Písně budoucího barda

Obrázek uživatele ioannina

V koleji bývala nouze o místo.
Ne že by žáci měli velký majetek: pár svršků, nějaká ta kniha, někteří šťastlivci si vysloužili koberec nebo kožešinu, a hlavně spousta zápisků. Stohy a stohy papírů a pergamenů.
Erik Píšťalka je vršil na všech vodorovných plochách a teprve až už nebylo kde psát, nedbale je shrnul na hromadu a vecpal do truhly. Tu nechal stát pod oknem, všichni si o ni okopávali holeně a nadávali.
Jednoho dne ji Anzelm zastrčil pod svoji postel hned vedle vlastní krabice pečlivě srovnaných listů a svitků.
Od té noci mu slova v ní uvězněná broukávala do snů.

Fandom: 
Rok: 
2010
Komentáře (archiv): 

Po, 2010-04-12 20:36 — Aveva
Doufám, že se mu zdály hezké

Doufám, že se mu zdály hezké sny, Anzelm si totiž bez diskuze hezké sny zaslouží :o)

Po, 2010-04-12 21:51 — ioannina
No jelikož Erik Píšťalka je

No jelikož Erik Píšťalka je ten, který umí (respektive bude umět) svou hudbou postavit klenbu ze sněhových vloček... :o)

Po, 2010-04-12 20:25 — Profesor
To musely být zajímavé

To musely být zajímavé sny.
Dobré.

Po, 2010-04-12 20:31 — ioannina
Asi byly. Ti dva se zvláštním

Asi byly. Ti dva se zvláštním způsobem doplňují.
Díky.

Po, 2010-04-12 20:10 — Lejdynka
To musely být krásné

To musely být krásné sny...copak se mu zdálo?
Kožešina na podlaze! -nadšená-
Moc hezké. Takové - osobní.

Po, 2010-04-12 20:16 — ioannina
To vážně nevím, co se mu

To vážně nevím, co se mu zdálo, on je Anzelm hodně uzavřenej a málomluvnej a nechce mi to prozradit.
Kožešiny na podlaze, jojo. Nejhnusnější věc, co znám, je vstávat do zimy a muset položit teploučké rozespalé nožičky na tu odpornou studenou zem.
Dík, jsem ráda.

-A A +A