Neviditelný

Obrázek uživatele Esti Vera

Podlehnutí

Drabble: 

Zkus to, přemlouval slabý hlásek v hlavě. Bude to super! Víc možností, víc příležitostí ovládnout okouzlit všechny přítomné, větší výzva, větší radost!
Ale taky mnohem více práce, namítla jsem rázně.
No tak, stejně jen věčně prokrastinuješ, ta půlhodinka navíc přece nic není!
Už takhle jsem dost ve stresu, nebudu si na sebe uplétat další bič!
Jaký bič? Vždyť je to legrace, baví tě to! A navíc jsou lidé, kteří toho zvládají víc, mnohem víc!
Kteří lidé?! To jsou výjimky potvrzující pravidlo!
Tak a dost! Prostě si tu další identitu pořídíš a opanuješ celý duben!
Povzdychla jsem si.
No tak jo.

Závěrečná poznámka: 

Pořízení druhé identity lze jistě chápat rozdělení se na dvě osobnosti :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Achája

Sám mám málo!

Úvodní poznámka: 

Pardon, nějak se to zvrhlo :-D

Drabble: 

Plížení. Poslouchání za rohem. Honem.
Jé peníze. Já si vezmu.
Hraby hrab. Sypte se sypte, zlaťáčky kulaťoučký.
Jeden chybí! Kde je?!
Mnutí dlaní. Jé, to šustí.
Papírový? Né to ne. To by se kradlo ve velkým.
Hraby hrab. To já mam od toho, víte?
Cink cinky link. Zvoní v uších.
Není všechno zlato, co se třpytí.
Tohle zlato je.
Odlesk v oku. Šílenství.
Nedám! Sám mám málo!!!
Hraby hrab. Všechno moje!
Checht. Řeht. Řehot. Ochechule.
Žilka v oku. Na čele žíla. Rudá.
Lup. Škub. Síp.
Hraby hrab. Nedám!
Nezdědíte!
Buch buch.
Cinky link.
Bum.
Ha, tam se zakutálel.
Buch.
Pfff.

Závěrečná poznámka: 

Krapítko mě inspiroval film Lakomec, kde tohoto klasika geniálně ztvárnil Louis De Funès :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elrond

Dohoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma Mezi šesti očima.

Drabble: 

„Hoši, mě se to tady nelíbí!“
„Drž hubu, aspoň že dostaneme každý den nažrat,“ okřikne jej druhý.
„Mně se nelíbí ten obojek. Hrozně mě škrtí! Dříve jsme mohli běhat po lese a teď tohle.“
„Pořád lepší než útulek. Nezapomeň, že Black se nás tam snažil dostat.“
Na chvíli ztichli a nastražili uši. Zaposlouchali se do kroků, ke kterým se vzápětí přidala loutna.
„Kdo má v takovém kraválu spát?“
„Buď ticho a drž se scénaře,“ zavrčel ten chytřejší. „Jinak si budou myslet, že jsme snad nějaký mazlíčci.“
Do dveří vešli domácí skřítci s třemi miskami a složili je před spícího psa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Překážka

Fandom: 
Drabble: 

Příjemný jarní den. Kavárna poloprázdná. Na talířcích dezerty. Kamarádské úsměvy.
"Tak co, povídej konečně!" Na výraz zájmu odložila telefon na stůl.
"Jako, co si budem povídat, byl FAKT okouzlující!"
"No...? Tak skvělý, ne? Že by konečně?"
"..."
"Tak v čem je problém, Jani, no tak..."
"Jako fakt fešnej, ale... no, prostě je to idiot."
"Jé... A jako co, vymaštěnej?"
"Ne, to je dobrý... Navíc s tím by něco dělat šlo..."
"Tak neumí tu svoji úžasnou postavu oblíct?"
"Ale, to bych zkousla. Bych ho prostě voblíkala já. Ale s tímhle prostě nic nenadělám."
"Tak už nevim."
"Představ si, von je ze dvojky!"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Emočně vypjatá debata

Fandom: 
Drabble: 

„Tak co dnes?“ ptá se první rozumně.
„Něco zábavného!“ zvolá druhá.
Hluk probudí třetí. „Navrhuju pokračovat ve spánku, jestli dovolíte,“ zamumlá podrážděně.
„To nejde!“ oponuje druhá. „Nevzdáme to!“
„Z hlediska rozumového to není špatný nápad,“ vstupuje opět do diskuze první.
„Kdo je dneska na řadě?“ ozve se třetí unaveně. „Já měla včerejšek.“
„Já byl předtím,“ brání se rozumně první. „Dneska musíš ty, sestřičko.“

„Máte něco, vážení?“ ozve se shůry.
Odpovědí je ticho.
„No jo, co taky od vás čekat jinýho.“

„Mezi námi třemi,“ zahájí Rozum.
„A šesti očima, nezapomeň!“ skáče do řeči Nadšení.
„Autorka je už poněkud vyčerpaná,“ dokončí Únava.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Prapůvod sváru

Fandom: 
Drabble: 

Jsou chvíle, které dokáží rozpoltit kohokoli.
Rozervou odvěkou jednotu, která byla vždy považována za naprostou samozřejmost.
Tyto okamžiky vyvolávají touhu po krvi, hněv, násilí, jež nelze utišit.
Plamen sváru zaplane a pak nezbývá než útočit vlevo, vpravo s divokou zuřivostí.
Ten vztek smete všechno, co mu stojí v cestě.
Kromě toho jediného – středobodu jejich zraků a existence, jenž hopká mezi stalagmity a stalagnáty, občas se odrazí od stalaktitu.
Je to ta nejbáječnější a nezábavnější věc všech dob.
Barevná a hbitá.
Jej!

„Měla jsem ty míčky pořídit rovnou tři,“ usoudí Persefona. „Ale třeba by se pak chudák Kerberos porafal ještě hůř.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Předem prohraná bitva

Fandom: 
Drabble: 

Jsou všude! Na stole, v obchodě, v autobuse, ve škole. Že je nevidíte? Já ano! Řítí se na mě ze všech stran, každým okamžikem hrozí, že mě zavalí. Budete mě hledat, až se vratké komínky zachvějí, zřítí dolů a zabarikádují mě? Marné! Proti nim je všechno marné!
Přibývají každým dnem, hromadí se rychleji, než se s nimi zvládám vypořádat. Nemohu je zvládnout, ta přesila je tak veliká! A můj čas omezený.
Možná přesně takhle jednou umřu - zavalená, pohřbená pod obrovskou hromadou. Prohraju v boji, který jsem nikdy neměla šanci vyhrát.

Nikdy je nepřečtu všechny. Jeden čtenář na to zkrátka nestačí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Inimici

Fandom: 
Drabble: 

Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
Uf. V klidu. Bude to v pořádku. No tak... Hlavně nesmím pochybovat. Protože... to vycítí. Šestý smysl, či co, každopádně jakmile odkryji slabinu, zaútočí.
Nebudu si nic nalhávat, je jich přesila. Vlastně... jsem na ně sám. Možná kdyby...? Ne, nemá smysl uvažovat o částečném spojenectví. Nepřítel je jednotný. Půjde proti mě, dokud nepadnu.

Semkl rty. Připadal si náhle tak unavený.... Protřel oči a potlačil nutkání zívnout.
Ne! Jsem silný! Zvládnu to! To, co dělám, je správné! A smysluplné! O tom vůbec nepochybuji... Dost už! Čas běží.
Nadechl se, vzal rázně za kliku a vešel do třídy.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno všem naším nebohým profesorům, chovám k nim rok od roku hlubší úctu. (Ač to asi tak nevypadá.)
Omlouvám se všem, od kterých nevědomky kopíruju, toto zpracování je asi nabíledni...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elet

Vždycky

Fandom: 
Drabble: 

“Někdy mívám pochyby. Trvá to tak strašně dlouho, než najdu alespoň malou jiskřičku lásky! Není… není ta cena příliš vysoká?”
Nechat se spoutat časem, přírodními zákony, nechat se ponížit, pocítit bolest a pak-
“Není,” přerušil ho prudce Věčný společník, “je přesně taková, jaká být musí. To já jsem ten, kdo bude trpět a strádat. A jsem na to připravený.”
Naposledy ho objal, usmál se a odešel. Zůstalo po něm nepříjemné ticho, prázdno a slabá vůně dřeva.
Mýlíš se. To milující rodič nejvíc trpí, když ubližují dítěti.
Někdy.... mívám pochyby.
Ale pro ty malé jiskřičky lásky - budu s Tebou, Synu.
Vždycky.

Závěrečná poznámka: 

Fandom mi sice není úplně vlastní, ale ten nápad jsem prostě nemohla dostat z hlavy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Velcí, krásní a nebezpeční

Fandom: 
Drabble: 

Snil o nich odmalička - velcí, krásní a nebezpeční. Ve svitu slunce se celí lesknou, až obraz pálí do očí. Zvláštní náhoda - vždyť oni sami dokáží spálit cokoliv.
Nikdo jeho snům nerozuměl - rodiče viděli jen nebezpečí, kamarádi nudu a život na samotě. Ale on s nadšením hltal knihy, prohlížel si fotky a zpovídal každého, kdo se s nimi setkal.
Je to snílek, smáli se mu, když si podával žádost o přijetí ke studiu. Hlásily se stovky lidí, brali jich pět. On byl mezi nimi.
V osmnácti si sbalil všechen svůj skromný majetek a odešel do Rumunska.
Charlie Weasley bude studovat draky.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kraken

The drums...

Fandom: 
Drabble: 

Otevřel knihu a zahleděl se do ní. Přísně tajné, stalo na úvodní stránce. Byly tam také znaky. Otočil na další stránku. Věci, které uviděl, byly ohromující.
Bylo tam, jak přeměnit kov ve zlato.
Bylo tam, kde leží nejvzácnější poklady.
Bylo tam, jak správně zpracovat železo.
Jak vyrobit některé zbraně, jako například dvojstranné kopí.
Úplně na konci byl deník samotného krále.
Čaroděje zaujala poslední strana, napsána téměř nečitelně.
Obsadily spodní místnosti, bráníme se, co to de. Ale nepřátel je příliš mnoho. Toto jsou má poslední slova.
Až uslyšíte bubny, utíkejte, co můžete.

Gandalf zavřel knihu.
Zvuk bubnování se ozýval ztichlou místností.

Závěrečná poznámka: 

Chtěl jsem tam někam vložit mithril, ale to bych prozradil fandom.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Za zdí

Fandom: 
Drabble: 

To tak jednou šli do školy. Nebyla to první, ani druhá třída, ale úplně jiná škola, o které snad nikdo ani neví.
Ulice byla celá zlatá a béžová, lemovaná rozkvetlými stromy.
Když míjeli zeď porostlou psím vínem, holčička zašeptala: „Tati, řeknu ti tajemství, ale je přísně tajné, takže ho nikomu nesmíš prozradit.“
„Ani mámě?“
„Mámě trochu.“
„Chodíme sem do zahrady s holkama.“
„Ale zeď je porostlá psím vínem…“ pomyslel si táta. Proto s kluky branku už znovu nenašli.
„Je tam trpaslík,“ pokračovala holčička.
„A velryba.“
Holčička se na něj podívala. „Je to tajemství. Musíš počkat, až ti ho prozradím. Nepředbíhej.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wolviecat

Pod hvězdou tma

Fandom: 
Drabble: 

Přišli do naší školy pár měsíců potom, co padaly hvězdy.
Nejdřív jsme je uvítaly - bylo hezké vědět, že přežil i někdo další. Kdo by chtěl být poslední člověk na zemi.
Jenže pak začali mluvit a naše radost zhořkla.
Měly jsme být jejich služky. Ne, měly jsme být jejich otrokyně, pracovat na jejich polích a rodit jejich děti.
Padající hvězdy možná ušetřili jejich oči, ale jejich srdce byla slepá už dávno. Nedokázali nás vidět jako sobě rovné, jen jako nástroj pro jejich vlastní přežití.
Necítili jsme lítost, když jsme je slyšeli křičet. Rostliny se alespoň nasytí a nechají nás chvíli být.

Závěrečná poznámka: 

Možná jsem už někde zmínila, že tuhle knihu upřímně nesnáším. I když pominu, že je dost nudně napsalá, tak hlavní hrdina je zbabělé hovado, které omlouvá znásilnění, "nový svět" je vybudovaný super sexisticky, a nevidomí, kteří by mohli být mnohem zajímavějšími hrdiny, jsou tu jen od toho, aby makali na polích a rodili (ideálně vidoucí) Děti. Bleh.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Drasťák z dovolené

Úvodní poznámka: 

Zombie apokalypsa na utěšeném středomořském ostrově.

Drabble: 

Lidi v přístavní hale křičeli ve směsi jazyků. Vypukla rvačka. Athéna netušila, jak dlouho jí výmluvnost a logika bude ještě sloužit. Několik mužů, kteří nejspíš z filmů získali dost mylné představy o životě, vrhalo pohledy po jejích zbraních.
Zatím je používala jen na nemrtvé venku.
Bude to chtít těžší kalibr.
„Marku, Nikosi, to už stačilo,“ zašveholil melodický hlas a muži se přestali přetahovat. „Všichni se uklidníme,“ pokračovala Afrodita a Athéna viděla, jak se jí rána na čele otevřela.
Halou zavonělo uklidňující aroma obvykle spojované s relaxačními koupelemi.
Všichni se dlouze nadechli.
„Jsi nejzářivější hvězda,“ poznamenala Athéna.
„Planeta,“ opravila ji Afrodita.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Achája

Splynutí

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív trochu strach.
Předsudky a otazníky.
A spousta adrenalinu navrch.
Zatnout zuby a překonat to.
Pak už jen extáze.
Splynutí.
Koupat se v paprscích slunce.
Dotknout se jazyků vln.
Potápět se do hlubin a vytrysknout nad hladinu.
Mizet v oblacích a soutěžit s bouří.
Vítr ve vlasech a v očích odrazy hvězd.
Kapky na šupinách jak perlový šat.
Nebeský tanec smrtících válečníků.
Bojový ryk a jásot nese se nad obzorem.
Přihnat se jako vichřice a zmizet nepoznán.
Halit se tmou, být její podstatou.
Neslyšné šustění křídel, ocasu svist.
Skočit a důvěřovat.
Střemhlav řítit se do neznáma,
na hřbetě věrného draka.

Závěrečná poznámka: 

Mám teplotu a už mi to nemyslí, chtěla jsem něco ještě poetičtějšího. Tak snad to není úplná hrůza.

Mohl by to být Eragon nebo Temeraire. Ale právě jsme koukali na Jak vycvičit draka 3, takže... :-D
Jo, mam ráda draky :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kraken

Nesmrtelní přátelé

Fandom: 
Drabble: 

Zůstal stát vedle svého druha.
"Jsi v pořádku?"
Jeho přítel rychle oddechoval a z tváře se mu řinul pot.
"Jasně, že nejsem," řekl a pomalu se zvedl.
Zase vyrazili po příkré, kamenité stezce.
Hora nad nimi soptila a vydávala hrozný žár.
Teď zase potřeboval pomoc první ze skupiny. Ten druhý řekl: "Pojď dál, už je to
kousek, musíme jít dál!"
Jak tak stoupali pořád výš a výš, bylo na nich vidět, že toho spolu už hodně prožili. Vyprávěli tomu druhému o situacích, kterými společně prošli. Jeden druhému pomáhal v cestě nahoru.
Nakonec to Frodo nevydržel a svalil se vedle Sama.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Urrsari

I carry her with me, I kept her light

Fandom: 
Drabble: 

When we first met, we both were new to this world. But as you would expect with a newly hatched star, we were pulled to each other and orbited each other from then on.

With her, I understood ancient heroes and works of classics who said there was no force greater than a love for a friend. She shone and in that light, the world seemed to be brighter.

In our endless spinning, I didn't realize how much of her light I consumed. As we got closer, the dance got faster.

I hope she is still there.

In my emptiness.

Závěrečná poznámka: 

Neviem, aké sú teórie o tom, čo sa deje v čiernej diere.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Staré tělem, mladé duchem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnuji Remi, která mě na tuhle myšlenku přivedla.

Drabble: 

„Ublížili nám, ublížili našim blízkým!“
Bolí mě kolena.
„Chtějí nás připravit o svobodu!“
Zase se mi zhoršil zrak.
„Ohrožují naše děti, vnoučata, svěřence!“
Sluch už taky není, co bývával.
„Nevyhýbají se těm největším ohavnostem!“

Všechny ženy svorně přikývnou.
Je čas se bránit.

„Zahájíme akci PAVOUK?“
„A nemůže to ještě chvilku počkat? Musím si vzít léky. Na srdce, tlak, trávení-“
„Ale rychle, spěcháme!“

Pomsta Abnormálně Věkovitých Odbojářek Ukončující Krizi byla odstartována třináctého května 1998.
Všichni Smrtijedi i s Voldemortem obdrželi k obědu extra dávku projímadla.
Poppy Pomfreyová, Minerva McGonagallová i paní Longbottomová se opravdu pobavily. Jako by jim bylo znovu dvacet.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wolviecat

O monstrech a lidech

Fandom: 
Drabble: 

Nikdy si úplně nezvykla.

Svět se pomalu měnil. Její děti vyrostly a odešly, zvolili si nové vládce a nové zákony a nové problémy. Z jejích vzpomínek se staly příběhy, které vyprávěla na výročí Povstání čím dál menším davům.

Všichni se pohnuli někam dál.

Teď byla řada na ní.

Našla ve skříni starou bundu, napnula do luku novou tětivu. Zabalila si pár nejnutnějších věcí. Na stole nechala vzkaz a zmizela.

Aréna už dávno splynula s krajinou, ale pořád ještě slyšela vytí monster a křik jejich obětí. Postavila si stan a rozdělala oheň.

Patřila sem, mezi monstra.

Potřetí v Hladových hrách. Doma.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Urrsari

Dva levy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Názov epizódy, na ktorú drabble nadväzuje, je v drabble. BEZ NÁROKU AN BODÍK!

Drabble: 

Na stolíku, za ktorým si vychutnával čaj a pečivo, pristáli noviny.
Keď zdvihol oči, bol pohľadom popohnaný k ich prečítaniu. Ani nemusel listovať, ich fotka zaberala celú stranu.
"Pátranie po dvoch sériových vrahoch ukončené... telá neboli nikdy vyplavené. Na mieste činu našli len obeť." Starostlivo noviny poskladal. "To sú dobré správy."
Jeho spoločníkovi o šírku vlasu myklo kútikom úst. "Pamätám si tvoje slová, ale-"
"Pýtaš sa, či som si to nerozmyslel?"
Odpoveďou mu bolo mlčanie, ale už ho vedel dešifrovať.
Usmial sa. "Krv jahniat hodná dvoch levov, a tu som - povedz vlkom, že som doma."

Závěrečná poznámka: 

Použitá upraven veta z piesne Uma Thurman - The blood, the blood, the blood of the lamb It’s worth two lions, but here I am. Úprimne povedané, neviem, či je to pravopisne správne, a či majú byť dva levy alebo dvaja levi.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Finta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak dlouho jsem se věnovala psaní ódy, až mi na dnešní téma nezbylo moc času. Každopádně jsem nechtěla vynechat, takže tak trošku bjb.
Snad je téma alespoň trochu zřetelné. Myslím, že znalci fandomu budou vědět a ostatní ho tam s trochou fantazie snad taky najdou.

Drabble: 

„Ano, jsem to já,“ pohlédl na mě muž ve skvěle padnoucím šedém obleku.
Nechápavě jsem zavrtěla hlavou: „Kdo jako?“
„Maxmilian Helmut Ehrlichmann,“ řekl muž překvapeně, jako by očekával, že je jeho jméno světově proslulé. Můj výraz prozrazoval absolutní neznalost.
„Vy mě vážně neznáte. Vskutku osvěžující situace!“ řekl muž a odešel nám pro pití.
Zadala jsem jméno do vyhledávače. Prestižní univerzity, úspěšný byznysmen, který procestoval půlku světa, obrovské příspěvky na charitu. A bylo toho ještě více. Rozepnula jsem si další knoflíček na košili.


„Funguje to! Ta holka mi to sežrala i s navijákem!“ zvolal vítězoslavně muž, nyní opět jako Barney Stinson.

Závěrečná poznámka: 

Nechtěla jsem jsem přímo přepsat scénu Lorenzo von Matterhorn, takže jsem některé věci upravila, ale ducha jsem se snažila zachovat.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Prozření známého muže

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hm. Asi je to drabble :D.

Drabble: 

U plážového baru si objednal dietní kolu a z nějakého důvodu se cítil svobodně. To nedávalo smysl. Jeho život byl akční, explozivní (doslova i obrazně), neopakovatelný. Jezdil rychlými auty, oblékal se pouze do na míru šitých obleků, pil luxusní alkohol a většinu svého času trávil sexem ve filmařsky atraktivních lokalitách. Věděl přesně, kdo je. Všichni ho znali. Všichni ho znali...
Dietní kola mu vyklouzla z prstů a roztříštila se. Náhle viděl vše v živých barvách. Bílé laboratoře kdesi v podzemí, komory plné atraktivních mužů s lišáckým úsměvem, nekonečná řečnická cvičení.
„Protřepat, nemíchat. Protřepat, nemíchat.“
„Bond, James Bond. Bond, James, Bond.

Závěrečná poznámka: 

Snad jsem v tématu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Na dovolené

Fandom: 
Drabble: 

„Studentka architektury v Pise… Hm, to moc bije do očí. Mají tam vůbec architekturu? Tedy, na univerzitě. Jinak o ni není nouze… Jsem z Bergama a jsem sluha… služebná? Ne, špatné století a recept na malér.“
Opřela se o zábradlí. Vymyslet si identitu nebylo jen tak.
Kolem prošly vlající postavy v maskách.
Na kanálech se třpytily odlesky luceren na loďkách.
Kolem se toho dělo tolik, že nějak ustála i davy kolem.
Kdyby toho na ni bylo moc, mohla se vždycky stáhnout na hřbitovní ostrov.
Místo toho ale tančila a vypadla úchvatně.

Hel o benátském karnevalu pořídila dlouhý záznam do deníčku.

Neviditelný fandom: 

Óda na přítele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Koho óda oslavuje a kdo ji složil, bude čtenáři hned jasné ...

Drabble: 

Je mladý, krásný, ženy po něm šílí
Zázraky? Ty on dělá každou chvíli
Probouzí živé, mrtvé křísí
A všechen lid mu na ústech jen visí
Podléhá často divným náladám
Nevím, proč jeho vlivu zcela propadám
Včera jsme pili – podrobnosti raději bych neuváděl
Nevím, proč povídal, že do mne vstoupil ďábel
A prý, že na sebe chce vzíti kolektivní vinu
Pravím: Cos to zas vymyslel za volovinu?
Vždyť z toho budu mít jen kocovinu
Tuším, že stejně brzy bídně zhynu
Když vojsko vedu na to místo setmělé
Proč my dva museli být, sakra, přátelé?

„Buď zdráv, Mistře!“
„Příteli, konej svůj úkol.“

Závěrečná poznámka: 

citát Mt 26,49-50
Hodil se mi do krámu překlad ČEP, i když je interpretativní. Pasáž je zapeklitá.

Kralická:
„Příteli, nač jsi přišel?“

21:
"Příteli, tak proto jsi přišel?"

Drabble jsem napsala a pak si dohledávala citáty, tak mne potěšilo, že ten "přítel" tam opravdu je :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Ta hodná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bjb jb b(lb)

Drabble: 

Čarodějnice v pracovní černi připomínající uhelnou sloj, na které není vidět vůbec nic nebo naopak úplně všechno, zejména když jde o chlupy stařenina kocoura, jak ta byla pyšná, že se nikdy nenechala polapit mezi zrcadla.

Sestry se rozeběhly po střepech...

Něco tu hlasitě chrápe, patrně kocour, ten starý chudák, poznamená stařena se svraštělou tváří dobrácky, než ho nakopne. Nebo to byla ta druhá? Třetí...? Už se nepamatuju, vidím zářivé čáry rozbíhající se od mého drahého druhého zrcadla. Je trochu natočené, abych mohla sledovat nakloněnou rovinu nekonečna a tahat za nitky, aby věci došly dobrého konce, protože já jsem Ta hodná.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Milovala Itálii

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Víte... Ona je to vlastně reklama.
12+

Drabble: 

Hřejivé paprsky slunce se živelně roztančily po její dokonale krásné tváři, když ráno otevřela okenice. Milovala Itálii. Vůni moře, kávy a čerstvých rajčat. Nádherné východy slunce. Překrásné západy. Magicky živé noci. Taky Italy bez zábran.

Ani nájemná vražedkyně nemůže zabít každého, kdo si pískne nebo něco zakřičí. Když se ale tak roztomile osmělí a rozhodne se, že si i sáhne... Rozpárala mu břicho nožem na ryby a strčila ho přes zábradlí. Zvuk dopadu jeho těla na kočičí hlavy ji rozesmál.

Milovala Itálii. Milovala osobní prostor, vůni moře, kávy a čerstvé krve. Narodila se pro takto příjemné dny. Říkala si Villanelle.

Závěrečná poznámka: 

Ozvěte se, jestli to taky sledujete!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Klidný večer

Fandom: 
Drabble: 

Seděla u kamínek, která se už pár měsíců neohřála, a pod jejíma rukama s tichým klepáním jehlic rostla vlněná ponožka. Její manžel mezitím pod rozsvícenou žárovkou pečlivě stříhal šedý tvíd. Na stěně tikaly hodiny, kolem světla bzučela moucha a z vedlejší místnosti se tlumeně ozývalo pochrupování jejího tchána. Pootevřeným oknem do pokoje pronikal pach okurkového láku ze sousedního bytu. Tu začaly bít zvony na věži nejbližšího kostela. Čtyři údery menšího zvonu, po kterých se začal ozývat ten větší.
…šestá, sedmá, osmá, devátá, desátá. Deset hodin a žárovka pořád svítí. Povzdechla si. František Křižík má na dnešní večer zřejmě jiné plány.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Deset

Fandom: 
Drabble: 

Vezmi krystal, Mirku!
Zkamenělou vodu? Co s ní? nechápe a hrne před sebou pichlavou houni koňský dávky kozlíkový tinktury s hominální esencí.

Zapomeň.
Usni. V horečce spal všechno lidský. Maso z tebe opadá a kostlivci se zaradují.
Invar! uložíš si do palice, než se potopíš na dno, kam za tebou svědomí nemůže.

Deset sluncí se fraktálně rozbíhá od poklidné lampy...
Kde jsi?
Kdy jsi?
A zbyl ti vůbec nějaký čas, který bys mohl přeměřovat?

Za dveřmi cítíš Igora, nehty skřípou po skle...
Hodiny!

Hugon krvácí slabě, ale vytrvale.
Starý svou práci dovede, panečku!

Sešívané ruce se semknou kolem zkamenělého času...

Obrázek uživatele Kraken

Čaj smrti

Fandom: 
Drabble: 

"Posaďte se, nač stát?"
Návštěvník se posadil a upil čaje, který mu mezitím přinesl sluha.
"Co potřebuješ?" zeptal se hostitel.
"Je to tam dole hrozné," odpověděl návštěvník, "všude jsou samí povaleči a rváči. Všechny domy jsou plné zla. Nic není, jak bývalo."
"Co tedy navrhuješ?"
"Navrhuji použít knihu nejnutnějších případů."
"Myslíš?"
"Jsem si tím jistý," odpověděl.
"Máš nějaký nápad?"
"Ano, mám nápad."
"Sem s ním."
"Navrhuji použít A12."
"Opravdu jsou tak špatní, není tam jediný dobrý...?"
"No... Jeden by tam byl," řekl návštěvník zvláštním hlasem.
"No, co je."
"On je to totiž orangutan, pane."

"Takže použijeme A12," řekl hostitel smutně.

Závěrečná poznámka: 

Pohromy se dělí na čísla a písmena. Písmena jsou od A do C.
A jsou přírodní pohromy, jako například zemětřesení, povodeň nebo hurikán.
B jsou lidské činy, jako například, že Izraelce přemůže jiná země (v tomto případě se to nedá použít, protože všichni lidé byli zlí). Například když Nebúkadnesar dobyl Judsko (těsně před Danielem).
C jsou boží pohromy. Nedokážu říci příklad, ale je to například zničení Sodomy a Gomory (kdo ten příběh nezná, tak to prostě znamená, že začnou padat ohnivé kameny nebo prostě město najednou zmizí).
Čísla rozhodují o výši trestu. 1 znamená, že se vlastně nic hrozného nestalo, tedy trest nebude moc velký. Ale nepříklad 6 nebo 7 už jsou horší. Čísla jsou od 1 do 12. Například B5 je takové dobytí kusu země a odvedení části lidu. Nebo A8 je veliká vichřice, která zboří nemálo domů a zabije dost lidí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Ne tak úplně jednoduchý úkol

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nespisovné a lehce neslušné

Drabble: 

Seděl v hospodě, před sebou poloprázdnou lahev.
„Všechno jsem podělal. Úplně všechno,“ vyprávěl znuděné barmance.
„Měl to bejt jednoduchej úkol. Stará babka, to prej nic není. No tak jsem to chtěl vyřídit, on pán má rád, když se to vyřídí rychle, chápeš? No a jak jsem k ní vešel, tak ta ženská mi zlámala tři žebra, jen tak! Celý to bylo úplně jinak, než jsem předpokládal. A když jsem se pak probral, měl jsem na ruce tohle!“
Rozhořčeně ukazoval smajlíka vytetovaného na rameni.
„Takže nejsem ani dobrej manžel, ani otec, ani chlap a teď už jsem podělal i to smrtijedství.“

Závěrečná poznámka: 

Smrtijed Dawlish v reakci na nepovedený útok na Nevillovu babičku (zmíněno v sedmém díle)

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A