Na jednu

Arsen schoval obličej do dlaně a v duchu chvíli počítal do desíti.
"Jak ses sem zase dostala?"
Kousek zdi mrzimorské společenské místnosti se pohnul a odhalil Arianu, ninžovsky vybavenou kusem plátna, které dokonale splývalo s pozadím. Arsen si protřel oči a uvědomil si, že to není jen plátno, ale kompletní overalový obleček.
"Jak jsi prošla chodbou?"
Ariana se beze slova otočila. Na zádech byl obleček maskován jako kamenné zdivo, které bylo všude v chodbách bradavického hradu víceméně ve stejném vzoru. Arsen si konsternovaně představil, jaké figury Ariana musela předvádět, aby se sem nepozorovaně dostala.
"Tak dobře... Ale jen jednu sušenku!"