Záhada
„Mami“, přiběhli celí zadýchaní. „Našli jsme před domem klíč.“
Velké dětské oči.
Pokrčila rameny: „Co je na tom tak zvláštního?“
„Zkoušeli jsme zámky v celém domě, ale nikam se nehodí.“
Zahrála bezradnost: „Taková starost. Co s tím provedeme?“
Mladší se zamyslel: „Neznamená to něco?“
„Prosím?“
„Jestli to třeba nenosí smůlu, když najdeš klíč, co nikam nepasuje,“ vysvětlil starší.
Kluci si vyměnili pohled plný záhad a tajemství.
„Kdepak.“
Na krajinu padl stín.
Hvězda smrti vstoupila do soustavy Alderaan.
V mracích se zablýsklo.
Matka obrátila zrak k obloze náhle plné zeleného světla.
„Zajímavé,“ pomyslela si. „Tak brzy z jara bouřky přece nebývají.“
Čt, 2010-04-08 17:34 — Lejdynka
Ne, vůbec to nenosí smůlu. A
Ne, vůbec to nenosí smůlu. A teď si běž zase hrát, a se mezitím půjdu podívat na hvězdičky.
Mrazí.
Čt, 2010-04-08 11:52 — ioannina
"Jestli to třeba nenosí
"Jestli to třeba nenosí smůlu..."
To mi zatrnulo, a vzápětí jsem zjistila, že právem.
Dětský názory by se neměly odbývat mávnutím ruky.
Čt, 2010-04-08 11:25 — angie77
Pěkné
Trocha koncentrované deprese...
Čt, 2010-04-08 09:50 — Jacomo
Tedy, to je...
Tedy, to je... neskutečně smutné. Drsné. Mrazivé až do morku kostí.
*má slzy na krajíčku*
- Pro psaní komentářů se přihlaste.