Vlak mého života
Tomuhle tématu by jistě prospělo něco známého. Leč inspirace stávkuje, tak Mlžné nádraží.
Ve školce jsme si hráli na princezny a rytíře.
Na základce jsme malovali draky.
Pak přišly fantasy knížky a larpy.
Přidali jsme bitvy, hrdinně jsme kráčeli do bojů a hráli si na smrt.
Nebyli jsme praví tuláci, ale znali jsme leckteré nádraží.
Na jednom jsme potkali ten vlak. Zvědaví jsme byli od malička, nebylo divu, že jsme nasedli.
Od té doby si na smrt nehrajeme.
Mluvila jsem s princeznou. Byla tak obyčejná, v dobrém.
Bojovala jsem a viděla tvory umírat. Doopravdy.
Je nám o málo víc a netušíme, co nás ještě potká.
Ale mám pocit, že mi trochu ujíždí vlak.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
... proč se mi z toho derou
... proč se mi z toho derou slzy do očí...
Uh… nesměle se červenám a
Uh… nesměle se červenám a děkuji…
to je zatraceně dobré
to je zatraceně dobré
Děkuju!
Děkuju!