Mír a klid

Necítil čelist. S hrůzou, co ho čeká, pomalu přesunul dlaně z hrudi směrem k obličeji. Zuby, jazyk... Ale dolní čelist nikde. Teprve po chvíli ji nalezl několik centimetrů níže, než by se měla nacházet. Pokusil se ji vrátit. Marně. Ten mizera mu ji upálil pořádnou.
Posadil se. Přes dveře slyšel přerušovaný pláč. Uhodil se do ucha. Hned brekot nabral na síle.
Přejel si dlaní přes sako obleku, aby urovnal nesouměrnosti. Prsty upravil vlasy a vydal se ke dveřím. Takový randál přece nebude poslouchat.
"Už nejsem mrtvej, stačí? Jeden se ani vyspat nemůže. Nemohli jste mi pořídit lepší boty?"
Místnost ztichla.