DMD č. 28 pro 28. 4. 2013. Téma: Růže

Obrázek uživatele Jacomo

Pod růží

Úvodní poznámka: 

Je to pozdě, takže bez bodu, ale to nevadí. Měla jsem ten nápad v hlavě od vyhlášení tématu a tak jsem ho prostě musela napsat.

Fandom: 
Drabble: 

Už jsem unaven. Tolik dlouhých měsíců v žaláři a nyní to nekonečné putování. A zač? Snad že jsem málo vykonal ku slávě a síle českého království? Kdybych já při našem králi nestál, dávno by všichni ti cizozemci a hosté nezvaní zem českou rozkradli a zaprodali. A že jsem se při všem tom snažení peněz a moci domohl? Však jiní by na mém místě nečinili jinak.
A teď tu klečím u vltavského břehu, v dusném srpnovém slunci. Ni lístek se nepohne, i praporec s růží zplihle visí nad cimbuřím. Kam dospěje naše čest a hrdost, jestli skloníš hlavu i ty, Vítku?

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli je hlavní hrdina z příběhu pro všechny poznatelný, tak pokud tápete po jeho jméně, zkuste třeba http://www.zamek-ceskykrumlov.eu/nejvyznamnejsi-vlastnici-ceskokrumlovsk...

Obrázek uživatele Erys

Poslední růže

Fandom: 
Drabble: 

Dřív říkali holka jako z růže květ.
Byla taková, době navzdory.
Okolo nich bylo zle, ale oni žili chránění jak květiny v zahradě.

Teď už ne.
Květinka utržila spoustu ran, zbyly jí šrámy na těle i na duši.
Nepřipravili ji jen o její zahradu.
Ztratila naivitu, a snad i část víry.
Naučila se, že trny mohou poranit.
Naučila se, že i ona má trny.

Ale teď jí trny nemohli pomoci.

Než odešli do pevnosti, Gerril jí věnoval růži.
Alesha k ní přivoněla.
Krásné květiny se staly vzácnými, ale proto Alesha neplakala.
Plakala kvůli statečným vojákům, mocné zbrani i obyčejné samotě.

Nostalgie

Drabble: 

Už to tam nemohl vydržet. Nešlo to. Vídat ty Rayovy úsměvy. Těšit ho po nevydařených vztazích, že příště to bude lepší, když sám chtěl být tím příště.

Sebral se a vyrazil do Konga. Prý že tam shánějí žoldáky. A i kdyby nehledali, dobrý žoldák najde práci vždycky.

Zmlátili ho. Zlámali mu ruce. Pořezali ho a hodili ho do kobky. Dostal se z toho. Dostal se i z dalších akcí.
Přišel o většinu věcí. I o těch pár fotek, které si vzal s sebou.

A tak jediné, co mu nakonec zbylo, byla vytetovaná růže na paži, jejíž střed protínalo Rayovo jméno.

Byl jak růže

Úvodní poznámka: 

Preslash (asi, terminologie není mou silnou stránkou a nikdy nebyla=D)

Fandom: 
Drabble: 

Byl pro něj jako růže. Voněl téměř božsky a každé přičuchnutí ho odnášelo kamsi do neznáma, kde byli jen oni dva. Možná i déšť? Nevěděl. Krásný jak okvětní lístky, ale nikdy neuvadal, lety se rozvíjel víc a víc. A bodal. Úsměvem, pohledem, někdy i tím, co říkal. A ano, tím, co dělal. Remus se někdy nemohl rozhodnout, jestli je spíš jako rudá růže nebo růže černá. Black jeden. Miloval ho.
Nikdy nezapomněl. A když přišel z vězení, byl pořád jako růže. Usušená, visící na okně. Ale pořád tak zatraceně voněl.
Neměl hrob. Jen sentimentální růže ve váze a zoufalý pohled.

Obrázek uživatele Blanca

Shakespearovská

Drabble: 

"Nechápu, co ti na tom tolik vadí," Lucien přecházel sem a tam před hlavičkou ve stínu stromu, na které seděla Laureen.
"Lhal jsi mi. Nebo jsi mi alespoň část pravdy zamlčel a to je skoro horší," Laureen mluvila ke špičkám svých bot a odmítala se na něj podívat. "Proč jsi mi neřekl, že jsi pánem největšího panství v téhle části země."
"Vždyť ty jsi mi taky neřekla, že jsi třetí dcera markýze," Lucien zvýšil hlas v rozčílení. "Nikdy přece nezáleželo na jménech, nebo přídomcích. Kdyby růži nazvali jinak... Pořád jsme to my - na tom jediném záleží. Jménem se nic nemění."

Obrázek uživatele Owes

Somewhere over the OCD filter

Fandom: 
Drabble: 

Vtrhl k němu do bytu jako meluzína. Vlasům ještě nějakou dobu trvalo, než pochopily, že tělo už zabrzdilo.
„Zeptám se tě na jedinou věc. Proč?“
Jeremy vypnul Výměnu manželek a konečně zaregistroval Jamese. Stál uprostřed obýváku s puketem růží v ruce.
„Ptáš se, proč jsem ti k výročí našeho seznámení poslal kytky?“
„Vím, že mi k tomuhle dni dáváš kytky, ty pitomče, na to se neptám! Ptám se, proč jsou letos rudé!“
„Jestli jsem se dotkl tvých citů...“
„Kdo mluví o citech? Dvacet let byly žluté a najednou jsou červené. Máš sakra představu, jak to na té stěně bude vypadat?!“

Obrázek uživatele Kirsten

Včíl sa uvidí

Drabble: 

Šak si nemyslete, za mnú jich choděvalo – jak mravenců na med. Isto, že sa ně každý nelúbil, ale dva byli tací hezučcí a brávali ňa k muzice.
Tož, mám sa darmo galánit s dvěmi? Řekla sem jim, nech ňa počkajú jeden pod lískú, druhý pod trnkú. V tú istú chvilu, ale co sa jim budu sveřovat. Pak sem vylézla za dědinú na lipku, kde bylo dobře vidět.
Šuhaj u lísky postál pol hodinu, pak sa zaškňúřil a mrštil kvítka na zem.
Druhý čekal, kde som povedala, ruky sa mu třepaly a dal ně červenú ružu. Tož sem si ho vzala.

Obrázek uživatele Lunkvil

Zpropadená nepravděpodobnost III.

Úvodní poznámka: 

Předchozí díl zde.

Drabble: 

Srdce za zlata do doků stále ještě nedorazilo, a jako by to kapitánovi dělalo schválně, což asi dělalo, nabíralo jednoho stopaře za druhým, co jich po celém vesmíru bylo.
Prvním několika Prostetnik ještě své verše zarecitoval. Pak ho to ale přestalo bavit a černé pasažéry rovnou vyhazoval do kosmu.
Eddie zatvrzele odmítal kapitánovy snahy připravit stopařům nějaké nepohodlí, protože o všechny cestující musí být vzorně postaráno. Takové je motto podniku. Ze stavby náhradního křesla tak nebylo nic.
Jednoho dne před kapitána předhodili stopařku. Rozhodně nebyla první. Téhle se ale chapadla kroutila tak podivuhodným způsobem, že Prostetnikovi vstoupily růže do tváře.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Rozbor

Fandom: 
Drabble: 

Jaký je rozdíl mezi ženou, růží, písní a kosti?

Ženy jsou éterické bytosti, které nás muže dovádějí k šílenství. Svojí krásou nás dokážou okouzlit. Jak uctít ženu? Rudou růží, jež znamená vyřčení – miluji Tě. Růže, jako královny květin. Růže, jako posel lásky.
Píseň… Když jsem zamilovaný, chce se mi zpívat. Když zpívám, zpívám své milované. Písní lze i srdce ženy získat. Písní vládli bardové v dávných časech. Kost, no, kost je poněkud zemité označení ženy. Záleží na podání, ale i kost může být lichotka. Jemné označení, že žena stojí za to. Kost, je žena, jak má být. Podobná té růži.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Staré já

Úvodní poznámka: 

Pověsti Teplicka. S Doubravskou horou se pojí pár úžasných legend. Tu o lovkyni/čarodějce mám nejradši. Hlavně proto, že se nejrůznější vypravěči ohledně charakteru dotyčné jaksi nedokáží shodnout.

Fandom: 
Drabble: 

Za světla to vypadá jako dobrý nápad. Jakmile se ale setmí, a z hospody na Panorámě začnou pořvávat první opilci, přestává to platit. Míjeli jsme plot tenisových kurtů, opuštěných a ztichlých; a les nám studeně dýchal za krk. Z téhle strany se hora zdála obrovská. Za kaštanovou alejí, lemující cestu na Písečák, se ve tmě dalo tušit torzo zhroucené brány. Zkoušela jsem si vybavit, jak opevnění vypadalo. Předtím. Než zlomili prokletí. Než jsem přišla o koně. A o magii.
Martin se v temnotě zasmál.
„Půjdem nahoru? Prej tu straší.“
Sevřela jsem darovanou růžičku, a s úsměvem vykročila. Za hloupou vzpomínkou.

Obrázek uživatele Owlicious

Plants

Fandom: 
Drabble: 

There were many beautiful, sweet smelling flowers on Safehold, no doubt about that. But it was extremely difficult to import alien species from Old Earth and help them live and flourish in the Safeholdian environment. Of course, the task being time sensitive, the main focus of the terraforming teams was on all of those plant and animal species which had a real practical use and could play a huge role in the survival of the humankind on its new planet.
Pei Shan-wei sighed over a list of various seeds in their storage facilities.
"The rose are still not catching well..."

Obrázek uživatele Sindual

Z lásky

Fandom: 
Drabble: 

Gandalf zamračeně přecházel po Dnu Pytle. Frodo upíral zrak k židli, kde seděl spoutaný Samvěd Křepelka.
"Takže," zahřímal Gandalf, "ty tvrdíš, že Prsten moci se ocitl u tebe v kapse úplně náhodou?!"
Sam na židli zakňučel cosi v odpověď a teprve když mu Gandalf pohrozil, že ho promění ve slimáka s brekem slíbil, že všechno poví.
"Komu jsi ho nesl?!" vybafl čaroděj.
"Růže," zakvičel Sam vyděšeně, "víte, pane Frodo, já ji mám rád a chtěl jsem ji požádat o ruku. Ale vy mi nic neplatíte a já neměl za co koupit zásnubák. Nevěděl jsem, že je to TEN prsten. Přísahám!"

Obrázek uživatele Lejdynka

Květina pro krásku

Úvodní poznámka: 

Je to taková... trochu metafora. Trochu ne. Trochu nekonzistentně.

Fandom: 
Drabble: 

Růže, růžičko, kde jsi?
Hledám tě již věky, a nenalézám, jistě jsi již uvadla.
Proč o tebe tolik stojím? Nikdy jsi nebyla krásná, nevoněla mi, uhýbala jsem před tvými trny, bodaly mne svou laskavostí.
Proč o tebe tolik stojím, když jsem o tebe nestála?
Proč tě volám tak, jako bys pro mne byla jedinou květinou na světě?
Proč pláču?

Ach, tady jsi, růžičko... ležíš na zemi, seschlá, uvadající, bez vody, na studených kamenech tu ležíš, protože jsi marně čekala.
Zaliju tě slzami. Vykveteš mi?

Jsi nehezká, jsi nedokonalá
stále mi nevoníš, páchneš hlínou,
ale pro mne jsi nejkrásnější,
Květino Netvora.

Závěrečná poznámka: 

Předem (tedy vlastně zadem) upozorňuji, že se jedná o Disney verzi této pohádky, kde má Netvor pod poklopem uloženou růži - svůj život.

Neviditelný fandom: 
Kráska a Netvor
Obrázek uživatele eliade

Těsně před půlnocí

Fandom: 
Drabble: 

Blíží se půlnoc. V sovinci přistanou dvě sovy.
„Já jsem se dneska nalétala...“ povídá první z nich.
„Vždyť já taky. Anonymní vyznání lásky je přeci nejlepší posílat přes bradavické sovy, aby nebylo poznat, od koho jsou.“
„Nejhorší byly toužebné pohledy těch, pro které jsem nic neměla.“
„Ne, nejhorší bylo, když jsem doručoval obrovskou kytici růží. Tolik trnů v pařátcích jsem nikdy neměl.“
„Konečně je Valentýn za námi, co?“
„Není. Ještě je potřeba zařídit jednu věc.“
„Musíš ještě někam letět? Ty můj chudáčku…“
„Ne. Přinesl jsem ti jednu z těch růží. Je to spravedlivé odškodnění za trny. Krásného Valentýna, má drahá!“

Vypadat dokonale

Fandom: 
Drabble: 

„Jednoznačně korálovou," radila komorná. „Půjde vám k pleti."
„Já bych řekla spíš až do starorůžova," oponovala druhá. „To bude ohromně romantické."
„Tělovou," trvala na svém lazebnice. „Musíte se držet trendů."
„Do módy se vrací krvavě rudá," poučil ji kadeřník, „a ta vám tedy sekne."
„Že se vůbec ptáte," ušklíbla se se kastelánova dcera, „samozřejmě jenom lesk."
„Fuchsiovou," tvrdila chůva. „Musí tě být, holka, pořádně vidět!"
„Pro moji malou holčičku," pravila královna, „jedině cyklámenovou."
„Prosím tebe," zasmál se král, „nejkrásnější jsi bez všeho patlání."

Princezna se rozhodla. Sáhla pro růž v odstínu rozkvetlých pivoněk.
Na svých sedmnáctých narozeninách bude vypadat dokonale.

Neviditelný fandom: 
Šípková Růženka
Obrázek uživatele Lejdynka

Když růže nevoní

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Pouť, k nalezení zde: http://sosaci.net/node/5445
Upozornění: můj soukromý sub-fandom.

Věnováno Gwen, která už má plné zuby poezie a chtěla po mně prózu :)

Fandom: 
Drabble: 

Sebrala růži ze země, kam ji v panice odhodil, a přivoněla si k ní.
Samozřejmě nevoněla. Spíš páchla, umělou barvou a trochu i střelným prachem a taky byla pomačkaná.
Vetkla si ji za živůtek a růže smutně svěsila hlavičku.
Fififjonka se rozhodla, že ji trochu zalije, a vychrstla na sebe sklenici vody.
Květina povadla ještě víc. Asi že byla papírová.
Otřepala se a rozhlédla. Nikde nebyl. Ostatní se tvářili, že tam také nejsou.
Narovnala se a důstojně odkráčela.
Naoko ke svému domku. Ve skutečnosti k řece.
Věděla, že tam bude sedět a čekat na vysvětlení, proč se květiny musí zalévat.

Obrázek uživatele kytka

Král a podomní obchodník

Fandom: 
Drabble: 

Jednoho dne se před branami zámku objevil cizinec. Lámanou češtinou nabízel k prodeji své exotické zboží.
"A toto kouzelný květina," pravil obchodník a slavnostně podával králi růži z látky a plastu.
"K čemu by mi byla?" podivil se král. "Vždyť ani nevoní. Ty opravdové jsou mnohem krásnější."
"Opravdová neuměla toto," odsekl mužíček a zmáčkl na jednom z listů knoflík ve tvaru berušky. Ozvala se melodie, jako když hraje na flašinet.
"Je to falešně," mračil se král.
"Ne, ne, je to výborný, moc ti slušela. Bude se hodit, uvidíš!"
A tak král Míroslav z dobroty svého srdce vietnamskou růži nakonec koupil.

Závěrečná poznámka: 

Jednou jsem přesně takovou růži dostala. Vyhrávala falešně Happy birthday, ale dlouho jsem ji schovávala, protože toho dárce jsem měla fakt ráda.

Obrázek uživatele Polda a Polda

Růže

Úvodní poznámka: 

Upozornění: Obsahuje preslash
A jinak, další strip bez nároku na bodík ;o)

Fandom: 

Když sen vyroste

Úvodní poznámka: 

AU; jsem zvědavá, jesti mě za tohle neumlátíte

Fandom: 
Drabble: 

Málem jsem ho nepoznal. Zlaté vlasy měl obarvené načerno, v obočí piercing a oproti svému dřívějšímu já vypadal o pár let starší, ale o hodně míň dospělý, trochu vzdorný, trochu nejistý. Dlouhá léta jsem se týral otázkou, jestli beránek sežral růži nebo ne. Teď jsem měl možnost se zeptat, ale jaksi mi ta otázka náhle připadala trapná.
„Co doma?“ zeptal jsem se jen.
„Nevím. Dávno jsem tam nebyl. Nějak... mi tam všechno bylo příliš malý. Už ani nevím, jestli bych ten svůj asteroid ještě našel.“
Víc jsme si neměli co říct. Díval jsem se jak odchází, dokud nezmizel za rohem.

Obrázek uživatele Ebženka

Růže, růže růžová

Úvodní poznámka: 
Titulní básnička mi straší v hlavě, co bylo téma vyhlášeno. Znám ji od dětství z nějakého leporela.
Drabble: 

"Růže, růže růžová
sedmitečku chová,
sedmitečka se v té kráse
vyspí do růžova," recitovalo culíkaté děvčátko, a tetičky zatleskaly.
Houbeles, pomyslela si beruška, která si právě dobývala chléb svůj vezdejší na jedné ze zmíněných rostlin, konkrétně druhu rosa centifolia. Ti lidé toho zase ví. Oni možná lezou pod zem kutat uhlí a další suroviny, ale taky tam nebydlí. Ani si to nepochvalujou, jak je tam krásně tma a konstantní teplota. Je to práce, nic víc!
Růže jsou sice cenným lovištěm mšic, ale kdo by v tom smradu proboha mohl spát?
A odletěla se vyspat do své útulné díry vedle kompostu.

Obrázek uživatele Keneu

1801

Úvodní poznámka: 

Tato stoslůvka se nepokouší o literárněhistorickou ani medicínskou hodnověrnost. Na kožní onemocnění erysipel dříve nazývané růže jsem si vzpomněla sama, příznaky, pacienta i informace o něm mi poskytl strejda Google.

Fandom: 
Drabble: 

Básník onemocněl. To, co se zpočátku tvářilo jako chřipka, se prudce zhoršuje. Chvíli plane horečkou a chvíli se zimničně chvěje. Na obličeji se mu usadil rudý motýl. Nemůže dýchat. Básník trpí, zuří v něm bouře, ale on vzdoruje. Drží se při životě spíš silou vůle, nebo mu možná pomáhá sám ďábel. Volba je na vás.
Ale teď pojďte raději ven, ať ho nerušíme. On už se z toho vykřeše a bude tu ještě dlouho. Bude psát, vždyť jeho nejslavnější dílo ještě nebylo vydáno. Bude cestovat, vždyť o Mariánských Lázních ještě neslyšel. A bude milovat, vždyť Ulrika se zatím ani nenarodila.

Závěrečná poznámka: 

Poznali jste ho?

Obrázek uživatele Locklear

Květiny pro Tebe

Fandom: 
Drabble: 

Na první schůzku jsem Ti přinesl jednu růži, bílou jako je Tvá hebká kůže. Možná to bylo málo, ale nechtěl jsem přijít s prázdnýma rukama. Řekla jsi mi, že se Ti líbí. Mně ses líbila Ty.
K narozeninám jsem Ti přinesl tři růže, žluté jako slunce, které svítilo na naše společné dny. Květy voněly jako Ty, když si ke mne leháš.
Když jsem Ti chtěl udělat radost, přinesl jsem Ti pět růží, rudých jako Tvé smyslné rty, které tak nádherně chutnají.
Dnes Ti také nesu růže, bílé jako květ, který jsem Ti přinesl poprvé. Položím dva květy a rozloučím se.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Hledání

Fandom: 
Drabble: 

Ve svém pátrání jsem prošel nespočet sfér, rozhodnut trofej pro svoji milovanou získat za každou cenu. Avšak od nejhlubších děr Devíti Pekel Baatoru po nevyšší vrcholky Celestie, nikde jsem nenarazil na nikoho, kdo by mi byl schopen pomoci. Až když jsem se vrátil do Sigilu, usmálo se na mne štěstí. Poslali mě za mužem jménem Truchlící-Za-Stromy, který by mohl vědět více.
„To je růže příteli. Tu ve sférách nehledej, ta se vyskytuje pouze v Materiální sféře.“
Značně rozladěn jsem se se zahradníkem rozloučil.
Materiální sféra. Místo tak blízko a přesto tak daleko. Ta čarodějnice to musela vědět od samého začátku.

Závěrečná poznámka: 

Mám nutkavý pocit, že tohle asi stejně nikdo nepochopí, ale aspoň mám hřejivý pocit já, že jsem to napsal. Planescape je campaign setting pro Dungeons and Dragons, odehrávající se ve sférách, zatímco ostatní campaign settings jsou přítomny jako materiální sféry. Bohužel cestování do materiálních sfér je pro bytosti sfér značně problematické. Obvykle to vyžaduje vyvolávací rituál z druhé strany, nebo nějakou pěkně ošklivou dimenzionální bránu. Jinak by démoni pobíhali po materiálním světě jak se jim zlíbí.
A ano opravdu tam je postava jméne Mourns-For-Trees, nebo v českém překladu Truchlící-Za-Stromy, pravděpodobně jediný zahradník ve sférách.

Obrázek uživatele Dangerous

Čokoládová

Úvodní poznámka: 

Možná klišé a vůbec, ale já jsem si to musela napsat. :) A Daniel slaví 22, červen 2010, kdyby vás to zajímalo. ;)

Fandom: 
Drabble: 

Mezi dveřmi ho Ondra přivítal dlouhým polibkem. Jen po paměti zabouchl dveře. Vzápětí ho Ondra táhl do kuchyně.
„Všechno nejlepší.“ Ondra se téměř nalepil na kuchyňskou linku a lehce zčervenal. Podával mu dort, celý zalitý v čokoládě, na vrchu s velikou čokoládovou růží.
Daniel se zarazil. Na chvíli jeho tvář zakryl stín a oči smutek; tři roky narozeniny téměř neslavil. Zamrkal. Konečně se na povrch prodral úsměv.
„A jak si mám teď mezi vámi vybrat?“
Ondra sklopil pohled na dort; když ho zvedl, v očích měl jiskru a v koutku úst provokativní úšklebek. Daniela svou proměnou pokaždé překvapil.
„A musíš?“

Závěrečná poznámka: 

Pro inspiraci: dort

Obrázek uživatele Charlie

Vhodný výběr

Fandom: 
Drabble: 

Květinářství otevíralo brzy, ale přesto se našel zákazník, který již čekal před výlohou, když květinář dorazil.
"Dobrej," pozdravil květinář a odemkl, "pán si bude přát?"
"Dobrý den. Sháním růži," odpověděl.
"No jo, to mi to budete muset trochu upřesnit."
"Zajisté. Co byste mi doporučil na smuteční hostinu pro dámu středního věku?" zeptal se muž.
"Mno, tak to bych asi volil tmavší odstín a uzavřený květ, pro danou situaci bude nejvhodnější."
"Výborně. V tom případě si vezmu tu oranžovou nadýchanou."
"Ale-" nechápal prodavač. Muž pozvedl obočí.
"Dobrá tedy," pokrčil rameny květinář. Se zabalenou květinou pak Saturnin vyrazil zpátky ke své zaměstnavatelce.

Závěrečná poznámka: 

Seriálový kánon

Neviditelný fandom: 
Saturnin
Obrázek uživatele Ness

První schůzka

Fandom: 
Drabble: 

Potřetí umyl piknikový koš. Rozebral a složil svoje oblíbené hodinky. Otřel znovu skleničky. A koš. Zkontroloval připravené jídlo. Salát - čerstvý. Vegetariánská klobása z červené řepy - taky. Drobenkový meruňkový koláč ještě vlahý a víno vychlazené.
Kdyby nebyl tak nervózní, musel by se sám sobě smát.
Pořád nemohl uvěřit, že pozvání přijala. Že nějaký Wessen překročil hranice druhu, přece jen, on je Blutbat a ona Fuchsbau! Na druhou stranu, pokud by se řídil tradicemi on, lovil by právě k obědu nějaké děcko v lese.
Monroe si urovnal motýlka, zhluboka se nadechl, vzal koš a vyšel z domu.
Přece nemůže nechat Rosalie čekat.

Závěrečná poznámka: 

A/N: Asi moc u neznalých fandomu nepochodím, ale krom jména jsem to psala hlavně kvůli Monroeovi, který je svým vegetariánským přístupem takovou růží mezi trním :-)

Obrázek uživatele Wee-wees

Rituály

Úvodní poznámka: 

Fandom se jmenuje Tymián a jiná kouzla, zakládat ho už nebudu.

Fandom: 
Drabble: 

Panu Thorpemu byla celá záležitost mírně trapná. Považoval za nevhodné, aby muž v jeho věku a postavení pociťoval takové... city. Na druhou stranu neznal jediné společenské pravidlo, které by explicitně bránilo mužům po šedesátce (šedesát devět není sedmdesát, že ano) dvořit se dámě.
Probral to téma s lady Leannou (ostatně odvádí ze svých daní královské rodině dost na to, aby mohl dostat něco zpět), a ta mínila, že by měl paní Aloisii obdarovat růžemi.
Inu, proč ne.
O rok později se jeho Aloysia umisťovala na čelních místech pěstitelských soutěží. Byla bílá s rudým lemem a spoustou trnů. Voněla po čaji.

Obrázek uživatele Envy

Touha po pohodlném životě

Fandom: 
Drabble: 

Odešel do světa, aby se naučil nějakému řemeslu a pořádně vydělal. Svou milovanou zanechal doma, se slibem, že se za ní vrátí. Naučil se hrát na housle a stal se slavným. Sice ho učení stálo několik let, ale říkal si, jak moc to vynahradí své milé, až se bohatý vrátí. Pak strávil několik dalších let tím, že vydělával. Sice už měl dost, aby, když budou dělat nějakou menší práci, spokojeně vyžili. Jenže on chtěl mít tolik, aby jí mohl zajistit naprosto pohodlný život.
Jaké bylo jeho utrpení, když se vrátil a našel pouze její zanedbaný hrob na kterém rostly růže.

Obrázek uživatele Neferet

Dospět

Úvodní poznámka: 

Pokračování Tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu postupujeme krajinou. Usazeni v sedlech. Beze strachu.
Překročili jsme pomyslnou hranici, za kterou jsme v bezpečí.
V blízkosti mého domova.
V blízkosti jejího nového domova.
"Jsme skoro na místě," usměji se na ni a nemůžu zabránit myšlenkám plynout.
Myšlenkám na to, jak křehce vypadala, když jsme se vydali na tu zatracenou cestu.
Byla naivní a nevinná. Příliš důvěřivá na to, aby přežila jediný den.
Byly chvíle, kdy jsem se bál, že to vzdá.
Nevzdala.
Byla jako poupě, které čeká na svojí chvíli a ta cesta jí změnila.
Poupě vykvetlo a ukázalo světu, co je zač.
Růže skrývající své trny.

Obrázek uživatele Saphira

Hřbitov

Drabble: 

Tam, kde rostly růže, ležel její hrob.
Ale nebyly to ty správné květiny.
Těžký povzdech nad nezměnitelným osudem.
Vánek mu jejím hlasem šeptal do uší sladká slova.
Pár okvětních plátků se mu obtočilo okolo hlavy.
Les zašuměl.
Položil tvář na chladný bílý kámen a stiskl rty v němém výkřiku.
Lilie pohřbená na věky věků.
Prsty obkroužil jméno vyryté do mramoru a zalil jej slzami.
Ticho, ticho... jen její hlas šumí do ztracena.
Byla tak blízko a přece tak daleko.
Znal ji důvěrně, a přesto si nepamatoval její tvář.
Stíny se naklonily.
Musel jít.
Růže se rozloučením zachvěly nad nesprávným hrobem.

Stránky

-A A +A