Rudý karbunkul 1

Obrázek uživatele Danae
Rok: 
Rok 2 012

Název: Rudý karbunkul
Autor: Danae
Příjemce: Julie
Přístupnost: Všeobecná.
Fandom: Sherlock Holmes. Vinnetou. Pokus o fúzi.
Varování: O řádek výše.
Shrnutí: Dva nebritští gentlemani hledají v předvánočním Londýně spolubydlícího a nacházejí detektivní dobrodružství.
Disclaimer: Oba dva fandomy jsou už léta právně volné, a proto... muhahahaha!

Milá Julie, moc a moc se ti omlouvám za zpožděné dodání tvého vánočního dárku. Nemohu tvrdit, že je pozdní dodání alespoň vyváženo pravou britskou kvalitou, snažila jsem se, ale to je tak asi všechno. Mělo by to mít ještě asi dvě pokračování a budu se snažit s nimi příliš neotálet. Veselé Vánoce!

Rudý karbunkul
Část první

Víte, komu se v Londýně říká balík? Balík je prostě zelenáč, člověk v Londýně nový a nezkušený, který si musí dávat mimořádně dobrý pozor, aby nenarazil nebo rovnou nepřišel o kejhák. Balík nosí své peníze v té nejviditelnější kapse a pravidelně mokne, protože si zase zapomněl deštník. Balík oslovuje drožkáře sire a neznámého muže v putyce starý brachu. Započíná rozhovor, aniž by byl představen, a pokouší se bavit spolusedící vtipy o královně. Balík nerozumí cockney a snaží se napodobit přízvuk horních vrstev. Leze do přístavních doků po deváté večer a do Čínské čtvrti před sedmou ráno. Balíka často najdou plavat v Temži břichem vzhůru a s podřezaným hrdlem. Takovým balíkem jsem byl i já, když jsem do Londýna prchl ze Saska před Bismarckem. Měl jsem víc štěstí než rozumu a trochu zápasnické průpravy, a tak jsem přežil ty nejhorší chvilky. Pěkný kus balíctví ve mně ovšem zůstal i o rok později, kdy jsem potkal Vinnetoua. Ale hezky po pořádku.

Můj příběh začíná jednoho pošmourného odpoledne na začátku prosince, kdy jsem se potuloval městem a zvažoval své možnosti. Nevypadaly valně. Obchodník, kterému jsem rok učil synky němčinu, matematiku a zeměpis, se chystal do indických kolonií a za mě se mu lodní lístek platit nechtělo. Ne že bych se mu divil, najde si nového učitele a laciněji přímo v Novém Dillí, kde budou jeho děti potřebovat spíš kandu než jazyk Goethův. Pro mě to ovšem znamenalo, že přicházím koncem roku o byt i o příjem.
Do ulic plných bahna se plížil mlhavý soumrak a mně se najednou hrozně zastesklo po Sasku, po rudém zimním západu slunce a zasněžených větvích buků, které se zrcadlí v Labi. A tak jsem zapadl do první eastnendské putyky, která se přede mnou objevila, a objednal si sklenici laciného grogu, abych svou mizérii trochu prohřál.
Měl jsem něco našetřeno, ale tohle město bylo zatraceně drahé. Jestli si nenajdu práci, mohu si v Londýně dovolit zůstat tak možná měsíc. A pak pryč, snad by byla nějaká práce na severu, Manchester, Birmingham, co já vím. A nebo za moře. Austrálie, nebo dokonce Amerika? Nic mě tu nedrželo kromě sentimentálního pocitu vděčnosti k zemi, která mě bez skrupulí přijala, když mi doma hořela koudel.
“Karl!” ozvalo se náhle vedle mě a někdo ztěžka dopadl na židli. Otočil jsem hlavu.
“To je náhoda!” zvolal jsem a stiskl jsem příchozímu ruku. Byl to Sam Hawkens, drožkář z Picadilly Circus. První drožkář, kterého jsem po příjezdu do Londýna potkal. Drožkář, kterého jsem oslovil sire a který mě kvůli tomu nevyhodil z vozu do bláta, ale přátelsky mě poučil o několika základních pravidlech londýnského života. Stali jsme se dobrými přáteli.
“Co tě sem vede, chlape?” ptal jsem se.
“Hnusný počasí, co jinýho.” Zhluboka se napil černého piva a pokračoval. “Jak se máš?”
“Za moc to nestojí. Přišel jsem o práci a Londýn je drahej.”
“To je teda bída,” přitakal.
“Budu muset pryč. I ten nejlevnější podnájem mě za pár týdnů vysaje.”
Pozorně se na mě zadíval. “A co si takhle s někým najmout byt napůl?”
“S tebou?” podivil jsem se.
“Chraň Bůh, jsem ženatý muž! To by mě stará hnala!”
“Moc lidí v Londýně neznám, a už vůbec netuším, kdo by šel do stejného bytu s přistěhovalcem s přízvukem.”
Zachechtal se, až mu to v pivu zabublalo.
“Co ti je k smíchu?”
“Že skoro stejnou větu slyším dneska podruhé.”
To mě zaujalo. “Někdo z tvých přátel hledá spolubydlícího?”
“Řekněme spíš známý. Našel nájemní byt na velmi dobré adrese, v Baker Street, ale sám ho neutáhne.”
“A co má za problém?”
“Podobný jako ty. Cizinec, přízvuk... No a jisté vizuální znevýhodnění, kvůli kterému by ho někteří z méně svobodomyslných gentlemanů možná jako spolubydlícího odmítli.”
“Proč?”
“Uvidíš sám,” usměje se Sam. “Jestli tedy chceš, abych vás představil.”

--o--

Za necelou hodinu jsem vystupoval ze Samuelovy drožky před číslem 221B v Baker Street. Nejdřív jsem poctivě zaplatil za jízdu (jedno ze Samuelových londýnských pravidel zní: „Nečekej, že něco dostaneš zadarmo.“) a pak jsme společně zazvonili u dveří. Za okamžik se otevřely. V obdélníku měkkého světa se rýsoval obrys štíhlé mužské postavy. V šeru mu nebylo dobře vidět do tváře, přesto bylo zjevné, že má pleť tmavší než my dva dohromady. Uhlově černé vlasy mu spadaly až na ramena.
„Pojďte dál, spolubydlící,“ řekl. Než jsem stačil cokoli odpovědět, otočil se a vedl nás chodbou do domu. Měl běloskvoucí košili s karmínovou vestou a pružný krok šelmy.
„Ind?“ zašeptal jsem Samovi do ucha.
„Těsně vedle,“ ušklíbl se.
Vešli jsme do salónu s krbem a muž se k nám otočil. Měl příjemnou tvář s pravidelnými rysy a ty nejčernější oči, co jsem kdy viděl. Nemohl být o mnoho starší než já.
„Podejte mi svrchníky, pánové. Pověsím je ke krbu, aby proschly.“ Samuel sice hovořil o přízvuku, ale já v jeho řeči slyšel jen lehounký závan jakési cizosti. Rozhodně to nebyl indický akcent.
Stáhl jsem ze sebe svůj těžký vlněný great coat a podal mu jej. „Jak víte, že hledám spolubydlícího?“ zeptal jsem se.
„Nebylo těžké to vydedukovat,“ řekl a hodil si můj plášť přes ruku. „Ráno jsem se Samem mluvil o tom, že spolubydlícího hledám a večer se objeví s neznámým mužem u mých dveří. Proč byste tu jinak byl?“ Anglický džentlmen by takový proslov doprovodil úsměvem, tvář našeho hostitele však zůstávala vážná. Ten člověk mě trochu mátl.
„Ještě ale přece nevíte, zda to klapne,“ odpověděl jsem, zatímco jsem si sedal do kožené klubovky.
„Vím o vás dost, abych věděl, že bychom spolu neměli mít problémy.“
„Děláte si legraci?“ zeptal jsem se nevěřícně. „Vidíme se poprvé v životě.“ Sam po mém boku se uchechtl.
„Nemám žádný důvod si z vás utahovat,“ odpověděl černovlasý muž, zatímco můj a Samův svrchník věšel na háky u krbu.
„Vím, že jste absolvent lipské univerzity a v Londýně nežijete příliš dlouho. Jste zkušený zápasník, ale živíte se hlavou. Donedávna se vám vedlo relativně slušně, ale dobré časy skončily. Jste člověk s otevřenou myslí, který příliš neponocuje a nebojí se trochy dobrodružství.“
Sam se na celé kolo rozchechtal, když uviděl má otevřená ústa.
„Pro všechno na světě,“ vyrazil jsem ze sebe, když jsem se konečně vzpamatoval, „jak tohle všechno můžete vědět? Jste snad jasnovidec?“
„Kdepak,“ zavrtěl hlavou. „Jenom se umím dívat.“
Obrátil jsem se o pomoc k Samovi, který se ještě stále pochechtával. „Myslíte, že je to nějaký trik, mladý muži? Kdepak. Vinnetou tyhle věci prostě umí.“
„Tomu uvěřím, až mi to vysvětlíte,“ prohlásil jsem trochu nadurděně. Měl jsem dojem, že si ze mě možná někdo střílí. Co když mu Sam stačil něco pošeptat nebo mu podstrčil papírek s nějakou informací?
Černovlasý muž, tedy Vinnetou, jak mu říkal Sam, pokrčil rameny a ukázal na můj vlněný svrchník, z kterého začala v teple od krbu stoupat pára. „Většinu věcí mi o vás prozradil tenhle plášť. Dá se koupit jenom na ostrovech, na kontinentě je málokdy takové počasí, aby jej Evropan potřeboval. Koupil jste jej v Harrod‘s, plášť je přitom relativně málo obnošený, určitě nezažil víc než dvě londýnské zimy. To vše ukazuje na to, že na ostrovech nejste příliš dlouho a že se vám donedávna dobře vedlo, jinak byste si nemohl dovolit kupovat kus oděvu za dvacet šilinků. Že na vás uhodily horší časy, ukazuje skutečnost, že hledáte nový byt se spolubydlícím. Máte pěstěné ruce bez mozolů, pravděpodobně se tedy živíte hlavou, vždyť jste také učený člověk, jak napovídá vázanka lipského univerzitního klubu. Snad jste soukromým učitelem, na to by ukazovalo, že se ztrátou práce ztrácíte i byt. Máte mírně zdeformovaný kloub pravého palce, což je typické zápasnické zranění, které jste musel prodělat několikrát. Cestou do salonu jste potlačil zívnutí, což pravděpodobně znamená, že jste zvyklý chodit brzo spát a brzo vstávat. A Sas, který již rok žije v srdci Londýna, i když si stále sentimentálně uvazuje svou kolejní vázanku, musí mít aspoň trochu smyslu pro dobrodružství, jinak by už byl dávno doma.“
„A co ta otevřená mysl?“
„Otevřenou mysl jasně indikuje fakt, že necháte barevného chlapíka, aby vás tady pět minut poučoval, místo abyste jako zásadový bílý muž uraženě vyšel z místnosti a práskl za sebou dveřmi.“
Chvíli jsem na něj nevěřícně hleděl a pak jsem se na celé kolo rozesmál. „Vy jste pozoruhodný člověk!“ zvolal jsem, když jsem konečně popadl dech. „Bílý muž, který by z téhle místnosti uraženě odešel, by nebyl žádný zásadový člověk, ale prachobyčejný úzkoprsný ňouma.“
„Děkuji,“ odpověděl mi vážně a pověsil můj svrchník zpátky na hák u krbu. „Většinou po svých vysvětleních slýchám úplně jiná hodnocení.“
„Měl byste slyšet, jakými výrazy jsem ho počastoval já, když to na mě poprvé zkusil,“ zabručel Sam.
„Jak to, že se dovedete tak pozorně dívat?“ ptal jsem se.
Vinnetou se otočil k baru a vyňal z něj láhev brandy a tři sklenky.
„Jsem Indián a Pinkertonův agent. Musím umět číst stopy. Připijeme si na spokojené spolubydlící?“
Stál proti mně s láhví v ruce a hleděl na mě temnýma neproniknutelnýma očima beze stopy úsměvu na rtech. Z nějakého důvodu jsem však začínal tušit, že jeho vážný výraz nemá nic společného s nepřátelstvím nebo uzavřeností. Na rozdíl od něj jsem nedokázal z jeho obličeje ani postavy vyčíst vůbec nic, jako pozorovatel jsem byl vpravdě na houby. Mohl jsem však naslouchat své intuici, a ta mi napovídala, že se mi ten chlápek proti všem rozumným důvodům zamlouvá čím dál víc.
Natáhl jsem ruku pro sklenku a usmál se. „Na spokojené spolubydlící a jejich další dobrodružství,“ prohlásil jsem a všichni jsme si ťukli. To jsem ještě netušil, jak pravdivý můj přípitek bude.

Komentáře (archiv): 

Ne, 2013-03-03 20:05 — Julie
Danae, já to nerada říkám,

Danae, já to nerada říkám, ale z čirého zoufalství z čekání na pokračování jsem se pustila do vlastní fúze Vinetoua a Avengers! A je opravdu hodně divná. Koukej dodat další kapitlu, nebo tě budu nutit mi to betit!

Pá, 2013-01-25 23:09 — neviathiel
On my fluffy guineapig! Ten

On my fluffy guineapig! Ten první odstavec mě, jakožto dávnou fanynku mayovek znající Vinnetoua skoro nazpaměť, naprosto rozsekal, a to jsem ještě netušila, co mě čeká! :-D (Co se děje v čínské čtvrti před sedmou ráno?)

Ne, 2013-01-20 12:18 — Julie
Danae, já chci pokráčko! Proč

Danae, já chci pokráčko! Proč není pokráčko? Vždyť jsi říkala, že úporně píšeš a nemužeš dělat nic jiného.

Ne, 2013-01-20 23:27 — Danae
Už mám tři stránky a zhruba

Už mám tři stránky a zhruba promyšlený zbytek druhé kapitoly! Už to nemůže dlouho trvat!

St, 2013-01-09 14:08 — Kleio
Vím, že komentář přichází

Vím, že komentář přichází trochu pozdě a bude trochu mimoidní - zaprvé mám pocit, že všechny ostatní nadšené skvíky už byly vyjádřeny, za druhé si nemůžu pomoct - prostě: představa Vinnetoua v bílé košili a karmínové vestě je taaaak sexy, že to pár dní nedostanu z hlavy. :)

Pá, 2013-01-11 19:39 — Smrtijedka
^_^

Seconded.

Ne, 2013-01-06 12:08 — Smrtijedka
*tleská a klaní se*

Geniální! Vinnetou se mi sice obloukem vyhnul, ale nějak mi to při čtení vůbec nevadilo :). Věděla jsem, že to bude dobré, ještě si moc dobře pamatuju, co jsi spáchala na Vánoce pro mě :).

So, 2013-01-05 19:07 — Rya
Já chci pokráčko! Je to

Já chci pokráčko! Je to skvělé a konečně mi začíná docházet, cože to je ta fúze :-)

Pá, 2013-01-04 00:36 — hippopotamie
To je krásné! Mohu se těšit

To je krásné! Mohu se těšit na fúzi Mycrofta a Nšoči?

Pá, 2013-01-04 18:38 — Keneu
xD

zabila jsi mě...

Čt, 2013-01-03 12:13 — Birute
Aha, konečně jsem pochopila,

Aha, konečně jsem pochopila, o co ve fúzi jde.
Neuvěřitelně to funguje. Atmosféra je perfektně vykreslená - mám sto chutí si jít sušit ponožky a kabát po spršce anglického deště. Líbí se mi ukázka sherlockovské dedukce. Mohla by ses živit jako pisatelka doyleovských příběhů. A Samíček!

St, 2013-01-02 01:04 — Ebženka
Ach, Danae, to je naprosto

Ach, Danae, to je naprosto výtečné!

Londýnská divočina místo Skalistých hor. Je pravda, že Olda je trochu menší mařena a trochu větší chlap než v originále, ale to je pochopitelně jen ke zdaru věci.

Ne, 2012-12-30 23:03 — Aveva
Koukam, ze sis Vinnetoua

Koukam, ze sis Vinnetoua nejen půjčila, ale i precetla :o)
Jsme ho mivali na gramofonových deskách a ja ho moc rada poslouchala a reknu ti, ze se mi k tomu tvému zacatku v hlave samovolne spustil hudebni podkres ;o)
Tesim na pokracovani :o)

Ne, 2012-12-30 01:15 — Jacomo
Milý Watsone!

Od 25. tu denně vyhlížím tvůj přispěvek (protože prostě VÍM, že to bude lahůdka), ale tohle jsem fakt nečekala. Sam! Vinnetou! Karl! A Baker Street! Nemám více slov, jen němě zírám a čekám na další kousek. Tohle je skutečně neskutečné :-)
PS: Velké významné chválení za nádhernou práci s jazykovým prostředím v úvodu povídky. Mňam.

So, 2012-12-29 18:38 — Profesor
To je ale povídka. Od

To je ale povídka. Od vysvětlení, co že je to balík, až po Vinnetoua v bílé košili je prostě parádní. Opravdu, poučující Vinnetou v bílé košili je prima. Jenom nevím, jestli by Pinkertonův agent prozrazoval neznámému člověku, co je zač.

So, 2012-12-29 23:20 — Danae
Díky! A dobrá připomínka.

Díky! A dobrá připomínka. Řekněme, že člověku, kterého nevyšetřuje, to možná prásknout může. Koneckonců, spolubydlící by o sobě měli vědět to nejhorší, jak říká Sherlock ;)

Pá, 2012-12-28 13:56 — Arengil
Vskutku roztomilé, už se

Vskutku roztomilé, už se těším na další díl :)

Pá, 2012-12-28 14:55 — Danae
Díky! To mám zas co dělat ;)

Díky! To mám zas co dělat ;)

Pá, 2012-12-28 11:20 — Aries
To je tak šílený,

až je to geniální!

Pá, 2012-12-28 12:05 — Danae
Tomu říkám pochvala!

Tomu říkám pochvala!

Pá, 2012-12-28 10:40 — angie77
Páni, to je super!

Vysvětlení, kdo je to balík, starostlivý Sam Hawkens a Vinnetou v bílé košili... prostě paráda :-)

Pá, 2012-12-28 12:04 — Danae
Bílé košile černovlasým

Bílé košile černovlasým chlápkům prostě sluší ;) Děkuju!

Pá, 2012-12-28 00:44 — Julie
Já nemám slov. Já je časem

Já nemám slov. Já je časem dám dohromady, ale zatím to vidím jen na: děkuju!!!! a chci pokračování!!!!! a taky skvělé!!!!! geniální!!!!!!!!
Dala jsi slovu fůze nový význam! Chci víc!

Pá, 2012-12-28 12:02 — Danae
Ty za to všechno můžeš (víš,

Ty za to všechno můžeš (víš, že jsem si kvůli tobě v knihovně půjčila Vinnetoua?) a ještě se ti to líbí! To mám ale radost velikou! A když mi napíšeš ještě jeden komentík, tak si fakt pospíším! *vydírajík*

Pá, 2012-12-28 19:54 — Julie
Není nic jednoduššího:-)

Není nic jednoduššího:-) Hlásím, že jsem si to přečetla ještě jednou a líbí se mi to snad ještě víc. Netušila jsem, že Vinnetoua můžu milovat ještě víc, než dřív. Tušila jem, že od tebe můžu čekat jen to nejlepší, ale že to bude takhle skvěle báječně a šíleně úžasný jsem netušila. Chci víc! Prosík, škemrajík! Do háje, já si na to chci napsat fan fiction!
Líbí se mi Vinntouova bezvýraznost, strašně to k němu sedí. A Karl! Žádná mařena jako Old Shatterhand, tohle je prostě chlap, jak má být!

So, 2012-12-29 15:08 — Danae
Ach, já ti tak děkuji! Vtipné

Ach, já ti tak děkuji! Vtipné je, že Oldovo civilní jméno skutečně je Karl (talk about Májovská Mařena!). A cítím se zavázána a polichocena a chci si na to přečíst tvoji ff a asi s tím budu muset trochu pohnout :)

Pá, 2012-12-28 00:38 — Keneu
*ohromeně zírá*

to je úžasné, jak ty dva začátky (zažrané do mé paměti) do sebe parádně zapadají
tleskám za nápad a za zpracování a za balíka a za zásadového bílého muže a za (za všech okolností nevhodné) vtipy na královnu
už teď se nemohu dočkat pokračování

Pá, 2012-12-28 12:00 — Danae
Keneu, já jsem sama mrkala na

Keneu, já jsem sama mrkala na drát, jak se mi ty dílky skládačky nabízejí :) Díky moc, budu se snažit!

Čt, 2012-12-27 23:39 — Rebelka
Já se moc omlouvám, že takhle

Já se moc omlouvám, že takhle očítám cizí dárky. Dokonce jsem původně chtěla tak hodinku dvě počkat s komentováním, ale nevydržím to :).
Dana, je to prostě geniální. V životě by mě nenapadlo spojovat tyhle dva fandomy, ale ono to tak hrozně hezky zapadá do sebe! Asi třikrát jsem během čtení otevřela pusu (z toho ji dvakrát zase zavřela a jednou z ní vypustila: "Jak to sakra dělá?") :D
Hrozně jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Ještě jednou klobouk dolů, na tohle se vyplatilo si počkat.

Čt, 2012-12-27 23:43 — Danae
Rebelko, ty seš takové

Rebelko, ty seš takové zlatíčko! Ty samozřejmě tušíš, jak tady číhám a lačním po prvním komentíku (a přitom narychlo přímo v editoru opravuju poslední chyby), a tak jsi se nade mnou smilovala :) Děkuju ti nastokrát, mám hroznou radost, že se ti to líbí!

Klíčová slova: 
-A A +A