Zahradník
Svou nevidomou tvář nastavil prvním ranním paprskům. Chvíli se jen nadechoval studeného vzduchu, představoval si trávník plný rosy.
Sehnul se a promnul trochu černozemě mezi prsty. Pousmál se, včerejší zalévání odhadl přesně.
Poklidně přešel k jahodovému záhonu. Jemně se rukou dotýkal hlíny mezi sazeničkami, dokud nenarazil na nějaký plevel. Ten bez milosti přistál v kyblíku.
Tiché kroky od domu, otočil se, vstal a usmál se: „Dobré ráno, princezničko.“
Do rukou mu vložila naťuklý bucláč se šípkovým čajem.
„První jahody už jsou místy narůžovělé,“ začala líčit, „V trávníku vyskakují první sedmikrásky, bílé s červeným okrajíčkem.“ Už padesát let byla jeho oči.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je hrozně milé drabble!
To je hrozně milé drabble!
Husí kůže
Sám jsem měl husí kůži, když mi vytanula v hlavě první věta.
tleskajík :)
Moc se mi líbí, jak je to milé a smutné a poetické zároveň.
Má to krásnou atmosféru,
Má to krásnou atmosféru, člověku se zdá, že do té hlíny sahá s ním.
milé a dojemné
milé a dojemné
jahody jsou narůžovělé, jinak
jahody jsou narůžovělé, jinak moc hezké
Krásné, silné, lidské...
Krásné, silné, lidské...
To je tak roztomilé!
To je tak roztomilé!
To je moc krásná pohádka.
To je moc krásná pohádka.
Moc hezké drabble. Díky lásce
Moc hezké drabble. Díky lásce a přívětivosti "jeho očí" se smutek z postižení jaksi vytrácí.