Poslední nádech
Tenhle námět se ve finálním příběhu vůbec neobjeví (s největší pravděpodobností), ale téma se mi podařilo zpracovat jenom takhle...
Ležela v posteli a široce otevírala oči do tmy. Chvěla se strachem, přikrytá dekou pod bradu. Chtěla, aby za ní Ilinca přišla, ale strach jí bránil na ni zavolat. Věděla, že by na sebe upozornila a hrůza ji stejně paralyzovala tak, že nebyla schopná se vůbec pohnout.
Zaslechla ženský výkřik ze dvora. Trhla sebou a pevně semknula víčka. Ze rtů jí neslyšně splývala modlitba. Myslela na Iorgha.
Pak si vzpomněla, že nezajistila petlici, ale nebyla schopná vylézt z domnělého bezpečí přikrývky a napravit svou chybu. Jenže stejně bylo pozdě… otevírané dveře vpustily dovnitř světlo z chodby, které osvítilo netvorův obličej.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je ošklivě mrazivé!
To je ošklivě mrazivé!
Pěkně napsané, jen se bojííím
Pěkně napsané, jen se bojííím.
Hu hu, bojim bojim, ale
Hu hu, bojim bojim, ale stejně chci vidět netvora!
Já pořád nevím, jestli vám to
Já pořád nevím, jestli vám to říct, nebo si to nechat jako překvapení, až to budu mít napsaný celý... :)
Taky bych ráda věděla, kdo to
Taky bych ráda věděla, kdo to je. Mám svůj tip, ale nevím, nevím.