20 Vítězství
Nemyslel, že by zabíjelo, ale určitě by s ním provedlo něco příšerného.
„Krucinál, co tady ta baba může mít za poklady, že to má tak zaštorcovaný,“ zaskřípal zuby.
Po čtyřech lezl po rozvlněných dlaždicích, zachytával se v úzkých spárách, zapíral se špičkami nohou, s vypětím sil nahoru a ozlomvaz dolů. Kabinet jako by se natáhl do nekonečné délky, sekretář se změnil v matnou skvrnu na obzoru a masivní psací stůl uprostřed v hrozivou hradbu.
Černé nebe za oknem světlalo každým okamžikem a nebezpečí přistižení rostlo. Stokrát se div nerozbrečel bezmocným vztekem, stokrát se chtěl vzdát, ale vždycky se znova vzchopil, aby zdolal další úsek nekonečné cesty.
Připadal si jak vyždímaný hadr, když se překulil přes desku stolu. Vzápětí zavýskl radostí, protože rozběsněný kabinet se uklidnil a až na rozházené předměty a zmuchlané papíry vypadal jako vždycky.
Bernard se vrhl k sekretáři a zalomcoval železnou západkou. Vzpírala se a snažila se mu ukousnout prst, ale naštěstí si vzpomněl na rozvírník. Zámek přestal vzdorovat, skříň se otevřela a nabídla mu pohled na štosy papírů a pergamenů, knihy vázané ve zteřelé kůži, podivné nástroje a přístroje ve zvláštních přihrádkách a spoustu dalších věcí neznámého účelu.
Zdálo se, že v uspořádání je jakýsi systém, ale pokoušet se ho rozluštit bylo marné.
Matně si vybavoval, že dýka tenkrát vypadla odněkud zprava, takže začal tam. Nejprve se snažil o opatrnou nenápadnost, ale za chvíli už freneticky hrabal a všechny překážející věci házel na podlahu.
Náhle zavadil o něco ostrého. Se zatajeným dechem zalovil hlouběji a… byla tam! Dlouhá, špičatá, matně stříbřitá dýka s erbem na rukojeti a jemnou rytinou nesrozumitelných a složitě propletených znaků.
Nemohl uvěřit svému štěstí. Dokázal to!
Triumfálně kořist pozvedl a čepel se zaleskla ve slunečním paprsku.
Bernard si okamžitě uvědomil, že musí zmizet.
Rozházené věci kouzlem nacpal halabala zpět do sekretáře, posbíral nepořádek z podlahy a v poslední chvíli kopl do židle.
Astroláb rozzuřeně vyletěl, ale narazil do bleskurychle zabouchnutých dveří. Při troše štěstí si bude Baboráková myslet, že spoušť v kabinetě způsobilo náhlé zdivočení jejího mazlíčka.
A fofrem pryč.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No nevim, na to, že to padne
No nevim, na to, že to padne na mazlíčka bych moc nepočítal... :)
Chudák Bernard netuší, že
Chudák Bernard netuší, že Stella se ho může klidně zeptat :-)
Něco takového bych čekal :)
Něco takového bych čekal :)
No, zatím má štěstí. Uvidíme,
No, zatím má štěstí. Uvidíme, jak mu to půjde dál...
uvidíme :-)
uvidíme :-)