47. kapitola: Vyklízení

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Je třeba vyklidit pozice. Je třeba jednat rychle. Dokud...

Přístupnost: od 15 let

Upozornění: vulgarismy, násilí, napětí

Omlouvám se, že vkládám kapitolu s tak neobvyklým zpožděním, ale dlouhé služby a bolesti hlavy mi zmařily plán udržet stávající tempo.

Kapitola: 

Black se namáčkl zády na stěnu, aby nepřišel k úhoně, když muži probíhali kolem. Reakce Grangerové ovšem nebyla tak pohotová. Mladík kolem ní prosvištěl bez potíží, zato pan Borgin ji loktem nabral do žeber a odmrštil stranou. Hermiona přistála břichem na zaparkovaném pojízdném lůžku, rána do bránice jí vyrazila dech a zhasla před očima.
Doktor Krum, který muže pronásledoval, uchopil infúzní stojan, zvedl ho nad hlavu a jako oštěp jej vrhl přes chodbu. Borgin to schytal mezi lopatky, padnul k zemi a zoufale zavyl. Druhého chlapa skolila paní Snapeová, která se o berlích vybelhala z výtahu. Stačilo v příhodný moment nastavit hůl tak, aby mladému výtržníkovi podrazila nohy.
„Zavolejte ostrahu!“ křikl Krum na Hagrida, přiskočil k Hermioně a začal ji prohlížet.
Sirius mezitím přeběhl k Borginovi a vykroutil mu nůž z prstů.
„Řekl bych, že tohle už potřebovat nebudete. Aspoň já se bez toho na policejní stanici obešel.“
„Cože?“ Starý Borgin se nechal vytáhnout na nohy a tvářil se udiveně. „Já že mám bejt zatčenej? A za co jako? Támhle toho sviňáka nechte zavřít! To je ten, co nás loni vyloupil! Odnesl náhrdelník za 30 000 liber a zabil mi Burkea!“
„To už policii vysvětlíte sám.“
„Co je to tady hergot za kravál?“ zařvala doktorka Potterová, která vykoukla z vyšetřovny č. 3 a očima ulpěla na Hermioně. „Jste v pořádku, Grangerová?“
„Nic mi není,“ zamumlala automaticky. „Jau.“ Při sbírání ze země se najednou předklonila, přiložila si dlaň k podbřišku a krátce prodýchala ostrou bolest, která jí do toho místa vystřelila.
„Sestro Bonesová, přivezte ultrazvuk!“ houkl Krum směrem k recepci a starostlivě Hermionu podepřel. „Půjdeme na dvojku a uděláme kontrolní sono.“
„Proboha proč sono?“ nechápala Grangerová a odmítavě se ošívala v jeho jemném sevření. „Susan, nic sem nevoz! Jseš cvok?!“
„Uhodila ses do břicha.“
„To nic nebylo. Jsem v pořádku.“
„Opravdu? Bolest v podbřišku může signalizovat počínající potrat.“
„Co?!“ Nekompromisně se mu vytrhla a dočista zapomněla, že ji ještě před chvílí něco bolelo. „Já nejsem těhotná! Co s tím pořád všichni máte?“
Krum zčervenal, což jeho sinalé pleti příliš nelichotilo. Nervózně se ohlédl, aby zjistil, kdo všechno je téhle scény svědkem. Zírali všichni. Včetně Borgina a paní Snapeové, která svojí francouzskou holí stála na zádech mladého zlodějíčka a držela ho tak v šachu.
„Myslel jsem... Doktorka Johnsonová říkala, že...“
„Já nejsem těhotná!“ zopakovala Hermiona důrazně, vztekle přelétla pohledem všechny přihlížející a namířila varovný prst na Susan, jež se právě chystala vytlačit ultrazvuk z první vyšetřovny. „Vrať to zpátky sakra! Nepotřebuju žádné vyšetření, je mi skvěle.“
„Prý ti na lékařském pokoji vypadl z kapsy gravitest,“ vysvětlil Krum. „Promiň. Obvykle takovým nepotvrzeným zprávám nepřikládám význam. Nechal jsem se unést.“
Grangerová podrážděně zasupěla.
„Jak ty slepice na hřadu, vážně. S Johnsonovou si to vyřídím. Ten test vůbec nepatřil mně. Byl jedné pacientky.“
Viktor zrudnul ještě o stupeň víc. Lily Potterová vypadala, že se jí dost ulevilo. Borgin si hlasitě oddychl.
„Já se vám omlouvám, doktorko,“ zahuhlal. „Nechtěl jsem vám ublížit. Chtěl jsem jen dostat toho hajzla.“
„Ten hajzl vypadá, že je na tom mnohem hůř než já,“ podotkla Hermiona s očima upřenýma na mladíka pod berlí paní Snapeové. „Eileen, už ho můžete pustit. Ostraha si ho převezme.“
Teprve nyní dorazili dva ramenatí chlapíci v uniformách bezpečnostní agentury. Oba zadýchaní, čpící cigaretovým dýmem a s postřehnutelně provinilými výrazy.
„Promiňte, byli jsme se nadejchat čerstvýho vzduchu,“ prohodil jeden z nich k Lily Potterové.
„Samozřejmě. Cítím ten vzduch až sem. Nasaďte tomu parchantovi pouta a odveďte ho ke mně do kanceláře. Až přijedou policajti, zavolejte mě. A ostatní do práce!“
„A já?“ ozval se Borgin.
„Co vy?“
„No, co mám dělat já?“
„Vy si běžte po svých.“
„Takže mě si neodvedou?“
„Je snad důvod, proč by si vás měli odvést, pane Borgine?“
„To rozhodně ne! Já mám všechno v ažúru, doktorko!“
„Tak se odsud kliďte. Ať už vás nevidím. Tahle chodba bude do tří minut dokonale průchodná!“
„Jistě, madam!“ přikývl Borgin a obrátil se na Blacka. „Tu kudlu bych prosil.“
Sirius mu nůž vrátil do nastavené dlaně, věnoval poslední zkoumavý pohled Hermioně a zapadl zpátky na vyšetřovnu č. 5. Hermiona, která se tam původně chystala jít taky, pozměnila plány. Probodla ostrým pohledem Viktora Kruma, odstrčila ho stranou a zamířila k paní Snapeové.
„Co tu děláte, Eileen? Vy přece ještě nemáte vstávat z lůžka!“
Paní Snapeová vytáhla obočí a podívala se na ni hezky z výšky.
„Sestry nahoře vaří příšerný čaj.“
„Ach tak. Rozumím. Dala byste si šálek dobrého čaje?“
Vraždila bych pro šálek dobrého čaje, Hermiono!“
„Tak pojďte. Odvedu vás zpátky a uvařím vám ho sama.“
Lehoulince ji chytila v nadloktí a doprovodila do výtahu.

„Luciusi!“ zakřičela Narcissa od prahu vchodových dveří.
Tři objemná zavazadla ve vstupní síni ji překvapila. Málem o ně zakopla, když se chystala tryskem vyrazit po točitém schodišti do patra.
„Proč se ti k čertu nedá dovolat?“
Malfoyova pracovna byla otevřená a dva sluhové vynášeli ven zapečetěné schránky na dokumenty.
„Co to děláš?“
„Stěhujeme se,“ odpověděl líbezným hlasem a přikročil k ní, aby ji políbil na tvář. „Moje práce tady skončila. Je na čase zvednout kotvy.“
„Děláš si legraci?“ Třeštila na něj oči, jako by mluvila s bláznem. „Hodláš odsud zmizet už dnes?“
„Přesněji řečeno hned teď. Letadlo čeká. Dovolíš?“ Protáhl se kolem ní na odpočívadlo a naklonil se přes zábradlí. „Nahoru už se nevracejte. Zbytek vezmu sám. Všechno naložte a vypadněte.“
„Luciusi, nemám nejmenší páru, co se děje, ale nemůžeme odjet. Draco skončil v nemocnici. Severus mi volal, že ho v noci operovali. Přišel o nohu.“
Nadokázala dál zadržovat slzy, které se jí hromadily za očima celou cestu sem. Hlasitě se rozeštkala, vrhla se k němu a položila mu hlavu na hruď. Výraz jeho tváře nemohl značit větší znechucení a opovržení.
„Proboha seber se!“ zasyčel a odtáhl ji od sebe. „Dalo se čekat, že to takhle dopadne, když nebyl schopný čelit bolesti bez morfinových stříkaček.“
Narcissa se na něj dlouze, šokovaně dívala a slzy jí tekly do výstřihu bílé halenky.
„Kdybys netrval na tom, že si ho převezme do péče Karkarov, nikdy by žádné stříkačky nepotřeboval! Nedovedeš si ani představit, jak trpěl. Celou tu dobu, co zvracel bolestí a brečel, že chce umřít, jsi lítal po konferencích a na hotelu dováděl s děvkami!“
Facka, která ji zastihla nepřipravenou, doruda rozpálila její tvář a odhodila ji na zábradlí, přes něž by jistojistě přepadla, kdyby ji neuvěznil do svých paží.
„Už několikrát jsem ti řekl, že nebudu tolerovat neúctu a drzost. Bylo by pro tebe lepší, kdyby sis to konečně zapamatovala, Cissy.“
„Jseš ubožák, Luciusi,“ vydechla roztřeseně. Srdce jí tepalo v krku a bušilo do spánků. Přesto na něj hleděla s čistou blackovskou vzdorovitostí. „Nezasloužíš si ani moji úctu, ani poslušnost. Zapomeň na to, že s tebou někam odjedu. Neopustím svého syna v tak těžké chvíli.“
„Nuže, jak myslíš,“ protáhl Lucius s předstíranou lhostejností. „Klidně utíkej za tím malým buzerantem a pofoukej mu bebíčko. Když už tam budeš, můžeš na nějakém prázdném pokoji
vykouřit Blacka na uvítanou. Já každopádně mizím. Mimochodem, připrav se na hodně dlouhý policejní výslech. Jsem zvědav, jak vysvětlíš, že jsi o všem věděla. A hlavně, jak se obhájíš před ním.“
„Nic nemůže být horší než dál zůstávat s tebou.“
„Mýlíš se, pusinko. Existují daleko horší věci, které by se ti mohly přihodit.“
„Vyhrožuješ mi?“
„Konstatuji fakt.“
„Bezva. Tak si ten fakt strč do prdele a táhni ke všem čertům!“

Barty Crouch junior vešel do vstupní haly a pečlivě si otřel boty o rohožku. Majordomus mu pokynul rovnou do Riddleovy pracovny.
„Jak to vypadá?“ pozeptal se šeptem.
Majordomus gestem naznačil, že je to perfektní. Barty se usmál a vykročil po schodech nahoru.
Když tiše klepal na mahagonové dřevo, nedokázal zabránit nervozitě, aby si prorazila cestičku na povrch. Cítil, jak mu vzrušení bublá pod kůží a zvědavostí celý hoří.
„Dále,“ uslyšel Riddleův vysoký hlas, malý okamžik posečkal a vstoupil.
„Doktore Riddle,“ pozdravil s úklonou a vzápětí ztuhl v naprostém úžasu. „Můj pane!“
„Ano, Barty. Jsem to skutečně já,“ ušklíbl se doktor Riddle nezvykle cizími ústy. „Vidím, že se ti Luciusova práce zamlouvá stejně jako mně.“
„Je to něco opravdu mimořádného, pane.“
„Ano. Doktora Malfoye bude mimořádná škoda. Tak precizní chirurg s uměleckým talentem se rodí jednou za deset let.“
„Jeho letadlo už je připravené. Pilot obdržel instrukce.“
„Výborně. V kolik odlétá?“
„V 17:20 z letiště v Lutonu. Nad Kavkazem budou odhadem po čtvrt na sedm.“
Riddle se potměšile usmál. Nový potah mimických svalů na tenhle druh úsměvu ještě nebyl zvyklý. Ta grimasa působila děsivě.
„Myslel si, jak mě řečmi o Americe oblafne. O komplexu, který budoval na ostrově Honšu, vím už dávno.“
„Japonsko mu učarovalo. Škoda, že už se tam nepodívá.“
„Bude vhodné, když jej v půl sedmé uctíme sklenkou dobrého koňaku.“
„Tou dobou pro vás na Millenium Bridge vyzvedávám nové dokumenty a za vámi dorazí doktor Wazowski.“
„Ach ano, na Wazowského bych býval zapomněl.“ Riddle se zamyšleným výrazem hleděl na fotografii svého malého syna v rámečku na stole. „Bude to tak nejlepší. Bellatrix už dál v roli matky fungovat nedokáže. Bohužel.“
„Děláte správnou věc, doktore Riddle.“
„Já vím, Barty. A měl jsem ji udělat už dávno. Pro Ralpha to zpočátku bude těžké, nicméně věřím, že si brzy zvykne. Zajistím, aby mu v novém domově nic nechybělo.“
„Pořídíte mu novou maminku?“
„Mateřství se přeceňuje. Já neměl ani jednoho rodiče a máš snad pocit, že se to na mně podepsalo?“
„Jste výjimečný člověk. Titán na poli vědy. Někdo, od koho by se ostatní měli učit.“
„A právě proto se již déle nehodlám rozptylovat společností ženy,“ uzavřel toto téma Riddle. „Vyrazíme ráno v osm. Na převoz objektu G7 dohlédne doktor Nott. Vše ostatní bude zničeno. Spoléhám na tebe, Barty.“
„Samozřejmě. Všechno už je připravené,“ ujistil ho Crouch. „Bude to vypadat jako útok náboženských fanatiků. V budově E tou dobou nebude nikdo kromě ostrahy a pokusných zvířat. Ostatních budov se exploze nedotkne.“
„Výtečně. Chci, aby klinika fungovala dál. Je to dobré pracoviště. Budoval jsem ho většinu svého života.“
„Tomu rozumím. Co uděláme se Snapem?“
Riddle se zamračil, ale poznat to bylo pouze na jeho očích. Napjatá kůže čela zůstávala hladká jako vyžehlený ubrus.
„Přeješ si, abychom v jeho případě něco podnikli?“
„Měli bychom ho potrestat. Vaše podezření se potvrdilo, pane. Nikdy k vám nebyl loajální. Za aktivitami vyšetřovatele Cornera stojí on. Yaxleyho muži si včera podali toho porybného z Lake District, Franka Price. Nakonec ochotně vypověděl, že tam Snape netráví víkendy sám, ale že za ním jezdí zrzavý mládenec, co vypadá, že rybaří teprve krátce. Když dnes ráno prohledali Cornerův byt, našli u něj pruty, zablácené holiny a v koši na prádlo oblečení páchnoucí po rybině.“
„Na tom už pramálo záleží, Barty. Nemají proti nám žádný hmatatelný důkaz, který by mohli přednést státnímu zástupci. Pokud vím, z laboratoří nic nezmizelo, všechny kamerové záznamy jsou čisté... Ať už se Severus snažil o cokoli, nevyšlo mu to. V tomhle vyšetřování Michael Corner nikdy neuspěje. A z jeho poznámek se brzy stane bezcenná snůška pohádek.“
„Čili chcete zachovat status quo?“
„Hmm...“ broukl zamyšleně Riddle a zkoumal Crouche pohledem nad spojenými dlaněmi. „Zdá se, že máš na řešení této záležitosti enormní zájem. Je to snad osobní?“
„Velmi osobní,“ přiznal Barty. Očima jako by se mu na krátký okamžik mihla krvavě rudá šmouha.
„Pakliže je to tak, měl bys o jeho dalším osudu rozhodnout sám.“
„Necháváte mi volnou ruku?“
„Dělej, co uznáš za vhodné. Mně na tom člověku nezáleží.“

Sirius s mlasknutím stáhl latexové rukavice, spolu s operatérskou čepicí je hodil do koše a cestou z umývárny za pochodu kontroloval svůj telefon. Žádný zmeškaný hovor, žádná esemeska.
„Přestaň zírat do toho mobilu a padej na pohotovost,“ zazněl mu za zády podrážděný hlas Jamese Pottera. „Je tam šest chirurgických pacientů a Grangerová mě každých dvacet minut urguje, abych jí poslal dalšího konzultanta. To, že jsi ji odsud vyhnal, ti do smrti nezapomenu, protože tam dole nám ji byl čert dlužen.“
„Mile rád se za ní půjdu podívat,“ zazubil se Black a chlácholivě poplácal Jamese po rameni. „Poněvadž mě byl zase čert dlužen jí. Mimochodem, Narcissa se tu ještě neukázala?“
Potter se do něj opřel zpytavým pohledem.
„Narcissa Malfoyová? Odkdy se o ni zajímáš?“
„Od chvíle, co jsem s ní začal šoustat.“
„Cože?!“
„Dělám si srandu. Takže tu ještě nebyla?“
„Ne. A pokud vím, tak ji nikdo od nás nekontaktoval.“
„Já jí zkoušel volat, ale nezvedá to. Doufám, že zavolá zpátky.“
„Draco Malfoy nevyjádřil přání mít matku u sebe,“ připomněl mu Potter a vraštil obočí. „Když jsem s ním před hodinou mluvil, řekl, že chce, aby všichni táhli do hajzlu a nechali ho být.“
„Jo, takovou reakci bych čekal,“ zamumlal Sirius, myšlenkami očividně někde úplně jinde. „Poslyš, kdyby se náhodou ozvala nebo kdybys ji potkal, dej mi vědět.“
„Dobře,“ kývl trochu váhavě James. „Siriusi? Dělal sis opravdu jenom srandu, že jo?“
Black se na něj otočil, než zmizel na schodišti do přízemí.
„Víš, co bych musel bejt za úchyla, abych vlezl do kalhotek svojí sestřenici?“

Severus položil vidličku do talíře hlasitěji, než bylo nutné. Zatímco mu srdce mlátilo do žeber, Artur naproti němu zůstával obdivuhodně klidný.
„Jak jste se k té informaci dostal?“
„Myrtle Warrenová. S oblibou chodí na záchod poslouchat drby a občas vyslechne něco, co by pak nejradši zapomněla.“
„Myrtle omylem vyslechla rozhovor Yaxleyho a Crouche? Ona běžně chodívá na pány?“
„Ale kdeže,“ zachechtal se doktor Weasley a hned se ujal osvětlení situace. „Záchody ve druhém patře jsou zvláštní. Původně to bývala Riddleova šatna, když tu ještě aktivně působil. Aby nemusel komunikovat osobně nebo telefonicky, měl tam zabudovanou potrubní poštu, kterou dolů posílal vzkazy. Ta trubka tam pořád je a vede přímo do Yaxleyho kanceláře. Je zaslepená. Yaxley o ní nemá ponětí.“
„Šéf bezpečnostního oddělení nemá ponětí o tom, že ho někdo vesele odposlouchává. To je gól.“
„Ano. Takže co uděláme?“
Snape se vrátil ke svému obědu, ovšem jen proto, aby se v něm porýpal. Chuť k jídlu před pár minutami ztratil.
„Arture, asi mi nezbývá než vám důvěřovat. Nevím sice, na čí straně stojíte a co všechno víte, ale jestli je pravda to, co Myrtle zaslechla, nemáme moc času.“
„Vím, proč jste k nám nastoupil, Severusi. A možná by se hodilo prozradit, že mým mentorem na fakultě medicíny byl Albus Dumbledore.“ Artur složil příbor, spláchl dobrý oběd rybízovým džusem a rozhodným gestem se zapřel do stolu. „Takže – jak vám mohu pomoct?“

Komentáře

Obrázek uživatele bedrníka

na to Hermionino údajné těhotenství jsem se taky nachytala. Lucius koukám nakonec stejně nevyvázne, hajzl jeden. Dobře mu tak. A Myrtle na záchodcích, to je krásné využití její postavy. :-D

Jinak teda na Jamese už jsem málem zapomněla, že vůbec existuje. :-P Nevím, co do Siriuse pořád reje. Má být rád, že se mu kamarád ve zraví vrátil z kriminálu! (A doufám, že Sirius není nervózní jen kvůli Narcise, ale i kvůli Severusovi, který se mu určitě taky ještě neozval...)

P.S.: za zpoždění se vůbec nemusíš omlouvat, naopak jsme tu až příliš rozmazlení pravidelným přísunem čtiva. <3

Obrázek uživatele Owes

Díky! Myrtle a záchodky jsem si nemohl odpustit. James je ve skutečnosti moc rád, jen už svého kamaráda zná a čeká zase nějaký průšvih. A možná oprávněně. Jo, Severus má teď bohužel jiné starosti, ale určitě se s Blackem brzy uvidí. :)

Řekl bych, že zpoždění teď budu mít až do konce roku. Je toho nějak moc.

-A A +A