Růže pouště
Původně jsem sem chtěla dát Pozdrav z prázdnin, protože to bylo nejrychleji napsané drabble ze všech (myšlenková linie vedlejší kolej - koleje - vlaky - Antonín Dvořák, a šlo to samo), nakonec jsem se ale rozhodla pro Růži pouště. Má to osobní důvod, na téma mě totiž přivedla moje maminka a já jí ani nepoděkovala.
Pomalu se snáší soumrak do králových zahrad. Prochází jimi, šťastná za krátkou chvilku osamělého přemýšlení.
Přijela sem, aby na vlastní oči spatřila toho, o kterém jí karavany přes poušť přinášely zvěsti plné obdivu. Aby sama zjistila, zda je jeho město, jeho lid a on sám vskutku hoden chvály.
Přepych a bohatství, které jej obklopovaly, dokázala ocenit. Jeho rozum, rozvážnost a smysl pro spravedlnost mohla, sama moudrostí proslulá, obdivovat. Ale úplně si ji získat, to dokázal jinak.
Krásou vpletenou do slov, utkanou z veršů.
Jsem růže šáronská, kvítek lilie v dolinách.
Která žena by dokázala odolat, i kdyby byla tisíckrát královnou?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
