33. kapitola: Stěhování

„Ještě tohle,“ řekl Viktor a položil na vršek Hermioniny cestovní tašky Norské dřevo. „Víš, že Murakamiho nečtu.“
„Vím, je na tebe příliš rozvleklý. Díky.“
Vmáčkla knihu hlouběji a zapnula zip.
Venku zatroubilo auto.
Viktor odhrnul závěs a přesvědčil se, že je to taxi.
„Crookshanks je příští týden objednaný na očkování. Napsala jsem to do kalendáře.“
„Všiml jsem si. Díky.“
Uchopila popruh tašky a chtěla ji zvednout, Viktor však objemné zavazadlo popadl sám a hodil si ho přes rameno.
„Budeš bydlet u něj?“ zeptal se neutrálně, když scházeli po schodech dolů.
„Nevím, koho máš na mysli, ale jedu k Denise,“ odpověděla stejně bezbarvým tónem. „Nabídla mi, že u ní můžu pár týdnů zůstat, než si najdu něco vlastního.“
Krum jen neurčitě zabručel, vyšel na ulici a nacpal tašku do kufru přistaveného vozu. Potom k Hermioně trochu rozpačitě přikročil, aby ji... objal?
Nepřekvapilo ho, když ustoupila.
„Měl jsem na mysli Snapea.“
„Aha. Hm. Víš, byla bych ráda, kdybys do toho Severuse přestal tahat. S ním tohle vůbec nesouvisí.“
„Jistě.“
„Ano, jistě.“
„Já nejsem hlupák, Hermiono.“
„Já se s tebou ale nerozcházím kvůli jinému muži.“
„Vážně?“
„Ano. Ten důvod jsi ty. Nevyznám se v tobě, Viktore. Nerozumím tvému chování a unavuje mě dál čekat, až mi dáš najevo, co pro tebe znamenám.“
„To je oboustranné,“ ujistil ji suše. „Taky ti nerozumím, Hermiono. Myslel jsem, že stojíš o plnohodnotný vztah.“
„Stála jsem o něj. Nevyšlo to. Smůla.“
„Možná to nevyšlo proto, že ses mi celou dobu jen vyhýbala. Nejdřív ses vymlouvala na práci, pak na diplomku a nakonec jsi začala trávit večery se Snapem.“
„Řekl jsi, že ti to nevadí. Nikdy ses ani slůvkem nezmínil, že chceš, abych večer zůstala s tebou.“
„Měl jsem se vnucovat? Doprošovat se, aby ses mi věnovala?“
„Měl jsi za mnou prostě přijít a říct, abych se vykašlala na práci a šla s tebou na večeři!“
„A k tomu, abychom bývali měli sex, taky stačilo jen přijít a říct, ať si to se mnou rozdáš?“
„Co prosím?!“
„Měl jsem to servírovat takhle natvrdo?“
„Jestli jsi chtěl sex, možná stačilo mě prostě svést.“
„Čekal jsem, až budeš připravená.“
„Na pohlavní styk? Na ten jsem biologicky připravená už deset let!“
„Považoval jsem za rozumné na tebe nespěchat. Po tom, co sis prožila.“
„Aha. A to mám jako považovat za nějaké romantické gesto? Měla bych ocenit tvůj citlivý přístup? Já do háje o žádný citlivý přístup nestojím! Jsem úplně v pořádku, jako žena i jako lidská bytost, ten hajzl mě nijak nezměnil! Proč máte hergot potřebu chovat se ke mně jako k nějaké traumatizované a navěky poznamenané chuděře?! Ty, Harry, Ron, kdekdo kolem mě chodí po špičkách a dává si pozor, aby mi náhodou něco nepřipomněl nebo se mě nevhodně nedotkl. Jděte s tím už do prdele! Kašlu na vaši ohleduplnost! Já potřebuju normálně žít. Potřebuju se bavit, cítit vzrušení, vědět, že mě někdo chce. Potřebuju chlapa, co se neptá, jestli mě může políbit. A už vůbec ne, jestli se se mnou může vyspat. Já o tom nechci přemýšlet, nechci to plánovat, jako by šlo o nějaký skok s padákem. Chci, aby se to prostě stalo!“
„Očividně ne se mnou.“
„Teď už ne. Promiň, Viktore. Tohle nefunguje.“
„Protože nežárlím a nemanipuluju s tebou?“
„Protože jsi jako kus ledu. Neumíš dát najevo, co cítíš. Jestli vůbec něco cítíš. A já nedokážu žít s mužem, který mě neumí rozesmát, který se na mě nedovede rozzlobit a který nežárlí.“
„Rozumím,“ broukl smířeně Krum a otevřel jí dveře taxíku. „Přeju ti, abys byla šťastná, Hermiono. S kýmkoli budeš chtít a kdo bude chtít tebe. Jsi výjimečná žena a zasloužíš si všechno, o čem sníš.“
Lépe už svůj cit vyjádřit nedokázal a Hermiona pochopila, že se jedná o vyznání skutečné lásky, neboť to byla ta nejobsáhlejší věta o pocitech, kterou kdy vyslovil.
Smutně se usmála, krátce stiskla jeho dlaň ve svých rukách a nastoupila.
Stál na ulici v teplákách a nátělníku ještě několik minut potom, co auto zmizelo za rohem. Pak nakopl popelnici a vrátil se nahoru do bytu.
Kocour ležel na křesle, kde si Hermiona balila tašku, a hrál si s něčím malým a stříbrným, co házelo odlesky.
Bylo to plato antikoncepčních pilulek.

„Kdybys tu něco nechala, pošlu to kurýrem.“
Lily, která už byla téměř sbalená, se na něj otočila a přimhouřila oči.
„Kurýrem? Proč bys to posílal kurýrem?“
Severus, který si právě u snídaně v klidu převazoval popálenou nohu, využil toho, že se jí nemusí dívat do tváře.
„Dnes jdu do práce naposledy. Podepsal jsem smlouvu s Riddleovou klinikou.“
Třesk rozbitého hrníčku ho přece jen donutil věnovat jí pozornost.
„Sakra. Ten s Darth Vaderem jsem měl zrovna rád.“
„Kdy jsi mi to chtěl říct?“
Stála uprostřed kuchyně jako vrostlá do země. Ani se nesnažila předstírat, že ji ty střepy mrzí. Propalovala ho pohledem, který dával tušit, že se jí co nevidět z uší pohrne pára a nosními dírkami začne vycházet kouř.
„Tenhle výraz znám,“ prohodil a opovážil se pousmát. „To je Chiméra těsně před útokem.“
„Chceš facku?“
„Řekl bych ti to dřív, ale rozhodl jsem se včera.“
„A jak dlouho jsi o tom uvažoval?“
„Od půlky září.“
„Aha. Takže ty o tom měsíc a půl přemýšlíš, ale nenapadne tě si prostě jeden večer sednout a probrat to se mnou?“
„Teď mluvíš jako moje žena.“
„Já jsem tvoje žena, Seve. Jsem sakra ženská tvýho života! I když spolu nešoustáme. Jsem jedinej člověk na světě, kterej umí dešifrovat každej tvůj pohled, jediná osoba ve vesmíru, která ví, na co myslíš, když vidíš padat hvězdu. A taky vím, co schováváš ve spodním šuplíku skříně a že se jmenuje Catweazle.“
„Dost proboha. Nebo dostanu chuť koupit zásnubní prsten s obrovským briliantem.“
„Ukaž, děláš to blbě,“ zkritizovala jeho techniku převazování rány, klekla si na podlahu vedle jeho židle a chopila se toho sama.
„Tohle je práce sester a začínajících chirurgů,“ vymluvil se pohotově. „A taky to pochopitelně dost bolí, takže se mi třesou ruce.“
„Samozřejmě. A analgetikum je sprosté slovo, že? Harry mi vyprávěl, co jsi předváděl, když ti nabídl morfin. Ptal se mě, jestli jsi neměl v minulosti problémy s drogami.“
„Co jsi mu řekla?“
„Že jsi na vysoké experimentoval s opiem, pak volně přešel na heroin a po absolvování 20. výročí Woodstocku skončil na půlroční odvykačce.“
„Zbaštil to?“
„Že se ptáš.“
Severus pobaveně zavrtěl hlavou.
„On je tak rozkošně naivní a tvárný. Být tebou, bál bych se, že ho někdo zkazí.“
„On se časem zkazí sám. Ještě pár let na pohotovosti a bude z něj stejnej cynik jako ty.“
Lily přiměřeně utáhla obinadlo, jeho konec přichytila obvazovou svorkou a vzhlédla.
„Co na té proklaté klinice vlastně budeš dělat?“
„Anesteziologa na porodnickém oddělení.“
„Mhm... Takže z primáře zase běžným lékařem a rozdávat těhulím epidurály. Tomu říkám kariérní postup. Proč to děláš?“
„Protože u Riddlea budu jako řádný lékař brát o 10 000 liber ročně víc a budu pracovat od pondělí do pátku, 7:00 až 16:00. A o víkendech můžu jezdit rybařit.“
„Ty nerybaříš.“
„Tak můžu začít.“
„Jasně,“ odfrkla si Lily podrážděně a vstala ze země. „Takže prodejná děvka, co se nechala utáhnout na vidinu tučného bankovního konta a víkendového lenošení, chápu. Nemá to nic společného s tím, že už nechceš dál pracovat na jednom podlaží s Viktorem Krumem a Hermionou Grangerovou. Ani s tím, co se stalo Mariettě.“
Hlasitě se nadechl. Z odpovědi ho však vysvobodil domovní zvonek.
„To bude taxi,“ oznámil a hnal se ke třem obrovským kufrům. „Pomůžu ti s tím dolů.“

Remus se zapřel do opěrek křesla a teprve pak se usadil. Navzdory této opatrnosti mu pánví projela řezavá bolest a na moment ho úplně ochromila.
„Doktore Lupine, vyhrňte si rukáv a zkuste se uvolnit.“
Hlas hematologické sestry byl vřelý a laskavý, přesto ho teď nesmírně popuzoval.
„Snažím se,“ zaskřípal zuby, zatímco čekal, až vlna bolesti odezní alespoň do té míry, aby byl schopen se pohnout.
„Promiňte,“ špitla. „Dám vám čas a skočím si do kuchyňky. Chcete nějaký teplý nápoj, když už tam jdu?“
„Ne. Vlastně ano. Jestli máte horkou čokoládu.“
„Nějaká tam určitě ještě bude. Udělejte si zatím pohodlí.“
Odcupitala pryč a podala si dveře s Tonksovou.
„Sorry, zlato, dřív to nešlo. Žlučník pana Spielmana vypadal jako morovej vřed.“
Políbila ho na spánek a přisedla si k němu.
„Já nechápu, jak můžeš ve svém stavu operovat. Že se z toho nepoblinkáš.“
„Teď jsem málem vyvrhla jícen, když do výtahu nastoupil Snape s tím svým příšerným šampónem. Musela jsem vystoupit a dojít to po schodech. Tvářil se dost divně. Ale ne tak divně jako Polly, kterou jsem poslala pryč ze sálu, protože měla ke snídani Cini Minis.“
Remus se po dlouhé době usmál a křeč v jeho těle malinko povolila.
„Někdy si říkám, proč vlastně chodím s takovým cvokem, a pak mě vždycky něčím pobavíš a mně dojde, že život bez tebe by byl strašná nuda.“
„Až se malej Bono narodí, budeš mít ty cvoky hned dva. Už teď cejtim, že ve mně roste něco absolutně epickýho. Za poslední tejden jsem přibrala čtyři kila, přestože jediný, co dokážu pozřít, je granulovanej čaj a kukuřičný křupky. A když myju nádobí, musím se hodně krotit, abych nesežrala houbičku.“
„Nedáme mu jméno Bono, že ne?“
„Proč?“
„Protože to zní jako jméno pro psa?“
„Blbečku,“ plácla ho se smíchem do předloktí, načež se okamžitě začala omlouvat, neboť Remus bolestí zkřivil tvář.
„Tady je ta horká čokoláda,“ zahlásila sestra a položila hrníček s Obi-Wanem Kenobim na odkládací stolek. „Doktorko Tonsková, vy se obsloužíte sama, že?“
„Jasně.“ Povytáhla z batohu termosku s instantním čajem. „Já mám svůj životabudič s sebou.“
„Tak můžeme?“
Remus rezignovaně kývl.
„Budu něžnější než milenka, slibuju.“
„Já vím, Amy. Sem nepřijímají sestry, které to neumí s jehlami.“
Amy mu zaškrtila paži, do žíly v ohbí lokte zručně zavedla kanylu, povolila manžetu a nastavila rychlost průtoku ohřáté plasmy.
„Za dvacet minut to dojede. Cinkněte na mě, budu hned vedle.“
„Děkujeme,“ usmála se na ni Tonksová.
„A totéž zase za týden a za další týden a pak za další týden a opět za další týden, dokud mi ještě zbydou nějaké použitelné žíly.“
„Vždycky zbejvá nějaká, do který se dá píchnout. To ti řekne každej feťák. A když selže intravenózní přístup, pořád máme k dispozici centrální katétr.“
„Sanguini mi ho nabízel.“
„Proč jsi odmítl?“
„Nevím. Asi proto, že můj život už je dostatečně bizarní i bez toho, aby mi z hrudníku trčel drát.“
„Ale hovno. Co ty víš o bizarním životě? Vyrůstal jsi v obytňáku s pankáčema a uspávali tě Sex Pistols?“
„Vyrostl jsem v provinčním francouzském cirkuse a uspávala mě opice jménem Nina. Věř mi, že slovo bizarní jsem nepoužil jako nadsázku.“
„Ty pocházíš z cirkusácký rodiny?“
„Ano.“
„A co umíš za triky?“
„Po tom, co mě v pěti letech shodil kůň a já málem vykrvácel z rozbitého kolena, už mě pustili jen ke kartám a hodinkám s vodotryskem.“
„Nikdy jsi nevystupoval?“
„Moje nemoc mi v tom úspěšně zabránila. Díky ní jsem mohl studovat a dostat se na medicínu. Kdybych byl zdravý, rodiče by mě donutili pokračovat v tradici. A já se nikdy nechtěl předvádět pro pobavení publika.“
„Koukám, že o tobě pořád vím velký kulový. Snad se to brzo změní.“
Sáhla do přední kapsy batohu a vylovila z ní malý svazek klíčů.
„Chci, aby ses ke mně přestěhoval. Už je fakt na čase, abysme vytvořili pořádnej domov.“
„Jseš si jistá?“
„Jo. U tebe je to malinkatý a je to jen podnájem. A sousedi jsou divný.“
„Myslíš Carrowovy?“
„Jo. Jsou dost perverzní i na mě a to už je co říct.“
„Satanisti.“
„Aha. To by vysvětlovalo, proč si minule vedli na vodítku kozu.“
„Máš pravdu, bude asi lepší, když budeme bydlet u tebe.“

„Takže dnešní den je ten, co se zapíše do historie jako den, kdy zavřeli Siriuse Blacka?“
James stál na parkovišti a překládal golfové hole na přední sedadlo, aby se mu do kufru vešel kočárek.
„Už je to tak, kamaráde.“
Sirius vypadal klidně a smířeně.
„Cel byla s holkami na kontrole,“ vysvětlil James své neohrabané počínání s kočárkem.
„Bezva. Všechno v cajku?“
„Jo. Všechno v cajku.“
„Tak to jsem rád. Nechceš s tím pomoct?“
Sirius pověsil helmu na řídítka a přešel k němu.
„Abys nepřijel pozdě.“
„Do lochu? Věř mi, že zase tolik nekvaltuju. Mám se dostavit do dnešní půlnoci.“
Chvíli pozoroval, jak se James snaží kočárek složit, pak si k němu přidřepl, zatáhl za jakousi červenou páčku a celá věc se poskládala do sebe jako mávnutím kouzelné hůlky. Až to Jamesovi málem skříplo prsty.
„Díky. Budu se to muset naučit.“
„To asi budeš. Jestli nechceš vypadat jako mamlas pokaždý, když si někam vyjedeš s rodinou.“
„Jak ti je?“ obrátil James list a zadíval se na něj očima, ve kterých už nebyla ani špetka legrace.
„Překvapivě dobře. Všechno, co jsem chtěl, jsem vyřídil a tak nějak mě to naplnilo klidem.“
„To je fajn. Pokusím se za tebou někdy zaskočit.“
„Nedělej si násilí. Budeš teď mít svejch starostí dost a já se bez toho tvýho katalogovýho ksichtu obejdu. Je to jenom 12 měsíců. Hlavně nic neposílejte.“
„Ani pohled k Vánocům?“
„Ne. Žádný psaníčka, žádný balíky. Ve vězení je závist horší než svrab. Hodlám si hrát na všemi opuštěnou a zavrženou chudinku a najít si v krutosti samoty nějaký spojence.“
„Hlavně se prosím vyhýbej průserům, buď od té lásky. Počítám, že se za rok vrátíš a budeš mít obě ruce.“
„Bez obav. Hele, přichází tvoje vyvolená, tak to ukončíme. Měj se, Jamesi.“
„Ty taky, Siriusi. A pamatuj – žádný průsery! Buď hodnej!“
„To já jsem přece vždycky!“ houkl ještě Sirius, než si nasadil přilbu a nakopl motorku.
„Kdo to byl?“ zajímala se Celestina, která právě dorazila se dvěma děvčátky v autosedačkách.
„Sirius Black,“ odpověděl James, zatímco nepřítomně zíral na oblaka prachu, jež po jeho příteli zůstala ve vzduchu.
„Ten kriminálník?!“ vypískla. „Četla jsem o něm v novinách. Hrůza. Strašná pakáž.“
„Víš co, Cel? Sklapni.“
„Co prosím?!“
„Nemáš páru, co je ten člověk zač, tak radši sklapni a nalož holky. Já jdu nastartovat.“

Denisa otevřela víno, rozlila ho do připravených sklenic a posadila se na gauč vedle Luny, která ji okamžitě objala kolem ramen.
Hermiona sáhla po své skleničce a se zkříženýma nohama se uvelebila v ušáku pod knihovničkou naplněnou tituly, které by si ona sama nikdy nekoupila – Tipy a triky pro trampování, Jak postavit stan do 30 sekund, Oheň – odvěké tajemství, Encyklopedie nerostů, Uzlování, Zajímavá zákoutí Walesu.
„Jak jste se vy dvě vlastně daly dohromady?“ zeptala se, aby řeč nestála.
„Úplně normálně,“ řekla Denisa. „Pozvala jsem ji na výstavu fotografií z africké savany, pak jsme zašly na večeři a vyspaly se spolu.“
„Na prvním rande?“
„A na kolikátém to mělo být?“
„Promiň, nebylo to myšleno jako kritika.“
„No to doufám. Vy jste si s Viktorem na první schůzce dali jen hubičku?“
„Ne. Chytili jsme se za ruce. Bylo to v kině.“
„Tak kdy jste na to vlítli?“
„Nevlítli. My jsme spolu nespali.“
I Luna, která se obvykle tváříla nevzrušeně, třebaže se zrovna hovořilo o tématech tak ožehavých jako průjem, inkontinence, předčasné vyvrcholení nebo válka v Afghánistánu, vypoulila oči a vypadala kromobyčejně zaraženě.
Denisa si odkašlala.
„Hm. Zajímavé. Já bych si teda říct dala, kdyby na to přišlo.“
„Jenomže ono na to nepřišlo. Za celé čtyři měsíce, co se známe, se o nic nepokusil.“
„Připomíná mi Severuse.“
„Severus není tak chladný,“ namítla Luna a zamyšleně hleděla na dno prázdné sklenky.
„Ty jsi ho nezažila před deseti lety. Sotva promluvil, odmítal pracovat v týmu, všechno dělal sám a Lily Potterová byla jediný člověk, na kterého se občas usmál.“
„Co ho změnilo?“ chtěla vědět Hermiona.
„Prostě shodil brnění a odložil meč. Zjistil, že nám může věřit.“
„Máš pro něj slabost,“ pronesla Luna.
„Mám,“ přiznala Denisa bez vytáček. „Je to jeden z nejlepších doktorů, se kterými jsem pracovala. Přiznávám, že mi bude hodně chybět.“
„Chybět?“ nechápala Hermiona. „Copak on někam odchází?“
„Popravdě už odešel. Dnes mu skončil pracovní poměr. Prozradila mi to Mafalda ze mzdovky.“
„Cože? A kam přestupuje?“
„Na gyn-por k doktoru Riddleovi. Prý mu nabídli lepší peníze.“

Severus si nechal nalít dvojitou whisky s ledem a poděkoval barmance kývnutím.
„Myslel jsem si, že tě tu najdu,“ mrknul na něj ze strany Dumbledore a usedl na vedlejší stoličku.
„Kde jinde bych taky v sobotu večer byl,“ ucedil Severus.
„Poslední den byl těžký?“
„Marietta zemřela. V 16:15 jsme ji odpojili od přístrojů.“
„To je mi líto, Severusi.“
„Její tělo po čtrnácti dnech přestalo bojovat s infekcí, a to i přes vysoké dávky antibiotik.“
„Udělal jsi pro ni vše, co bylo v tvých silách. A možná víc. Kdybys ji z toho auta nevytáhl, neměla by ani tu nejmenší naději.“
„Naděje. Krásné slovo. Dobře se poslouchá. Ale ne ve chvíli, kdy se rozplynula.“
Dumbledore posunkem naznačil barmance, že si dá totéž co on. Když měl nalito, jemně ho uchopil za předloktí.
„Pojďme stranou.“
Ukázal na volný stolek ve špatně osvětlené části lokálu.
„Albusi, obávám se, že na svádění už jsem dnes příliš unavený.“
„Já zase příliš starý,“ uklidnil ho se smíchem Dumbledore. „A taky nemocný. Karcinom plic, druhé stadium. Poloha blízko mediastina znemožňuje chirurgické řešení.“
Severus na něj chvíli zaraženě civěl. Následně do sebe obrátil whisky, až ucítil, jak mu plamen sežehl hrdlo.
„Chemoterapie?“
„Ano. Osmitýdenní cyklus.“
„A prognóza?“
„Nejistá. Jako ostatně vždy v takovém případě.“
„Co říkal Kettleburn?“
„Obvyklé žvásty. Ani jsem ho neposlouchal. V hlavě mi jela nová skladba od U2 – Vertigo. Mimořádně zákeřný ušní červ.“
Severus se zatvářil nesouhlasně a jeho poznámku ponechal bez komentáře.
„Ale na chemoterapii jste přistoupil...?“
„Samozřejmě. Nedokázal bych našim milým sestřičkám z onkologie odepřít potěšení ze své přítomnosti.“
„Zdá se, že odcházím v nevhodnou dobu.“
„Naopak. Odcházíš právě včas. O tom už jsme hovořili.“
„Máte někoho, s kým to můžete sdílet?“
„Teď mluvíš jako psychiatr a ne jako anesteziolog. Čekal jsem dotaz na zásobu prášků proti bolesti.“
„Mluvím jako váš přítel, Albusi. Máte někoho, kdo tím může projít s vámi?“
„My dva zůstaneme v kontaktu,“ vyhnul se odpovědi Dumbledore a zároveň odpověděl naprosto dokonale.
Severus zakroutil hlavou.
„Jestli mě posíláte pryč, abyste mě ušetřil pohledu na své utrpení, tak vězte, že už jsem v životě viděl ledacos.“
„O tom nepochybuji. Tvou výpověď jsem schválit nemusel, ale udělal jsem to proto, že ani jeden z nás nebude mít klid, dokud se nedozvíme, na čem Riddle pracuje. Všechna ta podivná úmrtí mě úpřímně děsí, Severusi. A skutečnost, že policie nekoná, je alarmující. Věřím, že tobě se podaří proniknout do jeho třinácté komnaty.“
„To je sporné. Náš vztah výrazně ochladl. Na začátku roku mi nepokrytě vyhrožoval a já absolutně netuším, jestli si dokážu znovu získat jeho přízeň.“
„Nebude to jednoduché, nicméně ze všech lidí, které znám, máš největší šanci. Tom Riddle si tě cení vysoko.“
„Jeho žena mě zcela otevřeně nenávidí.“
„Ženám on nenaslouchá. A té své už vůbec ne.“
„Celá ta záležitost se může snadno vymknout kontrole.“
„To rozhodně. Bude to jako tančit v rozvázaných kanadách na popraskaném ledě mezi laserovými paprsky. Nic pro třasořitky a přizdisráče.“
„Vy člověka dokážete vyloženě ukonejšit. Jste rozený mentor, Albusi.“
„Ty žádného mentora nepotřebuješ, Severusi. Tobě stačí skotská. Ještě skleničku?“