Ona
Zkouším si, jak na to...
"Moc se s tím nepárej a piš."
Poslušně se obracím ke klávesnici. V hlavě pořád stejně vymeteno.
Nevím, co psát, mumlám si pro sebe. Potřebuju inspiraci.
"Já ti jako nestačím?"
To znělo skoro uraženě. Honem ji přesvědčím, že ji pořád miluju. A že je pro mé tvoření důležitá. Jako bych tím prolomila blok, najednou to jde samo.
Wheee!
O hodinu později se vracím k napsanému. Samá krev, temnota. Zdá se, že jsem zavraždila většinu svých oblíbených hrdinů. Masakr, destrukce, smrt. Ale je to zatraceně akční jízda. Hmmm.
Jsem ráda? Nevím.
Vím jen, že ji ke psaní potřebuju... svoji oblíbenou kávu.
Nevěděla jsem, kam s ním, tak jsem hodila tohle téma. Doufám, že není naprosto mimo a nezabloudila jsem někam, kde žijí obludy... :D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Kafe, jasně!
Ale nejdřív mě napadla Áďa! :D
...
No, Áďa by mě taky spíš napadla, než pobízela ke psaní. :D
Inu, někoho napadne nápad,
Inu, někoho napadne nápad, někoho Áďa...
Jasně, dobré místo a pěkné