Nelíbejte učitele za jízdy 3

Obrázek uživatele Danae
Fandom: 
Rok: 
Rok 2 008

Čtvrtek 20. 12. 2001

Hermiona se probrala deset minut předtím, než zazvonil budík. Právě když se rozhodovala, zda má na tu chvilku ještě zavřít oči, uvědomila si, co ji vzbudilo. Bylo to ticho. Nohama nahmátla trepky pod postelí a přistoupila k oknu. Sníh. Přes noc napadly dobré tři centimetry a ztlumily všechny ranní londýnské zvuky. Auta ve tmě sotva šustila a místo klapotu kroků spěchajících do práce se ozývalo jen tichounké křupání. Zhluboka si povzdechla. Řízení na sněhu nesnášela.
Zašla do kuchyně, aby tam postavila vodu na kávu, a automatickým pohybem zapnula rádio.

Couldn’t quite believe his eyes,
When I kissed the teacher
My whole class went wild
As I held my breath, the world stood still,
But then he just smiled
I was in the seventh heaven
When I kissed the teacher

Lepší píseň si po ránu vážně nemohla přát. Rychle ho zase vypnula a přistoupila k oknu. Ulici na okamžik zalilo ostré oranžové světlo z majáčku prvního sypače. Sníh koneckonců nemusí znamenat takovou smůlu. Aspoň nebude muset v autoškole svou nezkušenost moc hrát. Nebyla zas tak špatný řidič, průkaz měla už tři roky a Ministerstvo kouzel si toho jaksepatří považovalo, a občas toho dokonce i využilo. Zimnímu ježdění se ale vyhýbala, jak to šlo, a většinou se jí to dařilo.

Dýchla na okenní sklo a pak přes zamlžené místo přejela prstem. Byla na dnešní jízdu skutečně zvědavá. Celé včerejší odpoledne se snažila přes Paula Parkera, zaměstnance Scotland Yardu, motáka a tajný kontakt bystrozorského oddělení zjistit něco o Alu Grangerovi. Věděla, že majitelé autoškol musejí mít policejní licenci a vedou se o nich podrobné záznamy. Její osvědčený zdroj ji ale zklamal. Al Granger nebyl majitel, nýbrž zaměstnanec velké autoškoly BSM, která měla pobočky po celé Británii. Camdenská kancelář byla otevřena teprve v září a o jejím instruktorovi se nedalo zjistit takhle narychlo vůbec nic. „Mohl bych samozřejmě zavolat na jejich centrum, a trošku se na něj vyptat,“ navrhoval Parker, „ale policejní zvědavost by možná vyvolala rozruch. Ideální by bylo, kdybyste z něj sama vydolovala trochu informací, s kterými bych mohl pracovat.“
Konvice začala pískat. Hermiona sebou trhla a udiveně se zadívala na svůj prst na skle. Zatímco přemítala, mimoděk na zamlžené okno načrtla ostrý profil Severuse Snapea.

---

Čekal na ni v autě před camdenskou pobočkou. Když ji zahlédl, vystoupil a nabídl jí, aby si kabát hodila na zadní sedadlo, v autě je prý teplo. Uposlechla, pak si přisedla na místo řidiče a přibouchla za sebou dveře. Dřív než jí došlo, jak je to zbytečné, si naučeným pohybem přihladila vlasy. Pořád si nemohla zvyknout na to, že hladké prameny jejího „přestrojení“ poslušně drží na místě celý den. To byla ovšem jediná výhoda, kterou byla ochotná mnoholičnému lektvaru připsat. Žaludek se jí sice dnes přímo neobracel, hlavně proto, že obezřetně vynechala snídani, ale dobře jí rozhodně nebylo. Zhluboka se nadechla – a zachytila slabý závan kořeněné vůně. Mohla to snad být jeho kolínská?

Otočila se k němu. „Mám nastartovat?“ Byl to stále stejně znervózňující pohled. Nejvýraznější součástí jeho osobnosti byl vínový kašmírový svetr. Jeho obličej jí uhýbal před očima, jednotlivé části se rozpadaly a jejímu mozku se je nedařilo složit dohromady. Z té podívané se jí znovu roztančil žaludek. Rozhodla se, že se bude soustředit jen na jediný detail. Ústa.
„Možná byste mi mohla nejdřív říct, k čemu ty jízdy potřebujete.“ Rty měl úzké a jemně vykrojené. Zuby za nimi nebyly zrovna dokonale bílé ani dokonale rovné. Jeden ze špičáků byl trochu vysunutý dopředu a mezi spodními jedničkami zela drobounká mezírka. „Nemyslete si, že chci nějak vyzvídat.“ Rty se stáhly do náznaku omluvného úsměvu. „Ale budu pak vědět, co si chcete zopakovat, a ty tři jízdy budeme moci věnovat právě tomu.“

Hermiona měla svou krycí historku připravenou. „Nastupuju od ledna u londýnské dopravní policie. Testy jsem prošla na jedničku, ale vím, že budu muset hodně jezdit, a už jsem v autě dlouho neseděla. Chci si to prostě trochu osvěžit, abych během těch prvních pár neudělala špatný dojem.“

Ústa už měl zase stažená do věcné linky. „Tak si dneska projedeme pár ulic v okolí, někde si zacouváme, někde zkusíme zaparkovat a otipujeme spolu vaše silná a slabá místa. Zítra bychom se mohli věnovat tomu, co potřebuje zlepšit. Vyjedeme tady po hlavní,“ mávl kupředu levicí – bez prstýnku, jak si Hermiona všimla. „Projedeme dvě světelné křižovatky, za druhou odbočíme doleva a vydáme se jednosměrkami k nemocnici St. Pancras. Jeďte, jak umíte, a snažte se být v klidu. Kdyby něco, mám pod nohama vlastní brzdu.“ Na lehké nadzvednutí koutku jeho rtů reagovala nervózním úsměvem a on otočil klíčkem v zapalování.

Hermiona vyhodila pravý blinkr, zařadila, šlápla na plyn a s cuknutím se odlepila od chodníku. Londýnská ranní doprava se dnes ještě neproměnila v typickou hlemýždí kolonu, kvůli sněhu vyjelo méně aut. Přesto už byl na hlavní ulici hustý provoz a Hermiona ani nemusela hrát, že se soustředí na řízení. Auto bylo sice solidní a řádně přezuté BMW, přesto cítila, že na vlhké břečce trochu klouže. Od zadních světel vozu před sebou si udržovala uctivý odstup. Skoro zapomněla, že vedle ní někdo sedí, dokud ji učitel před druhou křižovatkou neupozornil, že se má zařadit do odbočovacího pruhu. Zamumlala omluvu, a když blikla zelená, vnořili se do jednosměrek vedoucích k nemocnici. Netrvalo dlouho a vynořila se před ní brána St. Pancras.
„Vjeďte dovnitř,“ vybídl ji. „Mají tam velké parkoviště, zkusíme si zacouvat.“

Zpomalila na předepsaných deset mil, a když vjížděla na poloprázdnou zasněženou plochu za branou, pomyslela si, že učitel vedle ní nemůže být Snape. Zatím jí ani jednou nevynadal. Sundala nohu z plynu a zastavila uprostřed parkoviště téměř předpisově, bez nejmenšího cuknutí. Hmm, jenže ji také ani jednou nepochválil. Vlastně hlavně mlčel – a Hermiona si uvědomila, že její zkušenost se Snapem se od téhle zas tolik neliší. Kromě ostrých slov, že má být ticho nebo že nemá druhým napovídat, od Snapea během jeho hodin neslyšela vlastně skoro nic. Slušně odvedenou práci jí po celých šest let nezúčastněně hodnotil bez slova ocenění či hany, jedovaté výlevy si šetřil pro Harryho a Nevilla, chválu pro Draca. Tohle na vyřazení ze seznamu podezřelých stačit nebude.

„Zacouvejte mi teď tím parkovištěm na šíř.“

To nevypadalo moc obtížně. Přitom možná bude schopná i mluvit. Přeřadila, otočila se, aby viděla dozadu, a začala pomalu couvat. Po očku na něj mrkla. Rty měl soustředěně stažené, sledoval, kam jede. Znovu se zadívala dozadu.
„Už učíte v Camdenu dlouho?“ Cítila, že na ni pohlédl, ale teď upírala pohled jen na konec parkoviště, který se k nim pomalu blížil.

„Ne, camdenská autoškola je otevřená až od září.“

„A kde jste byl předtím, jestli se můžu zeptat?“

„Na pobočce v Edinburghu.“

„V Edinburghu?“ zvolala snad až trochu moc nadšeně. „To město miluju! Odtamtud bych teda nikdy neodešla. Vám přijde Londýn lepší?“ Dupla na brzdu a otočila se k němu. Byli na konci.

„Všechno má svoje pro a proti,“ pokrčil rameny. „Podívejte, vidíte támhletu mezeru mezi zeleným a stříbrným autem na kraji? Zkuste tam zaparkovat.“ Tón hlasu byl dokonale klidný, přesto se nemohla zbavit dojmu, že utnul její zvědavost až nezdvořile brzo.

Najela doprostřed parkoviště a začala couvat mezi auta. Parkování nebyla její silná parketa, zvlášť takové, kdy se musí pozadu moc točit volantem a ještě hlídat pneumatiky klouzající po sněhu. Na tlachání jí teď rozhodně nezbývala kapacita. Ale hlásek v hlavě jí významně pípal: „Edinburgh. Skotský Edinburgh. No to se podívejme.“ Po chvíli manévrování dostala BMW víceméně na určené místo. Opřela se o sedadlo. Cítila, jak se jí žaludek začíná znovu ozývat, do konce účinnosti mnoholičného lektvaru už zbývalo jen dvacet minut. Zhluboka se nadechla a zase vydechla.

„No tak takhle kličkovat byste na normální ulici nemohla. Zkuste to ještě jednou.“

Přinutila se na žaludek nemyslet, vyjela znovu do středu parkoviště a znovu couvala zpět. Začínala mít vztek. To toho teda zjistí. Jak si proboha mohla myslet, že bude mít během cvičné jízdy čas na nějaké chytré dotazy, či dokonce na mazaný manévr, který by muže vedle ní přinutil ukázat svou pravou tvář? A to bylo to jediné, co jí mohlo pomoci. Dokud nebude najisto vědět, že vedle ní sedí Severus Snape či alespoň nějaký jiný kouzelník, nemůže se o žádnou akci ani pokusit. Zákony o utajení kouzelnického světa byly po druhé válce s Voldemortem ještě zpřísněny a operace bystrozorů v mudlovském světě byly povoleny jen v případě stoprocentní jistoty, že jimi nebude zasažen žádný nekouzelník.
Tentokrát si byla jista, že zaparkovala skoro bez chyby.

„Takže ještě jednou, ano?“ ozvalo se vedle ní. Neubránila se podrážděnému povzdechu. Tohle bylo velmi snapeovské. Nutit žáky opakovat daný úkon znovu a znovu bez slůvka povzbuzení či nápovědy, zda se nějak zlepšují. Harry by o tom mohl vyprávět. Potřetí zastavila mezi určenými automobily a sundala nohu z plynu.
„Fajn,“ otočil se k ní „Takže příští hodinu budeme hlavně parkovat. Evidentně vám schází jistota.“
Začínal jí lézt na nervy. Jistě že jí schází jistota. Jinak by s ním netrčela na tomhle zatraceném parkovišti a nebylo jí na zvracení.

„Nemáte nějaké auto, s kterým byste mohla do příští hodiny trénovat?“

Zavrtěla podrážděně hlavou.

„A nemohla byste si auto od někoho půjčit, já nevím, třeba od vašeho přítele?“

„To bych teda nemohla!“ vyjela na něj dřív, než si to vůbec uvědomila. „Jednak proto, že žádné nemá. A pak proto, že už to sakra můj přítel není!“
V autě se rozhostilo mlčení. Slyšet bylo jen tlumené vrčení motoru. „To jsem přece nemohl vědět,“ řekl po chvíli tiše.
Neodpověděla. Vztek se v ní pral s ohromením. Nemohla uvěřit tomu, co z ní vypadlo.
Když viděl, že se od ní odpovědi nedočká, navrhnul, aby se vrátili zpátky před camdenskou pobočku. „Jestli tedy nechcete vysadit někde cestou.“
Zavrtěla hlavou a rozjela se z parkoviště směrem k bráně nemocnice.

Bylo jí čím dál hůř a netoužila po ničem jiném, než aby lekce skončila. Za deset, dvanáct minut měly vyprchat účinky lektvaru. Musela si konečně přiznat, že dnešní pokus byla katastrofa. Nedozvěděla se téměř nic, a už vůbec nepokročila v pátrání po identitě svého spolujezdce. Byl čas to odpískat a...
Náhle zaslechla povědomý zvuk. Sirénu sanitky. Blížila se k nemocnici, za okamžik jistě projede bránou. Hermioně v hlavě cosi přecvaklo. Teď, teď by to mohla rozříznout! Když ho patřičně vyvede z konceptu, zjistí to. Už žádné jízdy, žádný blicí lektvar! Zmocnilo se jí vzrušení. Dupla na plyn a auto vystřelilo kupředu. Sprška sněhu odlétla od kol a zabubnovala na dveře. Brána se rychle blížila. Hermiona ale nesledovala cestu před sebou. Hleděla do zrcátka na učitele. Vteřinu, dvě...
Dupl na brzdu právě včas. Kola na mokrém povrchu zakvílela. Sanitka se kolem nich s řevem prohnala a minula je sotva o dva metry. Jeho obličejem proběhl temný stín, ale nic povědomého se z něj nevynořilo.

„Zbláznila jste se, nebo ohluchla?“ zařval. „Jestli hodláte podobné kousky provádět i v policejním autě, možná byste radši měla...“ Zmlkl v půlce slova.

Hermiona na něj pohlédla a teprve teď jí došlo, že jí po tvářích stékají slzy.
Možné následky jejího činu na ni dopadaly pomalu, ale s děsivou jistotou. Málem je zabila jen proto, že se snažila všechno rychle skončit. Odvrátila pohled od jeho sevřených úst. Jak ji mohlo napadnout něco tak idiotského, jako že učitele z autoškoly vyděsí auto v protisměru? A jak ji napadlo riskovat jejich životy, i kdyby tu nějaká šance byla? To se vážně zbláznila? Nebo ji rozchod s Ronem sebral ještě hůř, než si uvědomuje? Tak, že se jí chce umřít, i když si to nepřiznává?
Hleděla mrtvě před sebe a snažila se ignorovat stále sílící stahy kolem žaludku. Náhle ucítila, že se dotkl jejího předloktí. „Vám asi není úplně dobře,“ řekl tiše.

Zavrtěla hlavou. „Já... Nezlobte se, prosím vás, já jsem asi trochu mimo.“

„Může za to ten rozchod?“

Zavrtěla hlavou. „Já nevím. Já vážně nevím. Je to všechno ještě hrozně čerstvé. Chodili jsme spolu několik let a...“ Polkla.

„Co se stalo?“

„Co by se stalo? Známá historie,“ vyjelo z ní hořce. „Já myslela, že je čas posunout náš vztah zase o kus dál, on se lekl a začal se místo toho odtahovat. Když mi po pár měsících došlo, že to neukončí jen proto, že k tomu nemá odvahu, skončila jsem to sama. Tři týdny na to začal chodit s holkou od nás z oddělení.“ Zhluboka se nadechla. „Promiňte, já vím, že vám do toho nic není.“
Stiskl jí předloktí, ale pak ruku rychle odtáhl. „Snad ne. Ale prošel jsem si před lety něčím podobným. Dovedu to pochopit.“

„Takže mě nevyrazíte?“ zeptala se nejistě.

„Ne, slečno Rangerová. Uvidíme se zítra ráno. Samozřejmě za předpokladu, že upustíte od dalších sebevražedných pokusů.“ Úsměv, který mu teď zvlnil rty, byl nefalšovaný. Chtěla mu ho oplatit, ale v ten okamžik se jí žaludek obrátil naruby.
Vyhrkla cosi na omluvu, hmátla dozadu po kabátu a vyběhla směrem k nejbližšímu nemocničnímu pavilonu. V půli cesty si přitiskla kapesník k ústům. Když za sebou na dezinfekci páchnoucím záchodě chvatně zavírala kabinku, s údivem si uvědomila, že ji to spěšné rozloučení vlastně mrzí.

TBC

Komentáře (archiv): 

St, 2009-08-19 22:59 — Smrtijedka
Já jenom tak...

... nechci strašit, a asi to bude znít divně zrovna ode mně, ale klidně si počkám i dva roky, protože já mám, co číst a tuhle povídku si pamatuju :) Ale chtěla bych tě poprosit, Danae, jménem úplně všech, kterým se tahle povídka líbí (a myslím, že jich není málo) abys sem prosím, prosím vložila i tu čtyřku :)Budeme ti líbat ruce :)

Pá, 2009-08-21 10:49 — Danae
Smrtijedko,

ty máš dokonale vybroušenou intuici! Poslední kapitola se mi včera vrátila z betareadu a vystavená bude zítra. Děkuju ti za trpělivost a za to, žes po mě ještě nehodila totálně oschlým vánočním stromkem :)

Pá, 2009-08-21 11:38 — Smrtijedka
:)

Stromek už se někde používá jako hnojivo, ale stejně bych ho po tobě něhodila, vždyť jsi mi dala ne jeden, ale hned 3 dárky. A na ten čtvrtý se strašně moc těším :-)

Út, 2009-07-21 12:25 — Seth.C
no nevim

ale mám takovej pocit, že už se na to Danae vydlábla... ale samozřejmě doufám, že pravdu máš ty.

St, 2009-07-08 12:40 — Seth.C
Tak nějak už se sama sobě

Tak nějak už se sama sobě divim, že sem vlastně stále lezu.... Konce se očividně nedočkáme...

Ne, 2009-07-19 22:28 — Ovečka
Souhlasím

Chodím jsem taky neustále a čekám a čekám... Marně.
Má cenu jsem ještě vůbec chodit? Je to asi jen ztráta času.

Út, 2009-07-21 07:22 — Jacomo
Neklesejte na duchu,

na Danae je spoleh! Určitě se dočkáme. Taky se na ten konec moc moc těším, ale vím, že někdy člověk vnější okolnosti neovlivní a ten čas prostě ne a ne najít. Chtělo by to obraceč :-)

Ne, 2009-06-28 12:27 — Luca
Líbí se mi to. Jak už psali

Líbí se mi to. Jak už psali přede mnou- Hermiona je taková uvěřitelná a sympatická holka. Taky se mi líbí tvůj popis, je takový nenucený a vtáhne to :-) Skvělá, práce. Těším se na další díl :)

Pá, 2009-05-29 18:34 — Niki
Polly,

mluv (nebo spíše piš) pouze za sebe, já rozhodně mám zájem si povídku dočíst. A budu trpělivě čekat, dokud ji Danae nedopíše :-))

Pá, 2009-05-29 20:34 — Smrtijedka
Já taky,

ale je fakt, že už začínám celkem šílet :D Tak prosííím, Danae, dopiš to, chci hrozně moc vědět, jak to dopadne!

Út, 2009-06-02 22:55 — Danae
Niki, Smrtijedko,

dík za trpělivost :) Jakou malou náplast na poslední chvíle čekání nabízím jednu svou drobnost, čerstvě uveřejněnou na TimeEateru. Nakopla mě zase do psaní, takže bude mít svůj podíl i na dokončení NUZJ.
http://timeeater.sosaci.net/viewstory.php?sid=156&chapter=1

Pá, 2009-05-29 13:16 — Polly
Škoda

Ahoj jsem tvoje velká čtenářka a tvoje povídky se mi moc líbí.
Máš velký talent.
ALE pořád slibuješ že dodáš poslední povídku a nic.
Je to škoda, protože tak přicházíš o čtenáře, kteří už pak nemají zájem si povidku dočíst.
Já stále čekám ale už mne to přestává bavit. Zkus s tím něco udělat.

Út, 2009-06-02 22:52 — Danae
Polly,

cením si toho, že se ti tahle povídka líbí natolik, že ti stojí za to mě trochu popohnat ;) Na poslední kapitole pracuju a snad už to nebude trvat moc dlouho. Dlouhou prodlevu nemá na svědomí ani lenost ani pohodlnost, ale poněkud náročnější úkoly reálného života, které mi vysávají čas i energii.

Po, 2009-04-20 15:37 — Seth.C
oh, come on!

prosím, už nám přidej tu poslední kapitolku... dneska jsou to přesně dva měsíce.... fňuk

Čt, 2009-05-14 12:32 — neviathiel
Fňuk :)

Fňuk :)

Čt, 2009-05-14 17:41 — Danae
*rozdává kapesníčky a čokoládu*

Moc se vám všem omlouvám, zítra mi doufám skončí dlouhé odporně pracovní období a pak se budou dít věci :)

Čt, 2009-03-26 19:25 — Smrtijedka
Prosíííííííííííííííím

Tak kdy už už bude pokráčko? Já se nemůžu dočkat. Prosííííííííííím, přidej to sem brzo! Děkuju :(

Pá, 2009-03-27 14:07 — Danae
Promiň,

promiň... kus už mám a teď o víkendu na to zase sednu. Tak snad to bude brzo :)

Ne, 2009-03-29 19:08 — neviathiel
:D

Začínám si brousit zuby:D:D:D

Pá, 2009-03-27 17:33 — Smrtijedka
:)

Děkuji :) Už se těším

So, 2009-03-21 10:52 — Seth.C
pořád jen tři kapitolky? =(

pořád jen tři kapitolky? =( já už se celá třesu jak to vyřešíš...

Út, 2009-02-24 10:27 — Julie
Si i rýpnu, jo?

Ono se mi to samozřejmě líbí, to zas žádná, ale přijde mi, že první dva odstavce jízdy maličko drhnou. Nejsem si jistá proč, ale asi bych to svedla na přebytek osobních zájmen.
Nicméně plusové body přesahující i tvůj tradičně výborný průměr musím dát za reálie. Nemocniční parkoviště! Zuby!

Pá, 2009-02-27 23:12 — Danae
Dík za postřeh,

osobní zájmena jíjíjí by to být mohla. Přesně na tohle člověk potřebuje jiné než svoje oko. Za chválu reálií děkuju, obě mám ráda, a tak jsem happy, že se líbí :)

Po, 2009-02-23 16:52 — Jacomo
Jééé!!!

Ty víš, jak pracujícímu zpříjemnit pondělní ráno! (Já vím, žes to sem vložila už v pátek, když já jsem byla o víkendu izolovaná od netu a objevila to až dnes. O to je to lepší :-D)
A teď ke kapitole: pořád nepřestávám obdivovat tvoji "řemeslnou" práci na povídkách. Ačkoliv Hermiona je nám všem známá postava, ty ji přetváříš do stejně uvěřitelné podoby, jakou by jí nejspíš dal čas, získané vzdělání, práce i nepříjemná životní zkušenost. Je to zkrátka člověk z masa a kostí, žádná papírová figurka. Je mi strašně moc sympatická - je to taková úplně normální dívka, která si někdy plně věří a někdy naplno pochybuje. Prostě něco, co je v každé z nás. Moc jí přeju, aby byla šťastná, ať už tenhle příběh dopadne jakkoli.
Jen tak mimochodem - celou tuhle kapitolu jsem měla intenzivní pocit, že čtu popis zážitku z mládí Amélie Sachsové. Ale to bude asi tím, že právě procházím deaverovským obdobím :-D

Po, 2009-02-23 19:32 — Danae
A ty zas víš,

jak potěšit virózou zachváceného autora. Že ti Hermiona přijde plastická a uvěřitelná, a dokonce sympatická, mě moc těši.
Až teď jsem si díky tobě zjistila, kdo je to Jeffery Deaver a Amélie Sachsová - a zdá se, že zas budu mít co číst :)

Ne, 2009-02-22 14:52 — Smrtijedka
Super :o)

Už jsem se začínala rozčilovat, kdy se dozvím, co bude dál :o). Super kapitola, jako vždycky. Jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube - pořád si ještě nejsem jistá, jaký si na to mám udělat názor ... Nemám ani žádnou teorii :o)
Moc se těším na další :o)

Ne, 2009-02-22 17:32 — Danae
:)

To jsem ráda, že jsi na svůj zpožděný dárek ještě nezanevřela! Snad se ti bude rozuzlení zamlouvat :)

So, 2009-02-21 14:09 — neviathiel
Jupí!

Přečteno už včera, ale komentář jsem vypotila až dnes. (Popravdě nebýt tvého upozornění, tak si toho veimlu až dnes, protože už kontroluji SOS jen obden:D)
Jak jsem nad tím tak uvažovala, Snape se k Hermioně chová jako k běžné studentce na lektvarech - chladně a tak nějak že ho ani moc nezajímá to co učí - a vlastně je to celkem očekávatelné. Pořád jsem nevymyslela, co jiného by vlastně mohl v mudlovském světě dělat. Tam je vlastně nikdo, jen člověk s pedagogickou zkušeností a řidičákem. A dělat někde individuální výuku je pro něj po všech stránkách výhodnější než někde učit na střední chemii a biologii.
A Hermiona mě vlastně taky nepřekvapuje... I kdyby jí byl Ron už lhostejný, i tak je to nepříjemné situace...
So, 2009-02-21 15:40 — Danae
Dík za komentář!

Upozornění jsem si nemohla odpustit. Když jseš takový můj povzbuzovatel :)
Moc mě těší, že ti to přijde celkem logické. Jen doufám, že mi neukousneš obě uši, až si přečteš čtvrtou kapitolu...

So, 2009-02-21 22:58 — neviathiel
hih

A proooč?
Já mám už nějakou svoji teorii, tak to bude pokračovat...

No ale pokud bude až v dubnu, tak bych o tom možná uvažovala:D

So, 2009-02-21 23:38 — Danae
Radši nepovím...

...a snad to bude už v březnu ;)

Čt, 2009-04-02 22:45 — Lunkvil
Není už čirou náhodou duben?

Není už čirou náhodou duben?

So, 2009-04-04 17:51 — Danae
No jo...

a takhle vypráskanej duben už tu dlouho nebyl... Ale budu se snažit, fakt.

Ne, 2009-02-22 00:01 — neviathiel
:))

:))))

-A A +A