19. kapitola: Násilí

Black odemkl tmavě zelený Jaguar F-Type, nasedl a otočil klíčkem v zapalování. Motor naskočil s temným zavrčením, dokonale odpovídajícím jeho vnitřnímu rozpoložení.
„Nepil jsi?“ dotázal se Snape.
„Snídaňovou vodku jsem dneska vyjímečně vynechal,“ odpověděl Black.
Severus se posadil na místo spolujezdce a brašnu hodil na zadní sedačku. Ještě si ani nestačil zapnout bezpečnostní pás a Sirius už s kvílením pneumatik vyrazil kupředu.
Zdálo se, že si na řízení cizího auta nepotřebuje zvykat. Se spojkou i řadicí pákou pracoval jistě, přesně a rychle, stejně jako se skalpelem.
„U všech svatejch prdelí, tohle je ještě lepší, než jsem čekal!“ pochvaloval si, zatímco suverénně předjížděl jedno auto za druhým, aby se dostal na městský okruh.
Snape vedle něj sice udržoval kamennou tvář, avšak její barva jasně vypovídala o názoru na Blackův styl jízdy. V jednu chvíli dokonce stiskl madlo dveří tak křečovitě, že když ho po vybrání ostré zatáčky zase pustil, divil se, že mu nezůstalo v ruce.
Sirius po něm střelil pohledem. Na tachometru měl 180 km/h.
„Takhle s ním asi nejezdíš, co?“
„Jezdím úsporně. Šetřím přírodu.“
Black se štěkavě rozesmál, sešlápl brzdu, aby nevrazil do pomaleji jedoucího vozidla před sebou, a jakmile mu uhnulo, okamžitě zase položil plynový pedál na podlahu.
„Proč sis ho vlastně kupoval? Krize středního věku?“
„Já si ho nekoupil. Patřilo tátovi. Jediná věc, která mi po něm zbyla. Nějak jsem se jí nedokázal zbavit.“
„Hm. Chápu,“ zabručel Sirius. Před očima viděl chátrající dům na Grimmauldově náměstí, který se k němu vůbec nehodil, který nenáviděl a nestaral se o něj, zároveň ho však odmítal prodat.
„Ty víš, kde Grangerová bydlí?“ zeptal se Severus.
„Jo. Jednou jsem ji vezl domů, když jí ujel noční bus,“ vypověděl Sirius, jednou rukou pevněji sevřel volant, druhou bleskově podřadil a předjel zleva kravaťáka v Audi.
„No, jestli jsi řídil takhle, nedivím se, že to bylo jen jednou,“ neodpustil si Severus, jehož obličej už vypadal bez nadsázky jako hlávkový salát.
„Ten večer jsme skončili u mě, protože před jejím domem stepoval McLaggen,“ pokračoval Sirius věcně. „Nechtěla se s ním potkat. Přiznala, že ji obtěžuje.“
„Spala u tebe?“
„Jo, spala u mě. V ložnici pro hosty,“ upřesnil Black, když mu neunikl výraz, s jakým Snape otázku položil. „Přiznávám bez mučení, že jsem sukničkář, ale tak ubohej, abych využil její prekérní situace, fakt ne.“
„I kdybys té situace využil, přede mnou se ospravedlňovat nemusíš,“ ušklíbl se Severus. „Nejsem tvoje holka, ani tvůj kněz. Takže ona se ti svěřila, že ji McLaggen obtěžuje... Proč to nenahlásila? Nemusela hned běžet na policii, ale nadřízenému to říct mohla.“
„Nechtěla dělat v práci dusno. Hele, tady to je.“
Sirius lehkým smykem dobrzdil k popisnému číslu 17, vytáhl klíč ze zapalování, trhnul dveřmi a vyskočil ven. Ruční brzdu za něj zatáhl Severus. A na rozdíl od něj těmi dveřmi tolik netřískl. Chvíli mu trvalo, než se vnitřnosti v jeho břiše srovnaly do původní polohy.
„Dělej!“ popoháněl ho Black, který svižně vyšlápl přístupové schodiště a klekl si ke vchodu. „Tenhle zámek je směšnej,“ okomentoval zabezpečení Hermionina domu, načež po několika vteřinách práce se šperhákem otevřel dokořán.
„Neměli jsme nejdřív zkusit zazvonit?“ namítl Snape a na Blackovo zlodějské náčiníčko zahlížel dost nesouhlasně.
Black nevěřícně zakroutil hlavou, schoval svazek paklíčů, háčků a svorek do kapsy a vešel dovnitř.
„Nevíme jistě, že –“ začal Snape znovu, Sirius ho ale nemilosrdně utnul.
„Drž klapačku! To poslední, co chci, je, aby odsud ten syčák utek!“
Varovně zdvihl ukazovák a následně jím namířil vzhůru.
Severus pochopil. Tiše vystoupali po schodech nahoru do patra, odkud vedla cesta přes úzké odpočívadlo do tří zavřených místností. Black ukázal na dveře, které se rozhodl otevřít, a naznačil Snapeovi, aby zkusil ty druhé. Poslední byly situované tak, že pravděpodobně ukrývaly pouze malý kumbál nebo technickou místnost.
Blackovo „do hajzlu, kurva“ dalo Severusovi vědět, že se trefil. Couvl zpátky na chodbu, aniž by pokoj detailněji zkoumal, a okamžitě si za ním pospíšil.
To, co uviděl, když vkročil dovnitř, jeho rozhoupanému žaludku příliš nepomohlo.
McLaggen svlečený do trenýrek už se nacházel v Blackově surovém držení, s rukama zkroucenýma za zády a hlavou vyvrácenou v záklonu, pod bradou vražené Siriusovo předloktí tlačící na hrtan. Ačkoli se mu dostávalo jen omezeného přísunu vzduchu, pochechtával se a působil naprosto šíleně.
Hermiona ležela na posteli, paže měla připoutané k pelesti a široce roztažené nohy přivázané ke zdobným dřevěným sloupkům. Byla nahá, bledá a zjevně v hlubokém bezvědomí. Prostěradlo pod jejími bedry a levou rukou bylo zakrvácené. Na břiše měla deset zarudlých škrábanců, pod okem černající modřinu.
Snape si k ní přiklekl, zkontroloval životní funkce, sebral ze země zmuchlanou přikrývku a od pasu dolů ji zakryl. Pak vytáhl telefon a vytočil tísňovou linku.
„Doktor Snape. Potřebujeme sanitku na adresu Sainsbury Street 17, bílý dům naproti St. George's Park. Máme tu čtyřiadvacetiletou ženu v bezvědomí, s utlumeným dýcháním a silnou bradykardií. Jde zřejmě o předávkování barbituráty, možná bude potřeba intubace v terénu.“
„Rozumím, doktore. Posílám k vám záchrannou službu.“
„Díky. A pošlete policii. Držíme tady muže, který tu ženu předávkoval a fyzicky napadl.“
„Ano, rozumím. V domě je přítomen pachatel násilného trestného činu. Říkáte, že je zajištěný?“
„Ano, je zajištěný.“
„Takže pro vás nepředstavuje nebezpečí?“
Severus hodil pohledem po Blackovi, který držel McLaggena jako ve svěráku.
„Pochybuji, že by byl schopen nám ublížit. Kolega má armádní výcvik. Ale jestli policie nedorazí brzy, tak možná budete muset poslat druhou sanitku.“
„Dobrá, rozumím. Posílám vám policejní vozidlo, které je nejblíž. Mělo by dorazit do deseti minut.“
Snape zavěsil a otevřel svou terénní brašnu.
„Tak povídej,“ vyzval McLaggena. „Co jsi jí dal?“
Cormac McLaggen jen něco nesrozumitelně zachrčel.
„Blacku, povol trochu, ať může mluvit.“
Sirius velmi neochotně polevil ve stisku.
„Nedostala nic, z čeho by se sama neprobrala,“ odpověděl sípavě McLaggen. I přes zjevný diskomfort a značně zoufalou situaci, v níž se právě nacházel, z něj čišela arogance a nadřazenost.
„Zatím to vypadá, že spíš přestane dýchat. Tak co bylo ve stříkačce? Barbiturát nebo opiát?“
Vyzkoušel reakci zornic a stetoskopem poslechl srdeční ozvy.
McLaggen mlčel.
„Potřebuju vědět, co jsi aplikoval, abych mohl nasadit adekvátní medikaci. Barbiturát nebo opiát? Propofol? Metadon?“
Připojil Hermioně k levému ukazováčku pulsní oxymetr a přitom si všiml, co způsobilo jednu z krvavých skvrn na prostěradle. Do jemné kůže předloktí a zápěstí měla ostřím vyryté slovo „děvka“. Řez šel v jednom místě tak hluboko, že poranil žílu. Naštěstí byl krevní tlak tak nízko, že rána příliš nekrvácela.
Snape zavřel oči a snažil se přimět ke klidu. Neustále si opakoval, že toho chlapa dostatečně potrestá soud a pár spoluvězňů určitě přidá nějaké to utrpení navíc. Nutil se vymazat z hlavy představu, jak ho kuchá zaživa a bez jakékoli anestézie.
„Tak sakra mluv!“ vyštěkl na něj.
„Mluv, ty hajzle!“ zařval mu Sirius do ucha a znovu krátce zmáčkl jeho krk. „Je hypoxická, přestává dejchat! Fakt si chceš ke znásilnění připsat ještě ublížení na zdraví s trvalejma následkama? To ti nestačí, co už jsi udělal?!“
„Moc jsem toho udělat nestihnul,“ posteskl si Cormac dramaticky poté, co mu Black dovolil nabrat do plic vzduch. „Přispěchali jste rychle, pánové. Jako správní udatní rytíři. Ještě pořád je panna. Udělal jsem jí to jenom do zadečku, takže o věneček se teď můžete porvat.“
„Ty svině!“ zasyčel Black.
McLaggenovi se z hrdla začal valit odporný, ohlušující smích.
Snape znechuceně odvrátil zrak, takže neviděl, co se stalo potom.
Skutečnost, že Cormac McLaggen ztichnul, vnímal jen okrajově, poněvadž v ten samý okamžik nastala u Hermiony zástava dýchání.
Popadl ambuvak, nasadil jí ho na obličej a začal profukovat její plíce, aby mozku zajistil dostatek kyslíku, než dorazí záchranka. A zatímco s ní uměle dýchal, nakukoval přes hrany postele, jestli někde na zemi nezahlédne prázdnou ampulku nebo krabičku od léku, který jí McLaggen vstříkl do oběhu. Nic však neobjevil. Proto se na něj zkusil znovu obrátit. Tentokrát s jednoznačnou výhružkou zahrnující pomalou a bolestivou vivisekci.
„Jestli mi neřekneš, co jsi jí píchnul – “
Zbytek věty spolkl šokem. Cormac visel v Blackových pažích jako hadrový panák, obličej měl modrý, oči vyvrácené...
„Ježíši Kriste, co to děláš? Přestaň! Hned přestaň!“ křičel na Blacka, který drtil McLaggenův krk zatnutým předloktím. „Siriusi!“
Jeho křestní jméno ve spojení se Snapeovým hlasem zapůsobilo jako facka. Snape ho ještě nikdy nepoužil. Vždy ho oslovoval jen příjmením. Blacku. Tady to máš, Blacku. Dej si odchod, Blacku. Sirius se probral z jakéhosi přízračného, temně rudého transu, uvolnil napnuté svaly a nechal tělo Cormaca McLaggena dopadnout na podlahu.
„Do prdele,“ zašeptal, když mu to všechno najednou došlo. „Kurva, do prdele...“
„Žije?“ chtěl vědět Snape.
Black klesl na kolena a roztřesené prsty přiložil ke karotidě.
„Má puls. Ale dech je slabej. Já mu zamáčkl hrtan. Musíme ho intubovat.“
„Ne,“ rozhodl Severus. „To udělají záchranáři, až sem dorazí. Ty mi pomoz najít obal od toho přípravku, co použil. Rychle. Podívej se pod postel, prohledej mu kalhoty, mrkni do koupelny.“
Sirius přikývl, zanechal Cormaca jeho osudu a pustil se do pátrání. Tři skleněné ampulky s odlomeným hrdlem nalezl v kapse jeho džínů, přehozených přes opěradlo křesla.
„Thiopental 50 miligramů. Tři prázdný ampule.“
Snape několik sekund šokovaně hleděl před sebe, než ukázal očima na brašnu a pokynul Blackovi, co má udělat.
„Strychnin. 1 miligram subkutánně. Snad to zabere. Ten hajzl jí dal dvojnásobnou dávku.“
„Nejspíš si chtěl pojistit, že se hned tak neprobere.“
„Možná už se neprobere vůbec. Musí okamžitě do nemocnice. Potřebuje dialýzu a bikarbonát. Kde je hergot ta záchranka?“
Z ulice k nim dolehly sirény, pak se ozvalo dusání těžkých bot po schodišti a chviličku nato už do místnosti vcházela skupina záchranářů v doprovodu ozbrojené policejní hlídky.
„Na dispečinku říkali, že tu máte jednoho pacienta,“ poznamenal velitel záchranářů Bill Weasley a prohlédl si muže zhrouceného na zemi. Okamžitě v něm poznal doktora, jenž od něj na urgentním příjmu převzal už pěknou řádku případů, a neméně pohotově se dovtípil, jak jeho krk přišel k tak vážnému poranění. „Hej, Maxi! Dones ještě jedny nosítka a fixační límec! Merry, běž pomoct doktoru Snapeovi s tou dívkou. Doktore Blacku, pacient potřebuje resuscitaci. Můžete se toho chopit? Já zatím připravím sadu na intubaci.“
„Jasně,“ zamumlal Sirius a začal s kardiomasáží.
„Co se mu stalo?“ vyptával se konstábl v naškrobené uniformě a zvědavě nahlížel zdravotníkům pod ruce. „Dostali jsme echo, že tu držíte zajištěného pachatele fyzického napadení, ale nikdo nám neřekl, že je jednou nohou v hrobě.“
Black ulpěl očima na Snapeovi. Ten právě za pomoci laryngoskopu zaváděl Hermioně do dýchací trubice tracheální rourku a instruoval záchranářku Merry ohledně infúze, aplikace roztoku hydrogenuhličitanu sodného a připojení na EKG monitor. Když to všechno dokončil, opětoval jeho pohled a Sirius si v tu chvíli nebyl jistý vůbec ničím. Tři vteřiny ticha, které trvaly, dokud Severus nepromluvil, připomínaly čas zbývající do výbuchu bomby.
„Pachatel se doktoru Blackovi vysmeknul, vzal do ruky skalpel a začal ho ohrožovat. Doktor Black ho musel zpacifikovat.“
Zněl dokonale přesvědčivě a taky naprosto lhostejně. Na konstábla ani na McLaggena, kterému právě znovu začalo bít srdce, se nepodíval. Jeho prioritou bylo dostat Grangerovou co nejrychleji na pohotovost. Na ničem jiném nezáleželo. Všechno ostatní může počkat...
„Až je předáte záchranářům, budu s vámi muset sepsat protokol,“ upozornil je konstábl odměřeně. „S oběma,“ dodal a obrátil se na svého kolegu. „Andy, zavolej forenzní, musíme zajistit místo činu.“
„Svoji výpověď vám mile rád poskytnu, až se o ni postarám,“ kývl Severus směrem k Hermioně, kterou pomáhal přemístit na nosítka. „Pro všechny případy jedu s nimi.“
„Já taky,“ ozval se Sirius chvatně, zatímco fixoval McLaggenovu krční páteř.
„Jeden doktor snad jako doprovod stačí, ne?“ zatvářil se nespokojeně konstábl.
„Nechci bejt drzej na muže zákona, ale k tomuhle rozhodnutí nejste kompetentní. Oba pacienti jsou nestabilní, po cestě může nastat cokoli. A já snad nejsem zadrženej, ne?“
„To nejste,“ ubezpečil ho policista. „Vaše vyjádření bude ovšem kriminálka potřebovat co nejdřív. Až dorazí detektivové, zajedeme za vámi a všechno sepíšeme, dobře? Do jaké nemocnice míříte?“
„St. Phoenix,“ odpověděl za něj Snape a jemně ho odstrčil stranou, aby Merry zajistil volnou cestu. „Na recepci v přízemí vám řeknou, kde nás najdete. Těšilo mě. Jedeme!“
Bill Weasley s kolegou Maxem naložili McLaggena na druhá nosítka a vytlačili je ze dveří hned za nimi. Sirius se ještě jednou ohlédl přes rameno na policajta se znepokojivě koženým výrazem a následoval ostatní ven.