profík

Ležel jsem na střeše a čekal. Pušku zalícenou a v hledáčku zaměřovače seděl v kanceláři muž. Čekal jsem. Dal bych si kafe. Ten chlap ho teď pije a cosi píše do počítače. Čekám na signál.
Je hezky, svítí slunce a nedaleko ode mě právě dosedl na asfalt střechy pták. Co je to za ptáka? Měl bych se víc vzdělat. Poznávat ptáky podle barvy peří, zobáku. Když už u mě takhle přistanou, abych věděl. Ale co s tím? Sakra. Je horko.
Ozve se telefon. Displej oznamuje „Zabít ho je málo. Chci, aby trpěl.“ Zamířím. Pohybem pták odletí. Muž v kanceláři telefonuje.