Jak se neztratit v alternativních vesmírech

AU aneb alternativní universum je žánr na první pohled úplně jednoduchý. Není nutné se ohlížet na autorovy záměry, jeho původní svět nemusí být podroben pečlivému průzkumu, postavy se mohou chovat, jak chtějí… Stačí jen do varování napsat, že zrovna v tomhle světě v Bradavicích elektrické přístroje fungují (minimálně mobily a iPody), Lily Potterová je blondýna, Molly Weasleyová je o deset mladší a Nyphadora Tonksová o deset let starší. Jo a vlastně on asi originální Malfoy byl docela hajzl, ale tady je zrovna něžný milovník s duší poety.
Jenomže je tu jedno velké ALE. A taky PROČ. Ale proč jste tedy rovnou nezkusili napsat originální povídku? Když už pravidla hry porušujete v takovém rozsahu, proč to nevezmete hezky od podlahy? Dobrá, uznávám, pořád je to tak trochu fanfiction, ale jak jen bych to řekla… Čtenáři nemají rádi líné autory a tohle tak trochu lenost je. Navíc něco čekají a dostanou z toho jen polovinu.
No jo, ale proč se tedy ty AU píšou? A vůbec, co mají čtenáři co frfňat, když se přece už předem řeklo, že je to AU? Asi takhle – AU může být skvělé a zábavné, jenomže je třeba nepoužívat ho jako výmluvu pro vlastní lenost. AU je technika. Nástroj, který vám může pomoci napsat něco skvělého, co čtenáře překvapí a donutí je podívat se na kánon z úplně jiného pohledu.
Jak tento nástroj používat? Myslím, že AU se dají rozdělit do dvou hlavních skupin – kanonická a nekanonická. Obě se samozřejmě drží kánonu, ale každá skupina jej využívá jiným způsobem.
AU kanonické se odehrává ve světě velice podobném světu kanonického fandomu. Nicméně jsou tu jisté rozdíly. A klidně to může být třeba ten iPod (nebo Zen od Creativu, abych byla věrná svému přehrávači:-))* Nicméně nesmí to být jenom laciná rekvizita. AU je žánr. Něco co je definováno právě tím alternativním vesmírem. Změna, kterou v kanonickém světě uděláte, jej musí prostoupit, umožnit existenci určitého nápadu nebo zápletky. Nemusí to být nutně zápletka ústřední, ale měla by se pohybovat blízko středu povídky a měla by být zajímavá. Překvapující. Čtenáři se rádi nechávají překvapit. Rekvizita, kterou změníte, by měla určitým způsobem definovat váš nový svět. Pokud tedy v Bradavicích existují iPody, tak dejme tomu, že Hermiona (teď zrovna mám dojem, že když bylo Hermioně jedenáct, iPody neexistovaly, ale je to jen příklad) se uklidňovala na záchodě poslechem hudby a zabil ji trol. Jistě si dokážete představit, jak zásadně to mění celý svět Harryho Pottera. Pokud ale vážně chcete, aby to vypadalo profesionálně, nechte iPod změnit ještě něco.
Jeden z mistrů sci-fi, na jehož jméno si zrovna teď nemůžu vzpomenout, kdysi napsal povídku o tom, jak kdosi při cestování v čase zašlápl motýla, a když se vrátil domů, zjistil, že Hitler vyhrál druhou světovou (či co). Tohle přesně je AU. Změníte jednu věc a dostaví se kaskádový efekt. Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby měl Harry oči po otci? Nebo vlasy po matce? Třeba by ho Snape méně nesnášel. Třeba by všechno bylo jinak. Říkejme tomu třeba motýlí efekt. Změněna byla jedna věc (nebo jen velice málo věcí), ale tahle změna ovlivnila celý svět.
Znáte Pratchettovu teorii kalhot času? V jednom bodě se jedna událost může udát různými způsoby a od toho okamžiku už existují dvě reality, ve kterých jsou věci prostě jinak. Přesně tohle vám vznikne, když napíšete povídku, která navazuje dejme tomu na třetí díl něčeho a potom si přečtete „oficiální“ vývoj událostí v díle čtvrtém. Najednou tu máte dva odlišné vesmíry, které se vyvíjely úplně jinak (ok, starwarsáci jsou v lehce odlišné situaci). Říkejme tomu efekt kalhot času a zařaďme si to jako druhý podtyp kanonického AU. Události se prostě od určitého bodu vyvíjely jinak. Technicky vzato se povídky napsané před vydáním něčeho za AU nepovažují (to by v některých fantomech nic jiného neexistovalo, všichni doufáme, že Doktora Who budou vysílat věčně), ale řekla bych, že pokud to uděláte záměrně, AU to bude.
Tímto se dostávám ke slibovanému AU nekanonickému. To funguje jednoduše. Prostě vezmete postavy a šoupnete je do úplně jiného vesmíru. A když říkám úplně, tak tím myslím dejme tomu Rona Weasleyho jako kosmonauta. Ale pozor, je dobrým zvykem vzít těch postav víc. Pokud bude Ron kosmonaut, měla by být Hermiona v příběhu také přítomna. Co kdyby ve středisku NASA pracovala jako zubařka? A kam s Harrym? I v tomhle světě by Harry mohl být sirotek (protože to poměrně silně definuje jeho povahu). Třeba syn kosmonauta, který se nešťastnou náhodou zabil před dokončením výcviku. Harry se dostane do vesmírného programu, ale musí těžce bojovat s hlavním… (zde se budete muset trochu věnovat výzkumu a zjistit si, jaká pozice by byla vhodná) jménem Snape. K smrti se nenávidí, ale v závěru se musí spojit proti společnému nepříteli třeba teroristům, kterým šéfuje muž jménem Voldemort.
Vidíte? Začíná se nám rýsovat příběh. V tomhle případě více či méně kopíruje zápletku knihy. Ale může to být i jinak. Vezměme si jinou postavu. Třeba Hermionu. Hermiona je inteligentní a zajímavá dívka a od hodiny by se mohla stát jednou z hrdinek knih Jane Austenové. Tak proč ne. Obávám se, že v tomto případě se Severus Snape bude muset stát panem Darcym. I když na toho by se třeba hodil i Draco. Stačí dosadit pár postav, klidně využít i ty původní a je to. V tomto případě se držíme příběhu již existujícího, ale to nám nebrání v tom si ho trochu přepsat. Konec konců v nekanonickém AU by mělo být vaší hlavní starostí zachovat charaktery postav.
A tady bych se měla zastavit a napsat to ještě jednou a velkými písmeny. ZACHOVÁVEJTE CHARAKTERY POSTAV! A to popravdě řečeno platí i v AU kanonickém (ono tedy i v normální povídce) Ano, může se stát, že postavu změní jiný osud, který jí v AU připíšete, to může být v pořádku, ale musí to mít DŮVOD a mělo by to mít alespoň náznak VYSVĚTLENÍ. Ano, je možné, že se Harry přidal k Voldemortovi a hází okolo sebe Avada jak rýži na svatbě, nicméně pokud čtenářům nenaznačíte proč (nebo ještě hůř, pokud to ani vy sami nevíte), nebude to od vás nic než podraz.
Dalo by to říct ještě jinak: postavy – alespoň podle mě – jsou ústředním bodem každé fanfiction. Pokud je změníte k nepoznání, můžete je už rovnou pojmenovat jinak. Každá z nich má určitý svůj základ, své povahové vlastnosti, se kterými se už narodila. Ty není záhodno měnit, čtenáři by tím přišli o všechnu srandu. Otázkou samozřejmě je, co jsou ty vrozené vlastnosti a co získala z prostředí. Občas je dokonce těžké zjistit, i jaké vlastně jsou vlastnosti, které dělají z Voldemorta Voldemorta a z Lupina Lupina. Odpovědět na tyhle otázky není jednoduché, podle mě je tohle jedna ze schopností, které odlišují dobrého autora fanfiction od špatného.
Kromě postav je tu ještě jedno pravidlo, nebo dokonce možná i výhoda pro autory. V AU se držte toho, co znáte. Pokud jste od malička louskali knížky o výzkumu vesmíru, napište si kosmonautské AU, pokud umíte Pýchu a předsudek zpaměti, vrhněte se na Jame Austenovou. Jestliže se ale přesto chcete ponořit do světa, který je pro vás cizí, zjistěte si o něm před tím něco. Prostudujte si prameny, encyklopedie, články, historické fotografie… Na webu dnes najdete leccos a v některých případech není ani tak velký problém se někoho zeptat. Věřte mi, za věrohodnost reálií příběhu dostanete od čtenářů pěknou dávku bonusových bodů.
Pamatujte, AU je hra na co by kdyby. Ve zkratce by se dalo říct, že AU je žánr, který záměrně mění některou z vlastností kanonického světa, a to z určitého důvodu. Ten důvod by měl být sakra dobrý. S AU si jde obvykle hrát jen ve fandomových vodách, a proto by nám tento žánr měl být drahý. Proto vás prosím, nezneužívejte ho k usnadnění vlastní práce. Byla by to škoda.

*Pro zástupce společnosti Creative – pokud by to šlo, tak na tomhle bych ráda něco vydělala.