Dvacáté třetí kotě

Obrázek uživatele Esti Vera
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Varování: sprostá slova

Kapitola: 

STUDENTKA: Všechno je přetvářka, všechno je sen a každá performance nakonec skončí hercem, který, ztrativ svou roli, jde domů pozorovat dávno spící krev své krve.

KULISÁK: Ztrativ? S takovými patvary jdi někam, víš, jak to ničí rovnováhu? Teď budu muset bejt fakt sprostej, abych to trochu vyvážil, do prdele práce!

MILAN: A co mám říkat já, stále spoutaný, oživlé synonymum strádání, co mám říct? Za tohle mi neplatí dost! Jsem tu, abych žil, doopravdy a naplno, skutečněji než mimo jeviště, abych miloval a ptal se, bořil hranice pasivity, znovu a znovu toužil po poznání, nacházel odpověď na věčnou otázku, existuje kočka, existuje Bůh, existuje svět mimo světla reflektorů?

PETR: No ano, kam odchází postavy na odpočinek?

KULISÁK: Do zákulisí.

STUDENTKA: Nikam, neb mimo jeviště ztrácejí jsoucno i poslední zbytky člověčenství a odsouzeni k věčnému zapomnění se topí v propasti.

MILAN: Ale pokud kočka není postavou, pak přece jsoucno neztrácí...

KULISÁK: Jenže vona ho kurva nikdy neměla!

PETR: Takže dovolená na Mallorce nebude?

STUDENTKA: Kočka ani kocour člověčenství nikdy neměli, byvše rodem zvířecím.

KULISÁK: To já ale taky ne, páč jsem postava na hovno.

MILAN: Ale to tedy řeší odvěkou otázku - ne kočka, ne kocour, nýbrž zvíře rodu středního!

PETR: Střední a postřelené. Což mi zase připomíná… (Obrátí se ke studentce.) Pamatuješ na náš plán?

STUDENTKA: Eu thanatos, jen bez vyslovené žádosti, Kaine?

PETR přikývne. STUDENTKA odvede KULISÁKA bokem, něco si s ním šeptá.

MILAN: Už se to blíží?

PETR: Brzy to budeš mít za sebou.

MILAN: Dějství?

PETR: To taky.

MILAN: A kromě něj?

PETR: Život.

MILAN se nechápavě zamračí, chvíli je ticho.

KULISÁK: Tak já zatím zatáhnu, ať se z toho diváci neposerou.

KULISÁK odejde, pak se začne zatahovat opona a všichni zůstanou za ní.

-A A +A