč to tak píšu, viz výše. Tolik přímé řeči jsem nenapsala za celý život dohromady :D)
„Madam Nikolská, velmi mě těší, že vás konečně poznávám!“
„Potěšení je na mé straně.“
„Dáte si kávu? A jak se vám zatím líbí Praha?
„Velmi ráda – bez cukru prosím. Je to skutečně kouzelné město.“
„Mléko?“
„Ne, děkuji.
„Tak, prosím. Mimochodem, doneslo se mi, že jste založila baletní školu.“
„Ach ano. Ale jsme teprve na začátku…“
„Doufám, že se vám bude dařit. Nicméně, snad mi dovolíte, abych přešel k důvodu našeho setkání. Madam Nikolská vím, že jste skvělou tanečnicí a byl bych velmi potěšen, kdybyste letos v létě hostovala v Národním divadle. Jednalo by se o dvojroli Odetty-Odilie.“
„Bude mi potěším.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To muselo být veliké potěšení
neviathiel
To muselo být veliké potěšení!
Ovšem! *nadšený úsměv*
Apatyka
Ovšem! *nadšený úsměv*
Jsi dobrá, že jsi ten bonus i
Esti Vera
Jsi dobrá, že jsi ten bonus i tak zkusila, klidně si takový rozhovor dokážu představit :)
Nechci být rebel :) Možná
Apatyka
Nechci být rebel :) Možná bude nějaké překvapení, které vzdám (obzvlášť, pokud přijde v době druhé světové), ale zatím nechci :)
Za mě je ten rozhovor v
Killman
Za mě je ten rozhovor v pořádku, dobré.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.