Anachronický bastard aneb o výhodách ponorky v 16. století

Byla to obyčejná přístavní krčma, jakých můžete v čase a prostoru najít tisíce. Vývěsní štít se s vrzáním pohupoval ve větru a neonový nápis na něm poblikával do tmy. Krčma se jmenovala Indie a podle zdejšího štamgasta bylo celkem jedno, jestli se tím myslela ta západní, nebo ta východní. On totiž stále ještě připíjel na to, že objevil západní cestu do Indie (tedy země), a věřil, že Indiáni a Indové jsou jedna a ta samá tlupa domorodců. Obvykle mu po několika takových přípitcích krčmář navrhl, aby zkusil najít i cestu z Indie (tedy z hospody). Ten štamgast byl Kryštof Kolumbus.
Jednou večer seděl u stolu s Fernãem Magalhãesem a probíral s ním novinky.
„Znova?!“
„Jo, chtějí zkusit víc přeživších a hlavně z toho vytřískat nějaké peníze.“
„Peníze? Naše loď přivezla hromadu koření a bohatě to stačilo.“
„On má zřejmě na mysli španělské peníze.“
„Oh.“
Oba chvíli uvažovali o svém vztahu ke Španělsku, které sice nebylo jejich rodnou zemí, ale které jim umožnilo jejich plavby. Nezávisle na sobě došli k názoru, že neuškodí, když tahle velmoc bude muset trochu zkasat plachty.
„Tak ať. Na zdraví Francise Drakea!“
*
Fernão byl odhodlán nezajímat se příliš o osud svého následovníka. V listopadu se ještě držel, ale když Francis v prosinci vyplul podruhé, najal si Fernão bárku s portugalskou vlajkou a pár lidí a zařídil si výjezdní vízum. Od Kolumba se pokusil zjistit, kde přesně Francis je, ale Kolumbus jen mával starou portolánovou mapou, která na širém moři nebyla k ničemu. Tak si Fernão sehnal GPSku a jal se Francise pronásledovat. Dohonil ho poblíž Kapverdských ostrovů, zrovna když Francis zjistil, že by to chtělo zkušeného lodivoda.
Netuše žádný anachronický podraz, Francis tu loď prostě přepadl a portugalského navigátora, který se představil jako Nuño da Silva, vzal s sebou. Uloupený lodivod to nesl překvapivě dobře. To víte, povedlo se mu infiltrovat Francisovu výpravu a ještě uhájil aspoň jednu vlnovku ve jméně. Fernão měl prostě kliku.
*
Francis měl taky kliku, jenže o tom nevěděl. A slavit mohli i konspirační teoretikové, protože srovnání prvních dvou cest kolem světa ukazuje až příliš mnoho zvláštních shod. Schválně se na to podívejme.
To, že velitel výpravy námořníkům nesdělil skutečný cíl cesty a že obě výpravy čítaly pět lodí, to se dá ještě odůvodnit. Že na cestě přes Atlantik obě výpravy čelily nepřízni počasí přibližně ve stejných místech, za to Fernão taky nemohl. Ale znovu zakotvit v ústí řeky La Plata a pak i v zálivu sv. Juliána, navzdory vzpouře, kterou tam Fernão prožil, na stejném místě potrestat vzbouřence proti Francisovu velení a po cestě Pacifikem doplout k těm stejným ostrovům, v tom by navigátor prsty mít mohl. A ve velmi opatrném vyjednávání na Ostrovech koření bylo též cítit Fernãův vliv. Nechtěl tam zkrátka umřít podruhé. Jen ztrátě lodí zabránit nezvládl a těsně před cílem se ztratil sám. Na muže přes palubu čekala za jedním ostrúvkem ponorka, ale pokud ji někdo z námořníků viděl, připsal to halucinacím z žízně.
*
„Čekal jsem, že tam zůstaneš,“ řekl Kolumbus navrátivšímu se Fernãovi.
„Nemohl jsem, není to můj čas. Už tak jsem tam byl víc jak dva roky. Až příliš jsme se sblížili.“
„Všiml sis, jak jste si s Drakem podobní? Malí, pevně stavění, oba kulháte… Hodíte se k sobě.“
„Myslíš na cestách.“
„Já myslel celkově, na cestě životem.“
Na to Fernão nereagoval slovy, ale rovnou činem. Šel si sehnat další povolení k vyplutí z bezčasí.
*
Zpovzdálí sledoval, jak sedí v parlamentu, jak plánuje další cesty, jak poráží španělskou Armadu, jak žárlí na Cavendishe, jak přemlouvá královnu, aby ho pustila na novou výpravu do Karibiku. A byl i u toho, když 28. ledna 1596 Francis Drake umíral.
Bylo kolem třetí hodiny v noci a Fernãova ponorka kotvila kousek od lodi Defiancé. Fernão zaznamenal nějaký ruch poblíž kapitánovy kajuty. Periskop se silným zoomem mu umožnil spatřit, že bledého Francise převlékají do sváteční uniformy. Pak námořníci odešli a nad Francisovým neklidným spánkem bděl pouze Fernão. Nečekal dlouho. Zhruba ve čtyři šel jeden z námořníků kapitána zkontrolovat a nalezl ho mrtvého. Tou dobou už Francis seděl v ponorce a nestačil se divit.
„Takže ty nejsi Nuño. Jsi Fernão Magalhães, můj předchůdce na cestě kolem světa. Celé to byla lež. Bože, vždyť i můj úspěch je vlastně lež. Podváděl jsem, nechal jsem si pomoci od jednoho anachronického bastarda.“
„Neměj strach, nikdo se to nedozví. Ale v jedné věci ti Nuño nelhal. Když ti říkal, že tě má rád, tak to mluvil pravdu.
*
A když vystoupili z ponorky, šli rovnou do Indie, do Fernãova pokoje a bylo jim spolu tak dobře, že úplně zapomněli na všechen čas i prostor.