Hlava v minulosti
Bez nároku na bodík, obecenstvo posuď, co mi dnes dopadlo lépe. Ten pravý nápad asi někde zaspal.
Jak jasná noc. Ta pelerína z indické bavlny. Prý jí tu krásu poslal z Miltonu vděčný John Thornton. Zdála se v té spoustě látky menší. Zápolila se šálem, na kterém se ve světle svíček třpytily zlaté korálky.
Jedním krokem byl u ní, beze slova jí zapnul sponu pod krkem. Na okamžik zachytila jeho ruce a vzhlédla.
Poťouchlý úsměv, no jistě.
Chviličku ji u sebe přidržel.
Později doma přemýšlela, jak se vlastně usmívá, když je to doopravdy. A jak při tom vypadají jeho oči, střípky chmurně modrých mračen před bouřkou.
Nechtěla bláznit. Vracela se o dva tři roky zpět. Mile zasněná.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Och, Susan! Řekni mi, že ten
Och, Susan! Řekni mi, že ten pán není ten, o kterém si myslím, že to je...
Vzhledem k tomu, že to víš...
Vzhledem k tomu, že to víš...
A nevím proč jsi mě teď dojala.
Hezké.
Moc se mi líbí popis jeho očí.
To je opravdu krásné :-)
To je opravdu krásné :-)