Následuj růži!

Seděla na srázu a zírala na údolí, rozprostírající se pod ní. Vše, kam jen dohlédla, pro ni bylo nové. Slzy jí tiše skrápěly obličej a pichlavá bolest objímala srdce.

V dlani jí spočívala pouštní růže. Našla ji cestou nahoru. Ležela na zemi, osamocená… přesně, jako se nyní cítila sama.

Není to ani měsíc, kdy byla otcem vyměněna za velblouda a tři ovce. Nenáviděla ho za to, ale co zmohla.

Včera proběhla svatba a první noc, kdy se cítila pošpiněná a zneuctěná.

Rozmáchla se. Růže letěla vysoko k nebi, poté zamířila do údolí.

Dívala se, jak dopadá.

Nezaváhala a následovala ji.