Neplač, uvidíme se v Nangijale

Obrázek uživatele Rebelka

Poznámka: Třeba se najde někdo, kdo tu knížku zná...

Dny bez Jonatana byly jako posypané popelem a bolely tak moc, že jsem je nemohl počítat. Maminka si přestala zpívat, chodila ode zdi ke zdi o sto tisíc let starší. Když mi nesla hrníček čaje, třásl se na podšálku. Jednou spadl, na koberci střepy, všude vůně bylinek a ona stála a dívala se, ale já vím, že doopravdy byla někde úplně jinde.
„Taková škoda,“ šeptali všichni a každé jejich slovo bylo jako rána pěstí. „Proč se obětoval pro kluka, který je smrtelně nemocný?“
Ten kluk jsem byl já. Schoval jsem hlavu pod polštář a myslel na Jonatana a na Nangijalu.

Rok: 
2010
Komentáře (archiv): 

Po, 2010-04-12 21:00 — Lunkvil
A víš, že tenhle "fandom" mě

A víš, že tenhle "fandom" mě taky napadl? Ale myšlenka se mi vyhýbala. A ono jako by si to o to samo říkalo. Moc hezky zpracované.

Út, 2010-04-13 20:17 — Rebelka
Děkuju, Lunkvil.

Já už se taky bála, že budu muset ten fandom nechat být. A hle, inspirace se dostavila.

Po, 2010-04-12 20:02 — Aveva
Tak tuhle knížku číst

Tak tuhle knížku číst nebudu.
Na to už jsem moc stará a špatně bych to nesla.
Ale tvoje drabble je moc dobrý.

Út, 2010-04-13 20:18 — Rebelka
On je tam smutný jen začátek

On je tam smutný jen začátek a konec. Prostředek je vážně pohádkový a plný fantazie. Je mi líto, že jsem tě od toho odradila. Ale věř, že jsem si vybrala to nejsmutnější místo, které tam je.

Po, 2010-04-12 19:22 — Profesor
Ciš, tu knihu si budu muset

Ciš, tu knihu si budu muset někdy přečíst, abych věděla, oč ve Tvém drabble jde. Je moc dobré. A smutné, což já ráda.

Po, 2010-04-12 19:41 — ioannina
Taky si připisuju na seznam

Taky si připisuju na seznam nutné četby. Z téhož důvodu.
Nějak mi to připomíná některé Bradburyho povídky...

Po, 2010-04-12 19:32 — Rebelka
Určitě si to přečti. Moc tě

Určitě si to přečti. Moc tě neznám, ale podle toho mála si myslím, že zrovna tobě by se to líbilo. Jde o to, že to je oficiálně pohádková knížka psaná velkými písmeny, ale pro děti to není.

Po, 2010-04-12 04:55 — Kleio
awwwww

Já si tu knížku pamatuju. A jako dítěti mi přišla zcela logická a hezká, jako dospělci mě vyděsila. Ale i tak, silný zážitek.
Děkuju, Reb.

Po, 2010-04-12 10:09 — Rebelka
Fakt?

Já jsem ráda, že jsem se k ní jako malá nedostala, ale je možné, že si z ní dítě odnese něco úplně jiného než dospělý.

Po, 2010-04-12 10:19 — Kleio
Mně přišlo jako malé úplně

Mně přišlo jako malé úplně logické, že se pro něj obětoval. Vždyť bylo jedno, že je nemocný, ale pořád to byl maličký kluk a zasloužil si ze života každičký den. Jako dítě se nedíváš na to, že umřel, ale prostě je jen někde jinde, kde si to může užít, kde je zdravý a kde má brášku, tak proč se bát.
Jako malé se mi moc líbil i ten konec. Když jsem to před asi čtyřmi lety četla znovu, už jsem přemýšlela, jak je to možná, jak to, že i "nebe" má více stupňů a nebo jak to vlastně je. Ale asi je to jako s Narnií. :)

Po, 2010-04-12 10:24 — Rebelka
A tak logické mi to přijde i

A tak logické mi to přijde i teď. Nejsem hrdina, ale pro bratříčka bych udělala všechno :).
Zajímalo by mě, kolik těch stupňů nebe tam doopravdy je. Nekonečno? Nemám ráda to slovo. A jestli byl nějaký stupeň ještě před Zemí. Chm... mám dneska nějakou metafyzickou náladu :).

Po, 2010-04-12 14:02 — Kleio
Hehe, zase se neumím

Hehe, zase se neumím vyjadřovat, mně to taky přijde logické i teď, ale že mi to ani jako malé nebylo divný. :)

Ne, 2010-04-11 23:13 — neviathiel
Četla jsem kdysi dávno, a

Četla jsem kdysi dávno, a rozhodně mně to jako kniha pro děti nepřipadalo. Ty řeči návštěv na téma "proč raději neumřel ten nemocný" si pamatuji dodnes...

Ne, 2010-04-11 23:40 — Lejdynka
Souhlasím, to vážně není

Souhlasím, to vážně není kniha pro děti. Stejně jako Mio, můj Mio.
Vždycky mi bylo nejvíc líto té maminky. Protože - ta se za nimi nedostala. Nebyla tam o ní pak už skoro ani jedna zmínka.

Po, 2010-04-12 10:08 — Rebelka
Ne, není :).

A taky jsem nejvíc litovala maminku, vždyť ona teď neá už vůbec nikoho. A přitom byla taková hodná...

Po, 2010-04-12 19:49 — Lejdynka
Byla. Myslela jsem na ni čas

Byla. Myslela jsem na ni čas od času, u té knížky, a říkala jsem si, jak dlouhé bude její čekání, než se do té Nangijaly taky dostane.
A pak mi bylo líto i těch, které tam nechali, když odcházeli dál...

Ne, 2010-04-11 22:19 — Lejdynka
Dokonalé

Já tuhle knížku miluju!
A vždycky ji skoro celou propláču, když ji čtu.
Díky bohu, že vím, jak to dopadne.
Ale i tak to bolí. Zvlášť ten tvůj nádherný popis.
Tentokrát opravdu, ale opravdu nemám slov.
Díky za můj milovaný fandom.

Po, 2010-04-12 10:07 — Rebelka
Díky bohu víš, jak to

Díky bohu víš, jak to dopadne? Mě teda u toho závěru dost pálily oči.
Já zase děkuji za komentář, hrozně moc mě potěšil. Musím se přiznat, že jsem Bratry Lví srdce objevila teprve nedávno (i když "jsem objevila" není to pravé slovo - podstrčila mi je Keneu :) ), ale zasáhli mě dost hluboko. Strašně moc jsem o nich chtěla něco napsat, takže jsem doufala, že se objeví nějaké vhodné téma.

Po, 2010-04-12 19:52 — Lejdynka
Né, já jsem to myslela tak,

Né, já jsem to myslela tak, jak to dopadne na začátku - s Jonathanem a Suchárkem. Závěr jsem taky proslzela.
Není vůbec zač, já jsem strašně ráda, že se tu objevilo něco takového.
Keneu věděla, co dělá :)
Čas od času se k té knížce vracím. Sotjí za několikeré čtení. Protože není pro děti.
Já ji objevila tak, že to kamarádka vzala na hory, abych jim měla po večerech co předčítat. Udělala dobře.
(další rok to bylo Mio, můj Mio. taky doporučík.)

Ne, 2010-04-11 21:57 — Umeko
Uch.

Bratry Lví srdce měl moc hezky zdramatizované Český rozhlas (i když méně vhodnou nedělní pohádku si nedokážku představit). Tak mi až zatrnulo.

Ne, 2010-04-11 22:06 — Rebelka
Vážně?

Tak to se pokusím to někde sehnat. A souhlasím, není to pro děti; já bych na to dala rating minimálně... no, četla jsem ji docela nedávno a přišlo mi to tak akorát.

-A A +A