Cesta spravedlnosti 3

Rok: 
Rok 2 010

Pro Julii
Název: Cesta spravedlnosti
Autor: levandule
Přístupnost: bez omezení
Fandom: Sherlock Holmes
Shrnutí: Co se stane, když ani Sherlock Holmes nedokáže vyřešit případ?

*

„Pane Hope,“ řekl inspektor Lestrade důležitě. „Jsem zde v záležitosti smrti vašeho bratra. V případu se objevila drobná nesrovnalost.“
„Myslel jsem, že je již vše vyřešeno,“ řekl Gregory Hope. „Ale dobrá. Ptejte se, i když myslím, že jsem vám již vše řekl.“
„Potřebuji vědět, kde přesně jste byl to odpoledne, než se našlo tělo vašeho bratra. Řekl jste, že v zahrádkářském klubu, ale nespecifikoval…“
„V zahrádkářském klubu, který vede pan McPaul.“
„Mohl byste mi říct, kde se nachází?“
„Ano. Ve vedlejší ulici, ale… pan McPaul je zde u mne na návštěvě.“
„Opravdu? Tak v tom případě ho prosím přiveďte.“
Gregory Hope rychle vstal a vydal se na zahrádku. Tam stále čekal Mycroft Holmes.
„Pane McPaule, je zde inspektor a chce s vámi mluvit… víte řekl jsem mu, že jsem členem vašeho zahrádkářského klubu a…“
„Vy se vskutku chcete přidat? To jsem rád,“ usmál se Mycroft.
„Ano. Pojďte se mnou, prosím.“
Když Lestrade uviděl Mycrofta Holmese, vstal a podal mu ruku. „Mám dojem, že jste mi povědomý,“ řekl.
„Vážně? Pokud pěstujete růže a azalky, pak jistě,“ kývl Mycroft.
„Rád bych se vás zeptat na toho: je pravda, že vedete zahrádkářský klub, jehož členem je i zde přítomný pan Hope?“
„Ano, to je pravda,“ kývl Mycroft Holmes.
„A je pravda, že u vás byl před třemi týdny…?“
„Ne, před třemi týdny jsem byl v Francii,“ odpověděl Mycroft Holmes okamžitě. Gregory Hope se chytil za hlavu.
„Vy jste na to zapomněl?“ zvolal. „Ale vždyť…“
„Pane Hope,“ otázal se Lestrade ostře, „kde jste byl?“
„Já… dobře… byl jsem… u… své milenky... vlastně… nevím jak se jmenovala… protože… setkali jsme se v…“
„Nechte těch lží!“ vyštěkl Lestrade. „Půjdete se mnou.“
Hope střelil nenávistným pohledem po obou přítomných pánech a pak se vydal spolu s Lestradem.

*

„Víte, pane Holmesi,“ řekla Amanda Hopeová a usmála se, „jsem tak ráda, že jsme se setkali. Můj otec…“
„Už jsem vám řekl, že nemáte zač děkovat,“ pousmál se Sherlock Holmes.
„Ach, kdepak, kdepak. Vaše práce na tomto případu byla tak báječná.“
„Děkuji vám,“ řekl Holmes suše.
„Já… zprvu jsem se tak bála o strýčka Gregoryho.“
„Pročpak?“ zeptal se Holmes.
„On… je z toho tak nešťastný… je… myslel si, že je to jeho vina.“
„Jeho vina?“ otázal se Holmes se zájmem.
„Asi tím myslel, že měl… měl být doma, když… když se to odehrálo…“
„A kde jste byla vy, slečno?“
„Já jsem vyběhla za strýcem, když…“ Slečna Hopeová se náhle zarazila a zůstala na Holmese zděšeně zírat.
„Když?“
„Já… nechtěla jsem vám to říkat, protože by to pro strýce vypadalo špatně… ale ten večer se s otcem pohádal… a teprve pak odešel…“
„Proč se pohádali?“
„Já… nevím… jen jsem je slyšela křičet. A pak jsem šla za strýcem a hledala ho… a když jsem se vrátila… otec… byl mrtev. Ale pane Holmesi, vy víte, vy přece víte, že je nevinný… on… vždyť to byl on, kdo zavolal policii.“
Holmes vstal. „Teď si tím již nejsem tak jist.“
„Ale… já vím… že je nevinný… řekl mi to… a… a…,“ koktala slečna Hopeová. „A… mně by nelhal… protože… když jsem ho našla… otce… tak…“ Amanda Hopeová na Holmese chvíli zírala a pak mluvila dál: „Tak… strýc… byl hrozně nešťastný… a… a řekl mi… že se právě chtěl mému otci omluvit… a… a… za to co udělal.“
„Očividně pozdě,“ poznamenal Holmes. „Váš otec měl na svém těle sedmnáct ran od sekyry. Nechápu slečno, proč jste tohle všechno nenahlásila. Vždyť šlo o vašeho otce.“
Amanda Smithová dlouho mlčela. „Víte… já… máte pravdu… když jsem se vrátila domů, našla jsem strýce… jak je u mého otce… otec byl mrtvý…“ Amanda náhle vstala. „Omluvte mne na okamžik, pane Holmesi,“ řekla.
V té chvíli se otevřely dveře a vstoupil Lestrade.
„Pane Holmesi!“ zvolal překvapeně. „Vás bych tu nečekal! Víte,“ dodal trochu samolibě, „právě jsem nasadil skutečnému vrahovi pouta.“
„Zas máte nepravého,“ ozvalo se za inspektorem a do pokoje vstoupil Mycroft.
„Pane McPaule…“
„Holmes,“ opravil ho Mycroft. Pak se podíval na Amandu Hopeovou. „Slečno, proč jste zabila svého otce?“
„Co… já… jak se opovažujete…,“ zašeptala Amanda Hopeová.
„Pokusy vašeho strýce vás chránit byly až příliš průhledné,“ řekl Mycroft chladně. „Tedy pokud to je váš strýc… nebo to je spíše váš pravý otec?“
„Jak… takový nesmysl…“
„Váš skutečný otec se mi svěřil, že miloval vaši matku. Po její smrti jste mu uvěřila, že její smrt byla vinou Artura Hopea. Provedla jste vše na pokyn vašeho otce a to velmi brutálně, aby nikoho nenapadlo podezřívat ženu. Váš otec měl chabé alibi, ale…“
„Pane inspektore!“ vykřikla Amanda Hopeová, „odveďte laskavě toho muže, který mne uráží a…“
Lestrade nejistě pohlédl na Holmese a ten kývl. Inspektor přistoupil ke slečně Hopeové. „Půjdete se mnou, prosím,“ řekl.
„Nemáte jediný důkaz!“ vykřikla Amanda.
„Jeden ano,“ usmál se Mycroft Holmes. „To, co jste teď řekla mému bratrovi.“
„Nic z toho jste neslyšel.“
„Proč jste nemluvila při vyšetřování? Protože jste se bála, že se podřeknete? Nevím, jestli mají vrazi mnoho společných rysů, ale jeden zcela určitě. Chtějí o svém zločinu mluvit. Vy i váš strýc jste promluvili.“

*

Když nastoupili do drožky, obrátil se inspektor Lestrade k Mycroftovi.
„Mohl byste mi říct, jak jste na tohle přišel?“
„Jednoduše. Ve výpovědi Gregoryho Hopea bylo něco úplně jiného, než to, co mi později řekl.“
„Myslíte, že je tak neobratný lhář?“
„Neřekl bych.“
„Víte… ten James Smith… přišel ten večer, kdy se vražda stala na stanici…“
„Ovšem. Co je na tom divného?“
„Ale…“
„Domnívám se, že to proběhlo takto: Gregory Hope skutečně odešel, jak potvrdili i jeho sousedé. Mezitím jeho dcera zabila Artura Hopea a pak vyběhla za ním. Když se vrátili, zavolali policii.“
„Ale proč… vymyslel tak ubohou lež, že byl v zahrádkářském klubu?“
„Protože se bál o svou dceru,“ vysvětlil Mycroft.
„A James Smith?“
„Myslím, že zapletení této osoby do případu můžeme přičítat pouze amatérismu mého drahého bratra,“ řekl Mycroft. „To, že podezření padlo na něj bylo jako dar z nebes pro oba Hopeovy. Ve skutečnosti neměl s případem nic společného.“
Drožka zastavila před policejní stanicí. Lestrade se s oběma bratry rozloučil a vystoupil. Sherlock se obrátil k Mycroftovi.
„Tuto otázku pokládám málokdy, ale… jak je možné, že jsi…?“
„Také bys na to přišel, kdybys na začátku neudělal zásadní chybu.“
„Podezření Jamese Smithe?“
„Ne. Přílišné přemýšlení nad osobou zavražděného. Pořád sis kladl otázku, jaký byl Artur Hope? A co ses dozvěděl? Nic. Nebyl příliš bohatý, neměl mnoho nepřátel a žádného takového, aby ho zabil tak brutálním způsobem. A pak, když tě nic nenapadalo jsi dal zatknout Jamese Smithe.“
„Ale… byly jisté stopy.“
„Nebyly. Na Jamese Smithe neukazovalo vůbec nic.“
„A kdy jsi začal podezřívat Amandu Hopeovou?“
„Ve chvíli kdy se Gregory Hope skoro přiznal k vraždě svého bratra. Proč by mi to říkal? Skoro neznámému člověku, který je navíc od Timesů? I méně inteligentního člověka, než je Gregory Hope, by napadlo, že do domu, kde se odehrál zločin o němž mluví polovina Británie nepůjde reportér jen aby napsal o zahradě. Došlo mu, že někdo začal pochybovat o vině Jamese Smithe a tak se pokusil zařídit, aby byl podezříván on. A to byla chyba. Ale doopravdy jsem si byl jist, až když tě Amanda pozvala do domu.“
Sherlock dlouho mlčel. „Připadám si jako úplný hlupák.“
„Myslím, že je dobře, že se to stalo. Alespoň přestaneš být tak nebezpečně sebevědomý.“
„Mycrofte…“
„A přestaneš u zločinů upřednostňovat kvantitu nad kvalitou.“
„To už trochu přeháníš!“
„No, vidíme se jednou za čtvrt roku. Musím to vždy trochu přehnat, abys měl po zbytek času nad čím přemýšlet.“
Drožka zastavila před Sherlockovým bytem. Mycroft vyhlédl z okénka. „Ta dáma, která tě přišla navštívit ráno je tu zas,“ řekl. Sherlock si povzdechl a vystoupil.
„Prý ji podvádí manžel. Nechápu, proč kvůli tomu chodí za mnou.“
„Zkus zjistit, jestli ho podvádí i ona,“ navrhl Mycroft. „Pall Mall,“ zavolal na kočího a drožka se znovu rozjela.

Komentáře (archiv): 

Ne, 2011-03-13 21:53 — Anne
Propletené a moc hezky

Propletené a moc hezky napsané. Oblíbila jsem si Mycrofta.

Út, 2011-01-04 15:06 — Aluze
Sherlocka Holmese jsem měla

Sherlocka Holmese jsem měla ráda už od malička, proto jsem zvlášť nadšená, že se objevila nová povídka. A ještě navíc na tak zajímavý námět.
Občas jsem tedy měla dojem, že by se Sherlock mohl chovat malinko jinak (třeba že panikaří po dvou týdnech, stejně jako že prostě někoho označí za vraha, jenom aby si zachránil reputaci, to mi na něj nesedí). Taky mi trochu chybělo vysvětlení, jak Sherlock/Mycroft přišel na všechny ty chytré věci ohledně lidí, které právě vidí (dáma v klobouku apod.): pokud se totiž neobjasní, co za nimi stojí, dělá to dělá dojem nedomyšlenosti. Hezky děj oživuješ dialogy, i když občas taky stojí za to rozepsat se trochu o okolnostech, při nichž byly repliky proneseny, aby se v nich čtenář neztrácel.
Každopádně i přes tyhle drobné výhrady jsem se dobře bavila.

Út, 2011-01-04 17:22 — levandule
Díky za "komlexnější" rozbor.

Díky za "komlexnější" rozbor. I když vím, že je divné se u vlastní povídky hájit, ráda bych jen poznamenala, že jsem psala jako dárek pro Julii, která se přála povídku, v níž se někdo vlastní vinou dostane do problémů a pak z nich zázrakem vyklouzne. Asi by se dal začátek napsat trochu lépe, nicméně, já si myslím, že vzhledem k tomu, že ve většině povídek Holmes vše vyřeší během pár dnů, možná by pro něj byly dva týdny dlouhá doba. Ale možná ne.
K té druhé výtce ohledně klobouku... no, myslím, že Sherlock Holmes své myšlenkové pochody odtajňoval jen před Watsonem a když tedy začal dedukovat Mycroft, Sherlock věděl, jak to dělá a nepotřeboval nic dalšího vědět. A co se týče tvé poslední poznámky o dialozích, za tu děkuji, až budu příště psát, dám si na to pozor.

Po, 2011-01-03 14:56 — Julie
Jéééé, děkuju. To je tak

Jéééé, děkuju. To je tak nádherně zamotaný. Mycroft je správný bráška. Sherlock z toho vyvázl beze šrámu. Přesně tak, jak jsem chtěla.
Nicméně zcela nevánočně musím vyzdvihnout větu: „Slyšel jsem, že popel z lidského těla je výborný na růže.“ To je správně morbidní!

Út, 2011-01-04 17:23 — levandule
Ano, vrahem je zahradník,

Ano, vrahem je zahradník, protože mu dochází hnojivo a slyšel, že popel je stejně účinný :) Díky za pochvalu.

Pá, 2010-12-31 01:04 — ioannina
Přestaneš upřednostňovat

Přestaneš upřednostňovat kvantitu nad kvalitou. :-D:-D
Říkala jsem si, jak z toho Holmese vysekáš, když ho omámil Ámor. :-) Ještě že má bráchu.

Út, 2011-01-04 17:24 — levandule
To jo. Bráchové jsou nejlepší

To jo. Bráchové jsou nejlepší :). Dík za komentář.

Klíčová slova: 
-A A +A