Velká viviVýprava
Pěchuji věci do krosny, původně určené k vysokohorským tůrám. Obludí "kabelku" zvíci instalatérské brašny mám plnou.
"Sbalila jsi všechno?" táta Smrť je nervóznější než já, když máme s A. někam jet.
"Jo," zamumlám a začnu vypočítávat. O půl hodiny později muž kývne: "Tak oblíkni Áďu a vyrazíme."
Miluju cestování. Vypadnout ze stereotypu! A. se sice pořád ptá, jestli fakt jedeme za Káčou, ale už sto padesátá kladná odpověď ji uspokojí. Začne hlásit, co vidí venku.
Ani to netrvá dlouho, jsme na místě. Muž rve do schodů zavazadla, pak nás dlouze objímá.
"Tak to zvládněte," šeptá nakonec. "Zejtra pro vás přijedu."
Vhled o kus zpátky do dob, kdy se musely tahat i plenky, mlíko, peřiny a nočník. Teď už ta krosna bývá poloprázdná (nebo poloplná, záleží na tom, jste-li optimista nebo pesimista).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Děsivé.. :)))
Děsivé.. :)))
Už minulost, v létě sbalím
Už minulost, v létě sbalím jen do brašny od plynové masky.
!!!!!
!!!!!
NAUČ JI ŘÍKAT TU VĚTU!!!
jojo, to znám :-)
jojo, to znám :-)