13 - Hostinec na kraji nekonečna

„Hej! Potřebuju tady někoho silnýho a klidně i blbýho!“

„Prej ti mám jít pomoc.“

„Kdo tě poslal?“

„No, tamta, ehm Rebecca?“

„Koukám, že tu moji prosbu vzala doslovně.“

„Cože?“

„Ale nic. Už si někdy tahal sudy piva ze sklepa?“

„To zrovna ne, ale sochu bohyně jsme přenášeli každý týden.“

„Vidíš, takže máš praxi. To dáme. Pojď sem a nejdřív jich pár opatrně překulíme k rampě. Ať nemusíme pořád běhat až dozadu.“

„Kolik jich budeme muset vytlačit nahoru?“

„Co nejvíc. Nová pípa je na cestě, ale kdo ví, kdy se tu objeví. Nehodlam o Černé hodině riskovat, že dojde pivo. Radši mít nahoře víc sudů, než pak litovat.“

„Černá hodina?“

„Neřeš a pomoz mi.“

„Mám jít nalevo nebo napravo.“

„To je fuk, hlavně ať ti neujede sud.“

„U bohyně, to je tíha.“

„A to je zatím valíme jen po rovince.“

„Už teď mě bolí ruce a záda.“

„Věř mi, že netušíš, co je to bolest. Zatím... Tak jo. Máme je tu připravené. Jdeme na to.“

„Hej! Co je to tam za rámus?“

„Co asi? Hrajeme si tu kulečník. A ty se do toho opři, stáčí se to ke straně.“

„Víc nemůžu!“

„Ale hovno, nemůžu. Dělej! No vidíš. První sud venku, pět dalších zbývá.“

„Ethane, dovalte ho až sem, ty zbylé můžete nechat hned u dveří.“

„Ženský. Si navymýšlej. Připravený?“

„Jako bych měl na výběr.“

„To je přístup! Hej, Im, máš to tu. Nech to deset minut stát, pak ho narazíme. Do tý doby je medovina za polovinu. To by jim mohlo na chvíli zacpat hubu.“

„Jdeme na další?“

„Si do toho najednou nějak hr...“

„Já už to chci mít hlavně za sebou.“

„Se ti nedivím. Tak jo, jdeme vyvalit ten zbytek a jestli to dáš bez keců, možná se nad tebou smiluju, pustím tě nahoru a nechám tě naložit se do vany a prohřát namožený svaly.“