DMD č. 29 pro 29. 4. 2013. Téma: Rodná hrouda

Obrázek uživatele Owlicious

Not an option

Fandom: 
Drabble: 

The Glacierheart province was never an easy place to live in. The mountains containted treasures, but to claim them from their grasp was tough. The coalminers and their families survived from day to day, from month to mont. Yet, most of them were happy, strong-hearted and devoted people.
The winter after the 'Sword of Schueler' decimated Siddamark, most of the people of Glacierheart suffered famine far worse than anything they could imagine. Hundreds of them lost their lives. But those who remained were still prepared to stand against the Army of God. To fight for the land of their fathers.

Obrázek uživatele Erys

Nezahodí

Úvodní poznámka: 

Hm, nejsem si jistá, že to dává smysl. Můžu se vymlouvat na rozhozenost příšerným úkolem z funkcionálního programování? O:)
Fandom je zas mé dávné Metal Heart.

Fandom: 
Drabble: 

Obyčejní vesničané, kteří se chtě nechtě stali udatnými bojovníky, vesničané, kteří se stanou hrdiny písní o síle a odvaze, vesničané, kteří najednou nevědí, co dál, právě oni opatrně kráčejí troskami své vesnice. Země, která pila krev a polykala popel, je zemí jejich minulosti, nikoli ovšem zemí jejich budoucnosti. Alespoň ne té blízké.

Zeyra v dlani pevně stiskne přívěsek ve tvaru srdce. Bylo by tak snadné zahodit ho tu, pohřbít s ním svázané vzpomínky tam, kde vyrostli a odkud dávno museli odejít. Ale ona nechce.

Přinášelo naději v době válek, a naději přece nastoupivší mír jen tak nezahodí.
Nepustí ho.

Odcházejí...

V Nové zemi

Úvodní poznámka: 

Napsáno doslova za pět minut dvanáct; kéž mi Gaiman odpustí

Drabble: 

Přicházeli odpradávna, ti první připlouvali v chatrných rákosových člunech a dřevěných lodích, později v majestátných korábech a nakonec vzduchem. Každý měl své důvody, proč opouštěl rodnou zemi a vrhal se do neznáma; některé vedla touha objevovat, jiné sen o lepším životě, další utíkali před zákonem, mnozí přicházeli z donucení, za trest, nebo byli přivlečeni násilím. Dobrodruhové, snílci, uprchlíci, trestanci, otroci. Nesli si vzpomínky na místo, odkud pocházeli, pod kůží zaryté obyčeje, písně a legendy, rituály a modlitby. A v jejich srdcích, živeni vírou, přeplouvali oceán také jejich bohové. A zůstávali, i když ti, kdož je přinesli, dávno upadli v zapomnění.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Kořeny

Fandom: 
Drabble: 

Tak, takhle jsem si návrat domů nepředstavoval. Žel mnohdy se představy velmi liší od reality. Ale kam jinam se podít, když svět okolo stojí jen pro pláč? Kam jinam, než tam odkud člověk vzešel. Kde učinil první krůčky životem. Kde poprvé okusil zakázaného ovoce?
Táži se pak, zda ten domov, je vskutku mojím domovem. Zda ten kraj je vskutku mojím krajem. Zda dům, jenž považoval jsem za svůj, je stále ten můj, kterýž tu byl a v dětství útočištěm byl mým? Vracím se vskutku domů? Či jen do sna. Sna dětství, nadějí, lásek a proher.
Jsem na začátku. Kam dál?

Obrázek uživatele Blanca

Návratová

Drabble: 

Nechtěla se vracet. Ale nemohla cestovat sama, když se Lucien záhadně vytratil (a o Peregrinovi ztratila veškeré zprávy už dávno), a tak jí nic jiného nezbývalo. Cesta na hranice markrabství jejího otce jí trvala týden. Odtamtud to k hlavnímu sídlu byly další tři dny. Cestovala v přestrojení za muže, i když si nebyla jistá, jestli to vůbec někoho zmate.
Když konečně stanula na prahu rodného domu, dostalo se jí odpovědi. Starý majordomus, který ji znal od malička, jí málem přibouchl dveře před nosem, než stačila promluvit.
Pak jí doporučil použít raději zadní vchod - nechce přece ztrapnit svého otce před hosty.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Návrat Domů

Fandom: 
Drabble: 

Jednoho dne, před mnoha staletími, přišli Oni. Nikdo nevěděl, kde se vzali, co byli zač ani co chtěli. Jisté bylo jen to, že během několika málo hodin zabrali Zemi. Lidstvo tehdy prchalo velmi narychlo v primitivních vesmírných lodích první generace. Jen myšlenka na odvetu pomohla hrstce přeživších přežít v prázdnotě vesmíru.
A nyní nastal čas, aby se děti Země vrátily domů.
Na orbitě se vznášela potlučená výsadková flotila.
„Výsadek započne v čase T+30.“ ozval se z interkomu rozechvělý hlas.
John McLaughin zkontroloval akumulátor plasmové pušky a začal se soukat do výsadkové kapsle.
„Zajímalo by mě, jak třeba voní takový les…“

Obrázek uživatele Charlie

Dvě mouchy jednou ranou

Fandom: 
Drabble: 

V domě duchovního byl pěkný nepořádek. Dopoledne zkoušel dělat keramiku, ale trochu neodhadl množství materiálu. Po celém dni tu navíc zbyl strašný nepořádek a on netušil, jak a jestli to kdy dokáže uklidit, natož aby vymýšlel využití pro obří hroudu zbylého jílu.
A pak ho to napadlo. Postupně vymodeloval bytelné tělo se zabudovanou pecí. No, možná to nevypadalo úplně jako člověk, ale neměl zrovna chuť a čas si nějak vyhrávat s detaily. Už jen poslední drobnost. Rychle načmáral pokyny na šém a vložil ho Golemovi do úst.
Mohutná bytost ožila vnitřním žárem. Rabín zajásal. Od teď se bude pracovat samo.

Obrázek uživatele Simbacca

Kuriózní kolonizace

Úvodní poznámka: 

Extrémně interní.

Drabble: 

Simbacca vždycky vnímal Miu Leptonis IV jako svůj náhradní, ale vlastně o dost lepší domov.
Těžko se mu divit, když to tak podobně měla drtivá většina obyvatel té malé a dobře schované akademie. Sebelepší kolektiv samozřejmě nemohl vykompenzovat fakt, že byli všichni shodami náhod vytrženi ze svých rodných světů a bydleli teď na nejdeštivější planetě galaxie, tedy alespoň do doby, než enkláva povýšila na další úroveň. Do doby, kdy se tamní kolektiv rozrostl cestou nejpřirozenější, do doby kdy se jedné z obyvatelek narodil zdravý a navzdory otci ve všech směrech normální přírůstek.
A komu? To je přece tajemství, děsně tajný...

Obrázek uživatele Carmen

Vzplanutí již pohřbeného

Úvodní poznámka: 
Fandom: 
Drabble: 

Fred (dojatě): „Naše téměř rodná hrouda.“
George: „Na niž jsou naše srdce hravě hrdá, hrudi se nám dmou…“
Fred: „Skoro se z toho hroutím.“
George: „Zas bych to nehrotil.“
Fred: „Hrad našich hrodů. Totiž rodů.“
George: „Hrdinně se kymácející ve větrech času.“
Fred: „Každičké hordě nepřátel hrdinně odolal, na to bych klidně hrdlo dal...“
George: „Zkrátka, naše hradní hrouda, hroudní hrad.“
Brumbál (pobaveně, za jejich zády): „Ano, ano. Prostý projev vaší lásky ke škole. Přesto musím souhlasit s profesorkou Prýtovou. Do této hroudy byste neměli pohřbívat rachejtle. Ani Hradní hrozivé hromorachejtle. Zejména ne funkční.“
(záběr na okno; vidíme ohromující ohňostroj.)

Obrázek uživatele Keneu

Vyzpívané světy

Úvodní poznámka: 

Ehm. Melu z posledního.

Drabble: 

V hospodě na rozcestí vedli tři starci spor o vznik jejich světů.
„Ten můj vznikl ze zpěvu. Vyzpívali jsme si ho kdysi dávno pod Ilúvatarovou taktovkou. Byl jsem u toho.“
„Moment. Můj svět, můj druhý svět, ten kde jsem byl na návštěvě, ten který jsem pomohl založit, zkomplikovat i zachránit, ten přece taky vznikl ze zpěvu. Netušil jsem tehdy, že lvi dovedou zpívat. Vůbec jsem věděl málo."
„Ale kolegové, nehádejte se. Buďte rádi, že má ta vaše hrouda slov a příběhů takový pěkný počátek. V naší pozemské mytologii si musíme často vystačit s mrtvolou nějakého obra a jeho tělními tekutinami.“

Méně trvanlivá krajina

Fandom: 
Drabble: 

Legrační, jak se návštěvníci v našem kraji pokaždé beznadějně ztratí. Že prý ty hroudy vypadají všechny stejně.
Lež jako věž. Podívejte se třeba tuhle na ten kráter vyplněný jemným pískem. Takový jinde neuvidíte.
Jasně. Je tu možná trochu, řekněme, méně trvanlivá krajina, než na co jste zvyklí třeba z Jupiteru. Ale upřímně – není to nuda, mít za oknem pořád to samé? Nebo, když už to třeba za oknem mít nechcete, není vám líto opouštět domov?
Já se stěhoval mockrát, ale svůj asteroid si vždycky beru s sebou.
Tak já už letím. Touhle dobou bude kámošův dům poblíž, dáme pár piv.

Obrázek uživatele Ebženka

Golem to chápe

Úvodní poznámka: 
Tohle bylo hodně krkolomné, ale co mohu dělat proti náhlému osvícení? Zase blbej název. Ale vy se s tím určitě srovnáte.
Drabble: 

Pro pana Pumpu byla rodná hrouda víc než jenom terminus technicus pro pár hektarů obyvatelného prostoru. Byla to krev jeho krve, tělo jeho těla, potažmo tělo všech ostatních golemů stejného původu. Pokaždé, když se rozbil na novém místě a slepili jej novým jílem, nasál s ním trochu genia loci toho místa.
Proto se ho velice dotklo, když se dozvěděl, že kdesi na dálných stepích nějakým rudochům (asi vysoký obsah železa) prý národ přezdívaný bledé tváře (a tohle bude kaolín) berou jejich půdu, orají ji, pokrývají ji spletí vlakových kolejí a betonovou slupkou.
V tom roce Apači kolonizátory z území vytlačili.

Neviditelný fandom: 
Vinnetou
Obrázek uživatele Lejdynka

Nedostatky národa

Úvodní poznámka: 

Už dlouho mi ty diskuze pijou krev. Ano, já vím, že je nemusím číst.
Prapodivná satirická báseň, psaná ze třetiny asonancí, ze třetiny disonancí a ze třetiny aliterací. S narážkou na Josefa Kajetána Tyla a Fidlovačku.

Fandom: 
Drabble: 

Rodná hrouda kouká dlouze,
bloumá, poklonkuje pouze.
Najde něco nezvyklého?
Nepotká nic nemravného?

Rodná hrouda ryzí hany
roztrhá hrozivé klany
které kopou, koušou, kazí,
radostí zaryčí vrazi.

Svět je smutný, sešlý stínem,
nikdy nikdo není vinen.
Vždycky vmeteš vinu vládě.
Nový národ v starém skladě.

Čech si čile čistí hroudu,
bují blínem na velbloudu.
Rozčílí se jako ras,
marně ztrácí drahý čas.

Rodná hrouda hraje ruchem,
babičky dovádí s duchem,
pejsci piští v posteli,
nastoupil nov nesmělý.

Jedna zpráva - jedna rána,
otvírá se, otrhána,
na Novinkách povídačka.
Žádný hněv a žádná rvačka?

Čtenáři, začti se dál.
Jeden názor - jeden král.

Obrázek uživatele eliade

Buď vůle Tvá

Drabble: 

Byl jsem stvořen z hlíny. Hlínou jsem byl a hlínou bych zůstal, nebýt Hrnčíře, jenž nicotě vtiskl duši a přetvořil tak představu ve skutečnost.
Země mě brzy opět pohltí. Džbán praskne a pokud byl prázdný, zbude jen prázdnota.
Na změnu tvaru ještě není pozdě, dokud nebudu vložen do plamene. Pak mě přebytečné dutiny roztrhají na kusy. Chtěl bych se změnit. Ale samotnému se mi to nikdy nepodaří.
Často pátrám, zda na sobě neobjevím Hrnčířův podpis, abych měl jistotu, že Hrnčíř není pouhou smyšlenkou, dílem mé fantazie. Jenomže ho nenacházím – možná proto, že žádný podpis neexistuje.
Třeba jsem tím podpisem já.

Obrázek uživatele Amy

Dobrou noc a sladké sny

Úvodní poznámka: 

Odstranit z tohoto drabble přes sto slov nebylo jednoduché... ale zvládla jsem to. Průřez momenty ze života tří Doktorů (a Jacka). Snad v něm zadání uvidíte.

Fandom: 
Drabble: 

"Vyspal ses vůbec, co s tebou a Rose cestuji?"

Jack to mínil nevinně, ale Doktorův tón ho zaskočil: "Já nespím."

A Jack se dál neptal.

***

Po Masterově smrti Jack Doktorovi pomůže opravit TARDIS.

"Odpočiň si," pronese Jack, jakmile skončí.

"Jacku," Doktorovy oči jsou hluboké a naléhavé: "Já nemůžu."

A Jack se dál neptá.

***

Když ho Doktor (ten s motýlkem) znovu najde, Jack přijme jeho pozvání.

Později, když společně leží v posteli, Jack řekne:

"Sni se mnou."

"Nevím," zazní Doktor unaveně. "Pokaždé když usnu... tak vidím Gallifrey."

Jack Doktora obejme.

Oba se probudí až ráno.

A Jack se více nemusí ptát.

Semínko, čáp, či bříško?

Fandom: 
Drabble: 

Kde já jsem se narodil? Snad v kopci, snad v jeskyni? Či jako krtek v díře? Nebo snad pták v hnízdě? Jeden neví, co si má myslet. Ti mu řeknou, že je z bříška, ti mu řeknou, že je ze semínka. Ti mu řeknou, že je z Ostravy, ti mu řeknou, že ho čáp nosí. Tak jak to teda je? Kde a jak jsem se narodil? Nakonec mi řekli, že je to úplně jinak. Narodil jsem se v nemocnici, čáp u toho sice byl, ale namalovaný na zdi. Vyrostl jsem ze semínka a vajíčka a v maminčině bříšku. V Ostravě.

Obrázek uživatele Čespír

Kalibanova píseň

Drabble: 

Celý život jsem se čvachtal v rodné hroudě
čvachty šplouchy plác
Jako Adam v ráji po ostrově bloudě
čvachty šplouchy plác

Má matka byla skvělá čarodějnice
čáry máry fuk
Tomuhle ráji vládnout nebude více
čáry máry fuk

Protože připlul mocný mág
abrakadabra dabra abra
A my dostali na zobák
abrakadabra dabra abra

Ten mág s sebou vez krásnou dcerku
vraú mňamy mlask
Mé vzdělání hned měla v merku
vraú mňamy mlask

Já zas merčil její vnady
šmátry pátry ach
Chtěl si je vzít do parády
šmátry pátry ach

Za touhu jsem potrestán
auvejs fňuky fňuk
zablácený Kaliban
auvejs fńuky fňuk

Obrázek uživatele Stevko

Anča

Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

„A či si mi tu, Pištík môj?“
„No a kde by som mal byť?“
„No veď ja len tak, či si za Ančou nešiel.“
„Anču mi ani nespomínaj. Minule si vymyslela, že budeme po nejakej rodnej hrude chodiť. Potom mapu Slovenska vytiahla a špendlíky do nej pichala, že tu pôjdeme a hentam a ešte dakde. Čo som ja krepý, takto hore dole chodiť?“
„Dobre si povedal, Pištík môj, súvisle, až mi je to divnô.“
„A ešte som jej povedal, nech sem k nám príde, že miesto hrudy sa o našu hruď môže oprieť a s tým rodením tiež niečo vymyslíme.“

Obrázek uživatele Polda a Polda

Rodná hrouda

Úvodní poznámka: 

Další strip bez nároku na bodík.
A kdo odhalí s čím je to crossover, má plusový bod ;o)

Fandom: 
Neviditelný fandom: 
Stargate
Obrázek uživatele Smrtijedka

Dobré ráno a spát!

Úvodní poznámka: 

Tento Drákula vychází z americké verze z roku 1931, asi nejikoničtější ze všech upírských filmů.

Drabble: 

Hvězdy bledly a nemilosrdný sluneční svit se vkrádal na zemi. Všichni pásovci si už dali dobrou noc s mámami pásovkyněmi a poklidně pochrupovali zahrabaní pod schody. Vše čekalo připravené na příchod mistra.
Vrata se rozeskřípěla přesně dle scénáře a technických regulí a do sklepení chvatně elegantně vpluli nevěsty i hrabě Drákula.
„Má rodná hrouda,“ zadeklamoval dramaticky a nadzvedl víko bedny.
„Jé!“ vykvikl návštěvník v montérkách a dal se na útěk. Drákula se jen s řevem ohnal, ale neměl šanci. Se slzami v očích pohlédl na krtinec uprostřed lůžka.
„Krtku, to ti nedaruju!“
Hejno netopýrů se neplánovaně rozlétlo do záře dne.

Závěrečná poznámka: 

A pro zmatené - pásovci se v tom filmu skutečně vyskytují, zde je důkaz (jsou tam zhruba v 01:45) :).

Neviditelný fandom: 
Krteček (Krtkova dobrodružství; seriál)

Nespravedlivý svět

Úvodní poznámka: 

Ŕekla bych, že dost AU, OOC a tak. =D

Drabble: 

Měl rád svůj domov. Svoji rodnou hroudu. Zdědil ji po svých rodičích a jednou ji hodlal předat svým mláďatům. Ale nejdřív musel dotočit ten seriál pro děti, těm stačil i porod zaječice, kdyby měl mít Krteček mladé, tak to by už byl vrchol.
Navíc měl problémy s placením nájmu. Pronajímatel byl nepřejícný.
K tomu měl za jménem copyright a nemohl nic.
Jednou Krtečkovi došla trpělivost. Sbalil si svých pár švestek, nastartoval raketu a i když se slzou v oku v novém domově na jiné planetě často vzpomínal na svoji starou dobrou hrudku hlíny, vrátit se už nehodlal. Hloupá autorská práva!

Obrázek uživatele George

Vím dobře, že se vrátil domů...

Fandom: 
Drabble: 

„To jsem rád, žes přišel na to, co tvému stroji chybí, budeš se moci vrátit domů…“
„Jak to víš?“
„Já se dnes také vrátím domů.“
Malý Princ se podíval vzhůru. Vysoko na nebi byla jeho malá planetka se třemi sopkami, beránkem a květinou. Bylo mi najednou smutno.
„Víš... moje květina… jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu…
Tak… to je všechno…!“

Dnes je tomu již kolik let. Někdy se mi po Malém princi stýská, když se ale podívám na oblohu, vím, že je doma a všechny hvězdy se pak tiše smějí.

Závěrečná poznámka: 

Má oblíbená knížka...
Předposlední drabble :)

Obrázek uživatele Envy

Stýskání po domově

Drabble: 

Začínala mu pomalu chybět. I když si to nechtěl přiznat, prostě mu začínala chybět. Často si přál odtamtud vypadnout, což se mu v podobě Erwin splnilo, a bylo to naprosto úžasné. Ale prostě to na něj nějak padlo. Dalo by se říct, že to největší dobrodružství už mají za sebou, a znají se natolik dobře, že by se poznali i kdyby jim někdo vymazal na toho druhého veškeré vzpomínky. A na Mika to prostě dolehlo. Najednou se chtěl vrátit. Vrátit se na tu planetu plnou zabedněných lidí, mutantů různých zvířat a rostlin. Koneckonců, Miwa je přece jen Mikova rodná hrouda.

Závěrečná poznámka: 

Pro některé hodně matoucí, zasvěcení doufám chápou, o čem je zde řeč.

Obrázek uživatele Quiquilla

Život v mlhách

Úvodní poznámka: 

Nemůžu jinak. Tahle kniha bylo to první, co se mi při tomhle tématu vybavilo a už jsem to z hlavy nedostala.

Drabble: 

„Jsi to ty, Morgaine?“ zašeptal a stiskl mou dlaň, „Nevidím tě Morgaine. Stmívá se snad? Zavez mě do Avalonu, tam mi můžeš vyléčit ránu. Zavez mě domů.“
Pohladila jsem ho po vlasech a závojem mu setřela slzy. Měl pravdu. To Avalon byl naším domovem. Ne Tintagel, ne Camelot. A teď, na konci svých dní, se Artuš znovu setkal s Bohyní, kterou prve zavrhl.
„Už mě nikdy neopustíš, že ne?“ zeptal se vystrašeně.
„Už tě nikdy neopustím, bratře můj, má lásko,“ odpověděla jsem tiše a políbila ho na čelo.
Mlhy se zvedly a slunce ozářilo břehy Avalonu, když Artuš vydechl naposledy.

Obrázek uživatele Anne

Národní hrdost

Úvodní poznámka: 

Varování: het

Fandom: 
Drabble: 

„Liso, co kdybych šel zhasnout?“ navrhne Ianto.
„Mmmm.“ zamručí nesouhlasně a přitáhne se blíž.
Ianto se od ní vzdaluje.
„Snad se nestydíš?“ ptá se Lisa.
„Byl bych raději, kdybychom zhasli. Kdyby náhodou něco... někdo.“
„Tohle je náš byt. Nikdo další tady není.“
„Já vím, ale...“ Ianto začíná být nervózní.
Lisa mu rozepíná knoflík u kalhot.
„Ne. Liso, prosím!“
„Můžeme jít spát...“
„To jsem tím nemyslel.“ ošívá se Ianto.
Lisa mu v nestřežené chvíli stáhne kalhoty. Nechtěně se začne smát a nemůže přestat. Ianto rudne. Co ho napadlo brát si ty zelené trenky s červeným drakem.
„Nesměj se, jsem hrdý Velšan!“

Domů

Fandom: 
Drabble: 

Deset let. Deset dlouhých let - a všechno to byl prázdný čas. A přece ne promrhaný.
Deset let dnů a nocí, krátkých, dlouhých, tisíce tisíců kroků a jediný smysl toho všeho byl tento okamžik, cesta zpátky domů, na svou rodnou hroudu, k rodině, všemu známému. Něco se možná změnilo, ale to on taky.
Dřív si myslel, že tu cestu podniká kvůli cíli. Pak kvůli cestě samotné. Jenže pravým účelem byl návrat; vždyť teprve, když se vzdálíme, je možné se navrátit zpátky.
Zbýval poslední kopec, poslední kousek klikaté pěšiny, než se ukáže vesnice.
Poutník si povzdechl, usmál se a znovu vykročil.
Domů.

Obrázek uživatele Neferet

Domov

Úvodní poznámka: 

Pokračování Dospět

Fandom: 
Drabble: 

Poslední minuty.
Chvíle.
V myšlenkách jsem už na kopci, ze kterého je vidět můj rodný domov.
Rozlehlý a plný života.

Zastavím koně pod obrovským starým dubem a podívám se na Isabelle po svém boku.
Sleduji, jak užasle pozoruje krajinu pod sebou.
Město rýsující se na obzoru. Sídlo uprostřed zeleně a stromů.
Kouzelné. Nezapomenutelné. Milované.
Nejen ten výhled na místa, kde jsem vyrůstal.

"Vítej v mém domově," usměji se na ni a mávnutím ruky jí dám přednost.
Už se nemůžu dočkat až jí vše ukáži.
Všechna místa, která mám rád.
Všechny skrýše a tajemná zákoutí.
Všechno o co se můžu podělit.

Obrázek uživatele Wee-wees

Chmýří

Úvodní poznámka: 

Už mi nějak dochází dech.

Fandom: 
Drabble: 

Narodila se na Shinonu, v městě světel. Je to prý nejkrásnější planeta soustavy, ale ona si na život před Akademií vlastně skoro nepamatuje.
Vždycky se považovala za chmýří nesené větrem – nechala se nést kamkoliv, hlavně když zůstávala v pohybu. Usadit se, zapustit kořeny – to znamenalo pomalu zemřít, a Inara zemřít nechtěla. Navštívila mnoho planet, centrálních i těch na samém okraji, ale stále nenacházela, co hledala; ani odpověď na otázku, co vlastně hledá.
Pak si od válečného veterána najala jeden z člunů jeho lodi.
A všechno se změnilo.
Pořád byla jen pápěřím na křídlech větru – teď se ale měla kam vracet.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Maličké životy

Fandom: 
Drabble: 

„Dobrý den, pane.“
„Klaním se, slečinko. To máme ale dneska krásně, že?“
„Nádherně! To slunce!“
„Na procházce, na procházce?“.“
„Zajisté. Nemohla jsem se dočkat, až vytáhnu nové šaty.“
„Ony jsou nové? Vypadají jako ty, co nosíte obvykle.“
„Kdepak, jsou úplně jiné. Mají o celý jeden černý puntík víc.“
„Omluvte mou nevšímavost. Byl jsem asi příliš zaměstnán svou kuličkou.“
„Proboha, na co to vlastně máte?“
„To je taková moje rodná hrouda. Z podobné jsem se narodil a z téhle se narodí moje drobotina.“
„Och jistě! Já vás hned nepoznala. Vy jste pan H…“
„Pokud by to nevadilo, osobně preferuji jméno Chrobák.“

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Pankrácův kus země

Úvodní poznámka: 

A po čase tu máme zase manžele Zlámaljelitovy. Tentokrát již v roli rodičů.

Drabble: 

"Tati, proč pořád musíme jezdit na tu chatu?", zeptal se malý Zdirad Zlámaljelito.
"Je naše a tak se o ni musíme starat", odvětil Pankrác.
"Tak ji prodejme a kupme si lepší auto, jeďme k moři..."
"To ne, tady je to má rodná hrouda..."
"Táta si vymýšlí, narodil se v porodnici", vmísí se Jenovéfa.
"Neznevažuj to, JZZ", opáčí Pankrác, který ji tak oslovuje jen v případě naštvanosti, "víš jak to myslím. Sem jsem jezdil už jako miminko se svými tátou a mámou. A mám k tomu kusu země tady citový vztah. Pojď, Zdirádku, zryjeme spolu ten záhonek, i tvoji rodnou hroudu."

Závěrečná poznámka: 

Nemám co dodat. Snad ctěný čtenář pochopí, jak to myslím.

Stránky

-A A +A