Přihlížení

Od okamžiku, co Lev vešel, se Sergej cítil jako vetřelec ve vlastním manželství.
Po svém přiznání jen němě pozoroval, jak s křikem „Nebudu v domě zrádce! Proklínám vás všechny!“ vybíhá jeho přítel ven a jak se Tamara vrhá za ním.
Viděl, jak ji rozzuřený Lev zkouší odstrčit, ale náhlý dusivý záchvat kašle ho ohýbá v pase, i jak jej Tamara na zemi objímá, když mu nohy vypověděly službu.
Zaslechl i její zoufalá slova: „Já tě miluji, nikdy jsem nezapomněla. Prosímtě, lásko, neopouštěj mě znovu!“
Uniklo mu však přerývané "Tamaro...", které ze sebe Lev Michajlovič vypravil, než jeho oči navždy zmrtvěly.