Učená rozprava mezi pavučinami

„Uříznutá ruka?“ otřásl se Evžen a mimoděk sevřel levou pěst, aby schoval vlastní useknutý malíček. „Určitě uříznutá? Ne něco horšího?“
„Co je horší?“ užasla Lada.
„Uhryzaná. Znával jsem kluka, který ovládal mravence, pavouky... taky akromantule. Lovili pro něj. On… nebyl tak docela člověk. Víte jistě, že ta nebožka ano?“
Zmrazila je představa obřích sítí napnutých v tmavých zákoutích a číhajících kusadel plných palčivého jedu a připravených k sevření jako ostrá klepeta.
„Jsem si jist, že se mýlíte,“ namítl posléze Břetislav. „Lešačikča se především nevyskytuje ve městech. Navíc je neškodná.“
„Pozor!“ vyjekla Lada.
Pavouci dočasně ochromení Evženovým kouzlem se už vzpamatovali.