Ježíškové pro Carmen

Obrázek uživatele sos
Rok: 
Rok 2 010

Ježíškové, obdarujte Carmen!
Podrobnosti zde.

Carmenino přání:
Můj milý Ježíšku,
já vím. Já vím, co si teď asi myslíš, a úplně vidím ten Tvůj uražený pohled. Psala jsem Ti – a to jsem se prosím ještě jmenovala jinak, míním tedy svou přezdívku – před hodnou dobou. A co víc, doba to hodná je, ale já hodná nebyla. Já vím, že ne, Ty to víš, všichni to víme. A stejně teď drze a bez skrupulí obtěžuji.
Víš, Ježíšku, měla bych velkou radost, kdybys mi pod stromeček poslal povídku. S trochou sněhových vloček a vánoční tématikou, bude-li se Ti chtít, ale nijak na tom netrvám. Jediné, co bych po Tobě chtěla, je, aby se tam objevil můj drahý a zbožňovaný Sirius Black (a dovolím si Ti připomenout, že ho ráda vídám pohromadě s Remem Lupinem, ať už jako pár nebo jen přátele). Snad mě za mou opovážlivost nepřetáhneš vánočním stromečkem přes hlavu, ale ještě jednu poznámku ke svému přání mám: pěkně prosím, nic smutného, na Vánoce přece nikdo smutný být nechce – a jak by to vypadalo, kdyby mi na Štědrý den tekly slzy proudem?
Tak... To je asi vše, co jsem Ti dnes chtěla. Jestli se rozhodneš mi dárek napsat, tak děkuji – a v každém případě děkuji za vyslechnutí. (Ty víš, že na Tebe pořád věřím, viď? Mně je jedno, co kdo říká.)
S přáním všeho dobrého a hezkého
Tvá Carmen

Komentáře (archiv): 

Út, 2011-03-29 13:54 — Lejdynka
Uschlé vzpomínky

Dostal od něj květinu. Tenkrát poprvé. Pořád ještě slabounce voněla a on si jí zakládal svou oblíbenou knížku.
Poslední dobou ale moc nečetl. Měl unavené oči. Většinou se jen tiše díval do zdi, otáčel v prstech pichlavým stonkem a počítal kapky krve.
Při úplňcích se zavíral do sklepení jako kdysi a tu květinu cítil přes dvoje dveře a jednu stěnu.
Nepomáhalo to.
Pak se čas obrátil, vrátili se zpátky a tentokrát si rozečtené knížky začal zakládat Sirius.
Trhal mu lístečky psího vína a o Vánocích cesmínu, aby se mu oči uzdravily.
Pomáhalo to.
A sušená růže mohla konečně přestat vonět.

Pá, 2011-03-11 15:38 — Aveva
Přesvědčování

Nakonec ho našel na zamrzlém jezeře. Sněžilo.
Chytil pár vloček a přistrčil mu je před nos.
“Vidíš, vznikly na jednom místě a v úplně stejný situaci a přesto je každá jiná. Počáteční podmínky nejsou všechno.”
Dal do toho všechnu přesvědčivost, kterou dokázal sebrat. Nechtěl, aby se kamarád zbytečně trápil.
Asi to zabralo. Sirius k němu obrátil důvěřivý pohled.
“Takže si myslíš, že nejsem stejnej pitomec jako Regulus?”
Remus zavrtěl hlavou. A protože měl vždycky lepší oči, tak když si na své rukavici všiml dvou na chlup stejných vloček, prostě je smetl všechny.
Nenechá si přece zlomyslnou přírodou zkazit výbornou metaforu.

So, 2011-03-12 23:44 — Danae
Mrcha příroda! Vyrobí zázrak

Mrcha příroda! Vyrobí zázrak zrovna když se to nejmíň hodí!

Čt, 2011-03-10 22:41 — Galadion
Zkouška

Proměnil se zpět do lidské podoby. Seděl na tvrdé podlaze a ještě chvíli cítil zvířecí zuřivost. Oči si přivykly na šero a uviděl ho sedět v rohu.
"Co to má sakra znamenat?" zavrčel a pokusil se pohnout. Ozvalo se kovové zachrastění. "Děláš si legraci? Okamžitě mi sundej ta pouta!"
"Bohužel nemůžu, musí to tak být," odpověděl muž chlácholivě a pomalu k němu došel, až byly jejich obličeje pár centimetrů od sebe.
"Okamžitě mě pusť!" zakřičel s nelidskou zuřivostí, ale jeho hlas se zlomil. "Jsem přece tvůj přítel." Druhý muž se škodolibě usmál.
"Ne, Siriusi, musíš si vyzkoušet, jaké to je."

Ne, 2011-03-13 00:32 — Galadion
Neboj se

Ebženka mě už taky upozornila, že to zavání nějakýma slešovinama. Ale neměj strach, uděluje mu lekci spoutání vlkodlaka :-).

Ne, 2011-03-13 18:36 — Danae
No vida, to je praktické :)

No vida, to je praktické :) Já si říkala, jestli to třeba není nějaká přípravka na Azkaban, ale to zas moc nezapadalo do kánonu.

So, 2011-03-12 23:46 — Danae
Má to působivě temnou

Má to působivě temnou atmosféru. Ale nejsem si jistá, jakou lekci tady Lupin uděluje.

St, 2011-03-09 00:46 — Julie
Prý se to nedá

Remus stál u okna a čekal.

I Sirius stál u okna.
Prý se to nedá.
Pch…
Padaly jedna za druhou. Malé zmrzlé kousky vody.
A just že jo! pomyslel si a začal kouzlit.
O těhlech Vánocích Blackovi sebrali Siriovi sovu, vábničku na kachny, pergamen, brko, papír, tužku, kalamář, dvousměrné zrcátko, oční linky i cvičeného mloka. Nelíbil se jim jeho výběr přátel. Neměl čím a na co dopis napsat a už vůbec ho neměl jak poslat.
Sněhové vločky doletí daleko. Ale psát se na ně prý nedá.
Pch…
„Jak je?“ stálo na malém zmrzlém kousku vody, který teď hledal jednoho vlkodlaka.

Čt, 2011-03-10 17:36 — Aries
To je sympatický a nakonec to

To je sympatický a nakonec to byli fajn kluci a vůbec :-)

St, 2011-03-16 20:09 — Arengil
Aspoň ten jeden. :))

Aspoň ten jeden. :))

St, 2011-03-09 22:21 — Rebelka
Putující vločky jsou děsně

Putující vločky jsou děsně roztomilá představa. A určitě to jde. A zkusím to. Jo :).

St, 2011-03-09 15:08 — Lunkvil
Doufám, že se smí komentovat

Doufám, že se smí komentovat cizí dárky...
Je to moc roztomilé. Pch...
A civčeného mloka bych chtěla vidět. Pch... ;-)

St, 2011-03-09 15:38 — Danae
Určitě!

Protože potom můžu napsat: juj, to se mi to líbí! Po druhém čtení ještě mnohem víc.

St, 2011-03-09 00:35 — Danae
Tichá noc

Lidské myšlenky pronikaly do vlčího mozku jen ztěžka. Musely se prodírat houštinou instinktů a hlodavé bolesti. Byl by radši, kdyby zůstaly venku. Úplněk byl čtyřiadvacátého prosince obzvlášť jasný. Skrz škvíry prken vrhal na podlahu Chroptící chýše studené pruhy. Ztěžka se převalil, lomcovala jím bolest i zima. Všichni odjeli. Nedokázal jim říct, že po dvou letech jejich blízkosti netuší, jak bude trávit přeměnu sám.
Dveře vrzly, chýší se mihl stín. Praštil ocasem do podlahy. Vzápětí vedle něj ulehlo černé chlupaté tělo. Zvířecí teplo pomalu konejšilo rozbolavělé údy. Lidské myšlenky zablikaly a zmizely. Položil mu hlavu na bok a konečně zavřel oči.

Čt, 2011-03-10 17:49 — Aries
Mankote, mě to dojalo, ale

Mankote, mě to dojalo, ale jak. Moc pěkný

Čt, 2011-03-10 16:55 — Julie
Je to strašně hezký!

Je to strašně hezký! Takový... uklidňující.

St, 2011-03-09 22:24 — Rebelka
Strašně mě nadchla věta

Strašně mě nadchla věta "lidské myšlenky zablikaly a zmizely". A celá stoslůvka je taková pěkná a plná naděje ;o).

St, 2011-03-09 15:09 — Lunkvil
Úplně na mě dýchla atmosféra

Úplně na mě dýchla atmosféra té hluboké mrazivé zimy...

-A A +A