O nich se v učebnicích nepíše

Vybrat si z vlastních výtvorů ten nejlepší, je zatraceně težká věc, protože všechny mi jsou svým způsobem blízké. Ostatně Skřivánek je kus mýho života, jeho posádka i on sám rostl a měnil se stejně jako jsem se za tu dobu, co se mi plaví v myšlenkách, změnila já. Přesto jsme si nakonec vybrala jeden z těch nesoutěžních. Hlavně proto, že ti dva vojáci o kterých vypráví nějsou jen smyšlenkou. A nebýt jich, štěstí a taky jistých rozhodnutí, tak bych tu nebyla já. Tímto tohle drabble posílám tam nahoru svému prapradědečkovi, jehož deník z války máme pořád doma, a jeho dědečkovi, který se domů do Švédska už sice nevrátil, ale zato tady v Čechách neumřel a oženil se tu. :)