Rozum a kouzla

Obrázek uživatele Ebženka
Rok: 
Rok 2 009

Věnováno Danae od Ježíška
Shrnutí: Elaine se rodině Armitagevých nepovedla. Je výstřední a dějí se kolem ní podivné věci. Ještě že jsou tu ochotné tetičky, kterým se takové dítě dá svěřit.
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Byla ní použita některá jména a náměty z knih J.K.Rowlingové a Jane Austenové.
Poznámka: Téma povídky znělo - sladit svět J.K.Rowlingové a svět Jane Austenové jakýmkoliv způsobem. Ach, jaká to výzva, jaká živná půda pro obrazotvornost! Nápadů bylo bohužel více, než je možné najednou uplatnit. Snad vyberu ty správné. Snažím se potlačit nutkání psát tuto povídku v angličtině. Jenže když si uvědomím úroveň své anglické gramatiky, nutkání zaplať Merlin zahanbeno mizí.

"Nejdražší sestřenice,

Tvůj list mne zastihl v pilné práci, rozhodli jsme se totiž konečně přebudovat východní křídlo domu. Hlavně krby potřebují důkladnou opravu, stále s nimi byly nějaké potíže. A tak v každé volné chvilce vymýšlím, jak by se vše dalo elegantně zvelebit, aby to nepůsobilo zbytečně honosně a přitom aby pokoje byly útulnější a příjemnější. Je to ale velmi uspokojivé zaměstnání a těším se z něj každým dnem.


Velmi mě mrzí, že Tě tolik trápí výchova Tvé prostřední dcerky. Snad by pomohlo, kdybych si ji na nějaký čas vzala k sobě, když ji nechceš posílat do školy? Podle mne by o ni ve škole bylo dobře postaráno, ale tohle rozhodnutí je na Tobě. Dobře víš, že jsem Elaine měla vždycky ráda a chci pro ni jen to nejlepší, stejně jako Ty, a troufám si říci, že si poradím s jakýmkoliv nevhodným chováním, kterého by se mohla dopustit. Píšeš, že se kolem ní stávají podivné věci. To v jejím věku není úplně neobvyklé, a za čas z toho jistě vyroste. Myslím, že změna prostředí jí v tom jen prospěje. Nejlepší by bylo. kdyby ke mně přijela hned, jak oslaví jedenácté narozeniny; stačí, potvrdíš-li svůj souhlas a já pro ni nechám nachystat pokoj. Moje děti už jsou dospělé a potěší mě mít u sebe zase mladé a svěží stvoření.


Mám vyřídit srdečné pozdravy celé Tvé rodině od Paula. Doufá, že příště si s Tvým manželem konečně pořádně zarybaří. Snad se bude moci Frederik ze svých povinností v úřadě alespoň na pár dní uvolnit, i když chápu, že je to velmi zaměstnaný muž.


Budu se těšit na brzkou odpověď, má drahá. Opatruj se.


Tvoje Susan"

***

"Vy pošlete svou dceru do té bláznivé rodiny? To nemůžete myslet vážně, madam!" užasl Frederick Armitage, když ho jeho žena večer seznámila se svými plány. "Uznávám, vaše sestřenice je velmi milá paní, ale její manžel je úplný cvok! Vždycky, když se setkáme, mi pokládá tak směšné dotazy, že nikdy nevím, jestli to myslí vážně, nebo si ze mě utahuje. A jejich dcery jsem potkal jen tenkrát na plese, ale připadaly mi trochu příliš nekonvenční. Jak by mohli tihle lidé pomoci s výchovou naší Elaine, to si vážně neumím představit."
"Ach, Susan možná dovolila svým dcerám zvláštní názory, ale nemůžete popřít, že jsou velmi elegantní a vědí, jak se chovat. A já si už s Elaine opravdu nevím rady. Považte, kdyby se v některé škole rozkřiklo třeba to... ten příběh o těch šatech..."
Frederick Armitage se otřásl při představě, že by bylo jméno jeho rodiny spojováno s čímkoliv tak neobvyklým.
A tak po kratší výměně názorů bylo rozhodnuto, že Elaine smí navštívit svou drahou tetu Susan. Konec konců, sestřenice Susan sice neměla žádný titul, který by jí dodal lesku, zato se však přivdala do rodiny, která rozhodně netrpěla nouzí. A jestli se Elaine bude dobře chovat, třeba se tetička postará, aby věno její neteře bylo o trochu větší.

***

Paní Susan Stapletonová se zahalila do šálu a vyšla před dům, kde právě zastavoval kočár. Z něj vystoupila dáma v elegantním vysokém klobouku, soukenných cestovních šatech a plášti podle nejnovější londýnské módy. Za ní vykoukla hlava dívenky ve žlutých šatech, se spoustou hnědých lokýnek pod žlutým čepečkem.

Když se dámy dosyta naobjímaly a vyměnily si všechny uvítací zdvořilosti, usmála se paní Stapletonová na dívku.
"Ráda tě zase vidím, Elaine, vyrostla jsi o pěkný kousek, co jsme se naposled viděly."
Elaine vyrobila nejisté pukrle a poděkovala a pak šla dva kroky za nimi k domu. "Skoro jako kdyby se chtěla plížit," pomyslela si paní Stapletonová.

***

"Tak mi něco řekni o Elaine," obrátila se Susan Stapletonová na Virginii Armitageovou, sotva se za Elaine zavřely dveře salonu. Psala jsi sice, že se nechová vhodně, ale ani jednou jsi nezmínila, o co přesně jde. " I když já to dost přesně tuším, pomyslela si v duchu.
"Jsou to takové divné zlomyslnosti, co provádí. A nejhorší je na tom, že nemůžeme přijít na to, jak to vlastně dělá!" s trpitelským výrazem zahájila řeč zkoušená matka. "Třeba kdysi to švihadlo. Její starší sestra si půjčila její švihadlo a nechtěla ho vrátit. A když si ho za chvíli chtěla zase vzít, bylo celé zauzlované do jednoho velkého smotku! Jenže Lavinia by to neudělala, když ho přece chtěla používat, a Victoria je na to moc malá. Jen jsme z Elaine nikdy nedostali, jak dokázala vlézt do Laviniina pokoje, který byl zamčený. Pořád říkala, že tam nebyla, že se jen podívala klíčovou dírkou - ale musela to udělat ona, měla tak provinilý výraz! A když jsme loni v létě byli na statku, někdo otevřel ohradu s telaty, která tam čekala na porážku. Půl dne je potom sháněli zpátky, rozběhla se široko daleko. Elaine pořád postávala u té ohrady, protože jí jich bylo líto, a tak to buď udělala ona, nebo viděla, kdo to byl. Ale brána byla na tak malé děvče příliš těžká, a kuchařka přísahala, že celé odpoledne tím směrem nikdo jiný nešel. Takové věci dělá pořád. A teď naposledy to byly ty šaty - právě ty, co má na sobě. Nechala jsem jí je ušít před čtrnácti dny, protože se mi podařilo výhodně koupit takový krásný mušelín, a ona zrovínka skoro ze všeho vyrostla... jenže když jsem ho kupovala, byl to růžový mušelín." Virginia Armitageová se významně odmlčela.
"Nech mě hádat - Elaine růžovou barvu nemá ráda, že?" poznamenala Susan Stapletonová.
"Přesně tak. Tvrdila, že je na sebe nikdy nevezme, a já jí na to řekla, že v tom případě bude muset, protože dokud to neudělá, jiné šaty nedostane. A druhý den byly žluté jako kuřátko. " Virginia Armitageová nervózně zalomila prsty.
Susan Stapletonová se usmála a napila se čaje. Dveře se otevřely a Elaine s hospodyní vešly.
"Tak jak se ti líbí tvůj pokoj, holčičko?" zeptala se teta Susan.

***

Vážený pane řediteli,

jak jsem slíbila, posílám zprávu o studijních výsledcích své neteře Elaine Armitageové. Podle mého názoru jde o velmi schopnou a učenlivou dívku, ve studiu postupuje podle plánu. Pololetní zkoušky bude schopna absolvovat bez obtíží. Sdělte mi prosím laskavě, kdy by se mělo přezkoušení konat, a já zařídím vše ostatní - ubytujeme se v Prasinkách u mé přítelkyně paní Amandy Derwentové.
Paní Armitageová bohužel nezměnila názor na umístění své dcery ve škole, a proto i příští pololetí bude Elaine pokračovat v individuálním studijním plánu, neztrácím však naději, že ji přesvědčím pro příští rok. Nemyslím si však, že by tomu jakkoliv napomohlo odhalení identity Bradavické školy, takže vůči Armitageovým doporučuji zachovat i nadále status utajení. Elaine je dostatečně důvěryhodná a chápe velmi dobře, o jaké možnosti by ji odhalení připravilo, a proto se prozrazení z její strany neobávám.


Budu očekávat Vaše instrukce ohledně pololetního přezkoušení. Vyřiďte prosím mé pozdravy ctihodným členům učitelského sboru.


S úctou


Vaše Susan Stapletonová

***

Drahá Susan,

Jsem Ti nesmírně vděčna, že ses Elaine ujala a tolik se jí věnovala. Její chování se opravdu zlepšilo, přesně jak jsi předpokládala. Jen si myslím, že se učí trochu moc. Dívky by si neměly trápit hlavu přílišným studiem - můj drahý manžel to také neschvaluje. Navíc se bojím, že by se ze samého učení mohla chtít vrátit ke svým starým způsobům. Stále tomu děvčeti příliš nerozumím - je tajnůstkářská a občas mluví o velmi divných věcech. Důležitá věc ale je, že už je z ní konečně dobře vychovaná slečna, která nepáchá neplechy. Do školy ji ale nedám - stačil by týden mezi cizími lidmi a určitě by veškeré Tvé snahy přišly vniveč.


Nejsem si jistá, co si s Elaine počít teď. Je tolik jiná než Viktorie a Lavinia, nemyslím, že by si spolu rozuměly. Nemohu už ale více zneužívat Tvé pohostinnosti. Nechám ji tedy přes léto doma a pak se rozhodnu.


Frederik posílá srdečné pozdravy pro Tvého muže i rodiny Tvých dětí.


Tvoje Virginia

***

Drahá sestřenice,

moc mě těší, že se i podle Tebe Elainino chování zlepšilo. Osobně si myslím, že je právě tak milá a přívětivá, jako byly mé dvě dcerky. Velká škoda, že ji nechceš poslat do školy - jistě by tam rozkvetla ještě více. Jak by jí mohlo uškodit, kdyby si osvojila pár dovedností, které se jí v budoucím životě mohou hodit? Skutečně sis to nerozmyslela? Pokud ne, udělej mi prosím alespoň tu radost a koncem léta ji zase pošli ke mně, Už se mi moc stýská po jejích zvídavých otázkách, a jistě sama víš, že dům bez dětí je zbytečně prázdný. Od té doby, co mají všechny mé děti vlastní rodiny, jsem se cítila poněkud osamělá a nevím, jak bych se bez Elaine obešla.
Srdečné pozdravy Tvému choti i všem Tvým dcerkám a malému Freddymu. Vyřiď prosím Elaine, že se moc těším, až zase přijede.


Tvoje sestřenice Susan

***
***
***

Slečna Elaine Armitageová odložila pracovní zástěru a naposledy zkontrolovala, jestli jsou lahvičky s lektvary správně popsány. Pak vyklopila desku nahoru a zamkla na klíč, a domácí laboratoř se opět jako kouzlem změnila v elegantní dámský kabinet z růžového dřeva. Odemkla dveře pokoje a odešla do salonu.

"Tady jsi, Elaine," přivítala ji teta Susan. "Ještě nebyl čas, abys mi pořádně vyložila, jak se ti líbil včerejší ples. Bavila ses dobře?"
"Řekla bych, že ano, tetičko. Rozhodně mi nezbyla ani chvilička na nudu. "
"Však jsi také o tanečníky neměla nouzi. A všimla jsem si, že Christopher Wood se kolem tebe točil, jak jen mohl, nebo se mýlím?"
"Ano. Byl ohromně milý, to je pravda, i když je to trochu naivní mladík, ale řekla bych, že na něj si dělá nárok slečna Blacková," poznamenala Elaine a trochu se ušklíbla. "Obávám se, že rodina Blackova mi k srdci nepřirostla. Když mě Melpomene vidí, tváří se, jako kdyby žvýkala dračí křen. A než by se mnou Perseus šel tančit, radši konverzoval se svou staropanenskou tetičkou. Pravděpodobně jim nejsem dost dobrá."
"Ano, to si asi myslí," povzdechla si teta Susan. "Jejich otec se ke kouzelníkům z mudlovských rodin choval ještě hůř. Až jejich matka ho trochu zcivilizovala."
"Není to snadné," povzdychla si Elaine. "Když mě vezme na ples maminka, potkám nafoukané slečny, které si myslí, že třicet tisíc věna omluví každý nedostatek v chování. A když jdu na ples s tebou, polovinu lidí v sále nezajímá nic než kdo jsou moji rodiče. Stojí vůbec za to někam chodit? Možná bych si ušetřila námahu, kdybych zůstala doma a oprašovala křivule nebo vyšívala polštářky."
"Jenže to by ses nepotkala s tou druhou polovinou lidí v sále, má drahá, a to jsou lidé, které tvoje přítomnost těší. A alespoň máš to štěstí, že si můžeš vybrat, který z obou světů se ti víc líbí."
Elaine uznala, že na tom něco bude, a začala s tetičkou probírat neobvyklý střih šatů Violetty Pascalové.

Na okno zaklepala zobákem malá sovička a byla vpuštěna dovnitř.
"Margareta Woodová mě zve zítra na čaj! Nemyslela jsem si, že jsem jí byla tak sympatická, aby mě pozvala," obrátila se Elaine užasle k tetičce.
"Jí možná ne, ale může být za tím někdo jiný. Opravdu tě nenapadá, kdo?" usmála se teta Susan, a zeptala se: "Půjdeš?"
"Jestli mě pustíš, tetičko, tak ano. To si nemohu nechat ujít. Je to úleva nemuset jednou schovávat hůlku mezi jehlice k pletení."
"A nějaká ta lichotka od hezkého mladého muže ti taky nemůže ublížit. Co si vezmeš na sebe?"
"Hmmm, " zamyslela se Elaine, "jestli je pozvaná i Melpomene Blacková, a jestli je za tím opravdu Christopher, možná bych měla popřemýšlet o ochranném hábitu z dračí kůže."

***

Drahá maminko,


doufám, že Vás můj dopis dnes opravdu potěší. Už dávno mi říkáte, že se bojíte o mou budoucnost, protože mám neobvyklé zájmy, malé věno a nejvyšší čas na vdávání.


Musím Vám tedy sdělit, že jsem dostala nabídku k sňatku, a pokud tatínek ani Vy nebudete proti, přijmu ji. Nemusíte se obávat, Christopher Wood, který Vám připadal tak podivný, už to dávno vzdal a teď se dvoří jisté slečně Blackové. Pán, jehož bych si velmi ráda vzala, se jmenuje Richard Fortescue, jeho matka je stará přítelkyně tety Susan a jeho otec prý sloužil v armádě. Jeho návštěvu můžete čekat co nevidět.


Pokud vše dopadne, jak doufám, přijedu s tetou Susan za Vámi.
Srdečný pozdrav posílám mé milé sestře Viktorii i Lavinii a celé její rodině.


Vaše Elaine

***

Elaine si opravdu vzala Richarda Fortescuea, jehož matka byla čarodějka a otec mudlovský důstojník kavalerie s přiměřeným majetkem. Usadili se nedaleko místa, kde bydlela teta Susan. Armitageovi konečně mohli být klidní - nejproblematičtější z jejich dcer byla šťastně a bezpečně usazena u rodinného krbu, dostatečně daleko od otcovského domu. I teta Susan mohla být šťastná, protože to díky ní byla tak výjimečná rodinná pohoda nastolena.
A jestli byli šťastni Elaine a její manžel, to už je jejich soukromá věc.

Komentáře (archiv): 

Pá, 2009-12-25 23:47 — angie77
Moc pěkné

Přiznávám, že svět Jane Austenové moc zmapovaný nemám... ovšem po přečtení této povídky si na něj asi budu muset vyhradit potřebný čas. Dýchá z toho taková pohoda:-)

Pá, 2009-12-25 22:31 — Aveva
Velice pěkně Austenovské, to

Velice pěkně Austenovské, to je vidět láska k předloze :o)

Pá, 2009-12-25 13:43 — Arengil
Velmi pěkně napsáno. :)

Velmi pěkně napsáno. :)

Čt, 2009-12-24 13:17 — Danae
Ách, Ebženko!

Ach má drahá! Napsala jsi pro mě povídku snů! Přesně něco takového jsem si představovala, jen to v mých představách nebylo zdaleka tak dokonalé. Jazyk, dopisy, reálie, troška suchého austenovského humoru a k tomu něco potterovské historie, prostě krása. Vlilas mi novou sílu do žil, perníčky teď ozdobím dvojnásobnou rychlostí. Protože si slíbím, že si pak tvou povídku za odměnu přečtu ještě jednou. Děkuju!

Čt, 2009-12-24 23:16 — Ebženka
Červenajík, potěšeník!

Fakt se ti to tolik líbí? Snažila jsem se, tak jsem ráda, že se snaha vyplatila. Co naplat, pro mě je to taky srdeční záležitost. Užila jsem si to!

-A A +A