Neviditelný

Obrázek uživatele Esti Vera

Všeobecně prospěšná dohoda

Fandom: 
Drabble: 

„Nabízím vám… dohodu,“ navrhl muž rozčileně. Vztek ho ještě pořád nepřešel a právě teď měl příšernou chuť se mstít.
Mladíci si vyměnili nervózní pohled.
„Záleží na tom, o co by šlo... “
„A co by za to bylo.“
Přikývl. „Není to nic, co byste se svými... schopnostmi nezvládli. Vyřešte tenhle problém a jistě se domluvíme.“
„Doživotní traumata povolena?“
Odpovědí bylo další přikývnutí. „Zajistím vám všechno, co budete potřebovat. A s materiálem, který zbude, můžete naložit, jak uznáte za vhodné.“
„To berem,“ odsouhlasili bratři svorně.

Ten večer začali v učebně lektvarů s prvními pokusy.
Dolores Umbridgeovou vyštvali ze školy o týden později.

Závěrečná poznámka: 

Bratři Weasleyovi jsou myslím jasným synonymem práce všeho druhu.
A pokud náhodou není jasné, kdo je onen třetí, jedná se o vyučujícího ze zmíněné učebny lektvarů :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

To místo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Morbidní nálada je morbidní.

Drabble: 

Les se v těch místech ježí. Všechno jako by křičelo: vypadni. Utíkej.
Jenomže přesně tohle v tu chvíli nedokážete. Protože to zkrátka MUSÍTE vědět. Takže jdete dál, prodíráte se ostrým trním, i když krvácíte a málem přitom uchcáváte hrůzou.
Už nejde zastavit.
A les to cejtí. Pánbuví, že se vám v tom snažil zabránit.
Jsem už starej, zubatá mi parkuje u přední verandy. Hned tak něco mě nevyleká. Ale tohle vám povídám - až tam dojdete, tam, kde je hlína prosáklá vodou a ptáci nezpívaj, NIKDY se neptejte, kde je zakopanej pes.
Je totiž pravděpodobný, že už vám vrčí za zády.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Jak voní svoboda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uvěříte mi někdo, že tu postavu opravdu nemám ráda?

Drabble: 

Zhluboka se nadechl. Ve vzduchu cítil nedávný déšť.

Byl tak rád, že je naživu! Svět venku byl tak pestrobarevný, tak intenzivní, tolik voněl! Vjemy neustále útočily na jeho smysly, jeden střídal druhý. Myslel, že se z toho zblázní, a přitom si přál, aby to nikdy neskončilo. Jak mi tohle všechno mohlo někdy zevšednět?

Poslední roky strávil přemítáním o minulosti. Neustálé pochyby, neustálé výčitky, bolest a strach. Vždyť ho taky pohřbili zaživa, připravili o to nejvzácnější, co v životě měl!

Ale teď tu stál - čistý, volný, živý.

Je toho hodně, co musím napravit, pomyslel si Sirius a vydal se na cestu.

Závěrečná poznámka: 

Sirius se jako zvěromág přeměňuje v psa, „zaživa pohřbený“ beru jako zakopaný.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elet

Poražen

Fandom: 
Drabble: 

Los je vytažen, bylo rozhodnuto. Otec hrůzou ustrne, i tep srdce se zastaví. Jeho dcera?
Marné je bránit se osudu, marné prosit o milost. V bázni před takovou silou pokorně sklopí hlavu. Modlí se ke všem bohům, které zná, ale žádný ho nevyslyší.
„Jdi,“ kývne na dceru, v očích slzy.

A pak se stane zázrak. Princezna je živá, dav vítá rytíře, draka vedou za sebou, zkrotlého jak psa.
Nabídnuté peníze muž přijme, druhý den je rozdá chudým.
„Zabiji draka a zakopu ho daleko za městem, když přijmete dar křtu,“ prohlásí rytíř.
Dvacet tisíc lidí se zřekne pohanství.
Drak je poražen.

Závěrečná poznámka: 

Podle legendy se u pramene řeky usadil drak, který od města požadoval oběti. Když došli ovce, losovalo se mezi lidmi. Jednoho dne padla volba na královu dceru, sv. Jiří ji ale zachránil a draka nakonec zabil. Později byl na příkaz císaře popraven a je považován za mučedníka.
Svatý Jiří je mj. i patronem skautů, pro které je jeho svátek připadající na 24. dubna jedním z nejdůležitějších dnů v roce.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

O těch skrytých

Fandom: 
Drabble: 

Nikdo je nezná, tedy alespoň zpočátku. Žádné tajemství přece nevydrží věčně a většinou se o to ani nesnažíme. Ale ta doba, kdy nikdo netuší… ta nás baví. Je v ní nová příležitost, nový začátek, nová výzva. A taky tedy spousta práce navíc, ale to většinou zjistíme, až když jsme v tom až po uši.
Občas pak přemýšlíme, kdo vlastně jsme. Co nás vystihuje? Co je nám bližší?
Odpověď je většinou jasná - ta první, nejstarší, nejzkušenější. Ale i ty druhé (a třetí) nejsou k zahození. Skryté v maskách, alespoň na měsíc!
Je jich tu čím dál tím víc.
Naše další identity.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Zánik jednoho města

Fandom: 
Drabble: 

Jediné, co čeřilo ticho poklidného jitra, byl zvuk mnoha nohou na prašné stezce. Všichni mlčky obcházeli majestátní hradby, v jejichž stínu si připadali stejně bezmocní jako mravenci pod klesajícím lidským chodidlem.
Když dav dokončil sedmý okruh, všechny oči se upřely na jediného muže. Na jeho pokyn se rozeznělo sedm beraních rohů.
Do hlasitých tónů zvolal: “Křičte!” Z hrdel nesourodého sboru mužů, žen, dětí i starců stoupal mohutný vír jemných, hřmotných, hlubokých a vysokých tónů. Nespočet lidských hlasů a sytý zvuk rohů se počal mísit s duněním padajících kamenů v jedné děsivé monumentální kakofonii hluků.
Hradby padly.
Přesně, jak Hospodin řekl.

Závěrečná poznámka: 

A tohle je k tomu prostě jako dělané.
Sama sebe překvapuju, že přidávám dříve než v deset večer :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Letní odpoledne v zahradě

Fandom: 
Drabble: 

Syté paprsky letního slunce se draly mezi větvemi kvetoucího šeříku, hlohu a čilimníku. Na holé kůži vykreslovaly kouzelné mihotající se proužky a puntíky, které při občasném zafoukání vánku splývaly v něžné tančící stínové víly.
Ten překrásný vzor pokrýval celé nahé mužské tělo ležící na divanu. Mladík se s ospalým úsměvem zavrtěl a, mžouraje do sluníčka, vystavoval se v celé své kráse. Jeho vlasy, které v hustých loknách splývaly až na ramena, ve svitu odpoledního slunce vypadaly jako hebká jemná vlákna ukutá z ryzího zlata.
Vypadal neodolatelně.
Malíř hlasitě polknul a sevřel v ruce štětec. Tohle bude daleko krušnější, než očekával.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Čí tužky zákony píší

Drabble: 

Informační gramotnost ji učili už ve školce
Přesto vůbec netušila, co sleduje za borce
Pod rouškami barevnými schovali se národu
Ze všech rázem byly cíle velikého podvodu

Nikdo neví, co se stalo
K zániku stačilo málo
Nechť teď všichni dobře slyší
Čí tužky zákony píší:

Původ toho prvního - ten je nepochybný
Má rád sůšy, koblihy, často dělá chyby
Druhý zase nosí svetr, barva nám ho prozradí
Maskování brzo padne, jak si bez něj poradí?

Největším důkazem však vždy zůstanou činy
Za takovou katastrofu nemůže nikdo jiný
Podvodníci prohrávají, dostali šach mat
Celý národ dávno ví - je to Pat a Mat

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Smrtící výcvik

Fandom: 
Drabble: 

Nevím, jak dlouho tady jsem. Drží nás tady jako ve vězení.
Nevím, jestli ten výcvik přežiju.
První týden nastal masakr.
Viděl jsem umírat mé kamarády, kteří zkouškou neprošli. Na místě je zabili.
Jen náhodou se mi podařilo projít první zkouškou. Já měl štěstí.
Na základě prvního testu nás rozdělili na dvě skupiny.
Nevím, jestli se někdy dostanu na bitevní pole.
Prý musíme zůstat v naprosté izolaci, dokud neprojdeme druhou zkouškou. Tak čekám.
Bojím se.
Někteří z přeživších zkoušku podstoupili. Skoro všichni zemřeli.
Je to jen o štěstí.
Budu moct vůbec naplnit svůj účel?
Budu moci položit za svou zemi život?

Závěrečná poznámka: 

Z pohledu jedné nevinné bílé krvinky jsem zde popsala vývoj T-lymfocytů.
Jejich prekurzory vznikají v kostní dřeni a pak migrují do brzlíku (thymu), kde jsou naprosto izolovány od periferní krve (aby se nesetkaly s nevhodnými antigeny) a kde v této pomyslné karanténě dokončují svůj vývoj.
Nejprve projdou pozitivní selekcí - jedním ze dvou svých receptorů se navážou na vzorový antigen (např. bakteriální, virový, prostě vnějšího původu). Záleží na tom, na jakou buňku nesoucí tento antigen narazí, podle toho se jedním receptorem navážou a ten druhý zaniká. Tím vznikají Th (helper) a Tc (cytotoxic) lymfocyty. Lymfocyty, které nemají štěstí a mají nevhodný receptor a tedy se nemohou dost silné nebo vůbec navázat, okamžitě umírají.
Zbylé čeká ještě negativní selekce. Určité buňky v brzlíku na sobě mají molekuly lidského organismu. Pokud se některý T-lymfocyt na molekulu naváže, je okamžitě usmrcen (aby se zabránilo autoimunitní reakci). Teprve pak mohou být T-lymfocyty vypuštěny do krevního oběhu a začít chránit lidské tělo.
Tímhle vším ale projde jen málo z nich, okolo 95 % nezralých T-lymfocytů je v brzlíku usmrceno.
To naše tělo ale funguje chytře, že?
(Uf, tohle téma mi dalo zabrat, nemohla jsem dlouho na nic přijít. Ještě že máme své studium.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aplír

Bezúhonný

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

Trpký pocit mu omotal myšlení. Cítí se bídně. Je sám. Tělo pokryté boláky a popelem. Sedí u vyhaslého ohniště. „Můj život také vyhasíná,“ říká si pro sebe. Zdeptaně sklání hlavu.

Ve vzpomínkách se vrací do doby, kdy byl zdráv a vážený. Dařilo se mu dobře, měl deset dětí a spoustu služebnictva a zvířat. Pak ráz na ráz o vše přišel. Jen hořkost mu zůstala. Stále se mu převaluje v srdci. Teď je opuštěný, jen se svou nemocí, izolovaný. Daleko od lidí a vlídných slov. Hliněným střepem seškrabává z těla svědící strupy a nechuť k životu, odkázán jen na pomoc Boží.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele MataPeprna

Ve jménu práva

Fandom: 
Drabble: 

Vážený pane guvernére,

píši Vám ve věci nehumánního zacházení se členy našeho spolku. Chápeme, že naše činnost může být vnímána jako nevhodná a nemorální. Připouštíme také, že se mnoho z nás dopouští trestných činů porušování domovní svobody, poškozování cizí věci, krádeže apod. Naši členové tedy přijmou jakýkoliv trest, o němž bude rozhodnuto u spravedlivého, nezávislého soudu. Požadujeme však, abychom nebyli vystavování masovému lynčování samozvaných mesiášů, kteří ve jménu ochrany zemědělce vraždí naše bezbranné členy!

Protože věříme, že Kalifornie má být právním státem, žádáme ochranu a exemplární postihy pro všechny, kteří lámou našim členům vaz!

Za sdružení Pacifi(sti)čtí hlodavci
Mickey Mouse

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elet

Tiché úly

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jestli se to opravdu tak stalo, nedokážu posoudit, viz závěrečná poznámka

Drabble: 

Všech pět úlů bylo podezřele tichých, včely schované uvnitř. Dědeček to nechápal, podrážděně pochodoval po dvoře. Co se to stalo? Před čím se schovávají? No tak, holky moje, poleťte ven.

Maminka občas z legrace prohlašovala, že dědeček své včely miluje ještě víc než babičku. Nikdy jsem tomu nevěřila - milovat jen o trochu víc by znamenalo samou láskou zemřít. A on tu byl, zdravý a čilý.

V rádiu běžel jeden zábavný pořad za druhým. O katastrofě se mlčelo, nikdo nic nevěděl. Ale ty včely - malé, většinou neškodné, tolik užitečné a vnímavé - ty včely to poznaly.
Vyletěly až třetí den po Černobylu.

Závěrečná poznámka: 

Stejně jako u dvou volně souvisejících drabblat Tady je doma a Malá oběť velké lásky mi jako zdroj posloužilo vyprávění zachycené Světlanou Aleksijevičovou v knize Modlitba za Černobyl. V tomto případě jsem vycházela z líčení Anny Petrovny Babajevové, ale tak jako každé vzpomínky mohou i tyto být časem zkreslené. Jestli je z biologického hlediska takové chování včel možné, nedokážu posoudit.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Opravdu z každého?

Fandom: 
Drabble: 

Muž se převalil, zavrčel a zlostně si přetáhl deku přes hlavu. Vedro bylo ale za chvíli nesnesitelné. Opět se odkryl. Hukot deště neustával.
---
Byl nevyspalý a mrzutý. Ani si nechtěl představovat, kolik ho čeká práce. Sešel po skřípajících schůdcích do spižírny k sudům a nejbližší otevřel. Nahlédl dovnitř, zaklel a víko opět přibouchl. Rozhořčeně vzhlédl k nebesům.
„Jsem ti sice vděčen, Hospodine, žes stvořil i nějaké menší potvory než takové slony, ale můžeš mi říct, k čemu by ti tihleti komáři mohli někdy být?!“
Noe netušil, že několik stovek metrů pod ním se skrývá země, která bude jednou nazvána Egypt.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kilián

Osudová píseň

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 10 z 10/4: Zpívá celá cela

Drabble: 

Ticho. Léta vládlo ticho. Umění mluvit bylo zapomenuto. Prohrály.
A pak se ozval hlas. Hlas čistější než skřivánek a mocnější než mořský příboj. A všechny oči se otevřely a probudily se z nečinného spánku. A hlas zněl dál.

Hlasitý příboj skrývající skalní útesy. Zpívající národ. Svobodný národ.

A pak se ozval druhý hlas. Sledoval první, ale přece žil sám. Hlasy pěly píseň svobody. A ta zněla čím dál silněji.

Vězení se otřásalo pod stovkami krásných silných hlasů, hlasů, jež už léta nikdo neslyšel. A mříže se rozpukly, zámky rozskočily a národ byl opět svobodný.

Sirény byly svobodné.

A království padlo.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Tělo bez duše

Fandom: 
Drabble: 

Žhnoucí slunce.
Dav lidí.
Někteří se vzrušeně baví, další se hádají, jiní jsou zticha. Pár jedinců neúspěšně bojuje s pláčem. Jedna žena zničeně klečí na zemi a vzlyká.
Všichni zírají stejným směrem. Není to veselý pohled.
Bezvládné lidské tělo.
Tak podobné prvnímu člověku. Je zahalené jen v kusu světlého plátna stejně, jako Adamovo bylo oděno pouze do fíkového listu.
Stejně křehké jako okamžik po stvoření.
A přitom by nemohlo být více odlišné.
Při pohledu na zkrvavené dlaně proťaté kovovými hřeby člověku tuhne krev v žilách.
Do vlasů jsou vpleteny ostré hroty trnové koruny.
Na kříži stojí: Ježíš Nazaretský, král Židovský.

Závěrečná poznámka: 

Co by to bylo za Velikonoce bez velikonočního drabble? Letos mě i přes absenci bohoslužeb v kostele nálada Velikonoc opět naprosto ovládla.
(Je smůla, když omylem drabble zveřejníte místo toho, abyste si pouze otevřeli náhled, a pak horko těžko upravujete všechny chyby.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele a.j.rimmer

Kdo chybí?

Fandom: 
Drabble: 

"Otevřete si červené pracovní listy na straně dvacet a doplňte text o radioaktivním záření... já zapomněl udělat docházku! Máme pětadvacátého února, kdo chybí?

"Květa, pane učiteli!"

Dubové dveře třídy se otevřely.

"Ale, ale, my o vlku a Květa za dveřmi!"

"Omlouvám se, ale vlak měl prosím zpoždění."

"Nepovídej, vlak z Březnice jede dvacet minut a už je půl deváté! Tak pojď rovnou k tabuli a pověz nám něco o anomálii vody."

Spolužák v první řadě gestikuluje směrem ke zkoušené a jeho rty bezhlesně vyslovovují "led."

"Nenapovídat! Tak co? Tady se někdo chce učit v červenci a srpnu místo prázdnin, že?"

Závěrečná poznámka: 

Nápověda: Možná chybí i něco jiného než jedna studentka.
Řešení: "říjen". Název navádí na hledání něčeho chybějícího a jediný z dvanácti měsíců, který není nějak zakomponován v textu, je právě říjen.

Neviditelný fandom: 

Rozčarování

Fandom: 
Drabble: 

S tím chlapem je samé zlobení!
Tomuhle říká dům? Taková vetchá chajda, stačí, aby foukl vítr a co z ní zbude?
Prý „nezlob se, nikdy před tím jsem to nedělal“.
To je jeho výmluva na všechno.
Já jsem před tím taky nedělala nic z toho, co teď musím dělat! Například jsem nevařila. Teď musím. Když pořádně neuvařím, není s ním řeč. Trucuje jak malej.
Ani ty kluky neumí postavit do latě! Co z nich vyroste?
A ještě mi řekne, že to je všechno moje vina! Tak mi to měl s tím jabkem rozmluvit!
Na Adama se Eva zlobila stále častěji.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Výčitky

Fandom: 
Drabble: 

Ten sen se mu poslední dobou vracel.

Řítil se obrovskou rychlostí k zemi. Chtěl roztáhnout křídla, ale nemohl se pohnout.
Jeho zoufalé paralyzované tělo se rozpadalo na atomy chvíli rozžhavené, chvíli mrazivé. Duše kvílela děsivým křikem prostupujícím celou jeho podstatu.
Bezmocně sledoval, jak se blíží zemský povrch.

Pravda, spát nepotřeboval. Ale byl na to zvyklý.
Teď trávil dlouhé hodiny nad knihami. Když mu už ani tohle nepřinášelo pokoj, zmítal se v chaotických modlitbách.
Vytoužený klid mu přinášely jen chvíle s Crowleym. O to hůř ale pak prožíval svou noční můru. Bylo to varování?
Potřeboval cítit Boží přítomnost.
Ale Bůh neodpovídal.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Tolik lásky

Fandom: 
Drabble: 

„Naskoč si,“ pobídl ji, „musíme vyrazit.“
„Já mám strach,“ zašeptala vyděšeně, pohled upřený k zemi, „bojím se, že spadnu.“ Trochu se styděla, nejspíš to bylo hloupé. Ale už ho párkrát běžet viděla a představa pádu v takové rychlosti se jí ani trochu nelíbila.
„Dítě moje,“ usmál se na ni laskavě, „uvidíš, že se ti to bude líbit. Jen pojď.“
Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Zlatě zářily a bylo v nich tolik lásky!
S úlevou se usmála a vylezla mu na hřbet.
„Odpusť,“ zašeptala do husté hřívy.
S ním se přece nemá čeho bát.
Aslan se poklidně rozeběhl.

Závěrečná poznámka: 

Ráno mi došlo, že jsem si letos na tenhle fandom ještě nic nenapsala, tak jsem to musela napravit :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Katie

Jedinečná nabídka

Fandom: 
Drabble: 

Společnost Sueh Temorp jistě všichni dobře znáte.
Nejprve jsme bojovali proti plýtvání potravinami, především živočišnými výrobky. Určitě si vzpomínáte na náš populární slogan: "Palte kosti a tuk, ne maso!"
Poté jsme se naplno pustili do energetických dodávek široké veřejnosti.

Nyní jsme se rozhodli rozšířit naše pole působnosti o marketingové služby. Jako první vám přinášíme nabídku reklamní plochy pro ukázku vašich chirurgických dovedností.

Nabízíme:
* Neopakovatelná příležitost pouze pro vás.
* Smlouva na dvanáct generací.
* Reklamní plocha umístěná na skále v pohoří Kavkaz.
* Bilboard se každý den obnovuju, vhodné tedy i pro výuku a zdokonalování se.
* Nejvhodnější pro extrakci vnitřních orgánů, např. jater.

Závěrečná poznámka: 

Určitě jste odhalili, že jde o příběh Promethea (pozpátku suehtemorP).
Prometheus chtěl přelstít bohy a místo masa jim obětovat kosti a tuk.
To se bohům nelíbilo a potrestali lidi tím, že jim sebrali oheň, který pro ně Prometheus znovu ukradl.
Za to byl přikován ke skále v pohoří Kavkaz a odsouzen k tomu, aby mu dvanáct generací orlů každý den vyrvalo játra, které mu do druhého dne opět dorostou.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Lékárna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Neslušné slovo, ale nic, co byste neznali :)

Drabble: 

Žena rozčileně vstoupila do místnosti.
„Co to je na těch dveřích?“
„Taky tě rád vidím,“ utrousil muž posměšně.
Návštěvnice zjihla. „To víš, že tě ráda vidím. Schoval ses tak důkladně, že už jsem v to ani nedoufala.“
Pokrčil rameny. „Nebyl důvod tam zůstávat.“
„A jak se ti daří tady? Vlastní lékárnu jsi přece vždycky chtěl.“
„Uspokojivě.“
„I přes tu ceduli na dveřích?“
Ušklíbl se. „Radili mi, abych tam dal reklamu, břídilové. Jako bych chtěl, aby sem vlezl každý idiot, který půjde okolo.“
Madam Pomfreyová se rozesmála. „Tedy Severusi, já tě sice chápu, ale Zákaz vstupu už je trochu moc, nemyslíš?“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Kam příště?

Fandom: 
Drabble: 

„Přemýšlel jsem, kam bychom mohli jet na příští výlet, drahá,“ usmál se na ženu. „Četl jsem o jednom úžasném zámku. Někde jsem si to tu založil...,“ mumlal a probíral se hromadou na pracovním stole.
„Pokud bych směl navrhnout,“ ozval se muž, doteď tiše přihlížející z rohu, „věděl bych o něčem daleko zábavnějším. Má být skvělé počasí, takže byste s chotí mohli vyrazit k moři. A nedaleko Říma se příští týden koná soutěž o nejkrásnější loď.“
„Ale to je výborný nápad!“ zaradovala se žena. „Vaše rady nám vždycky moc pomohou.“

Nazítří královna s králem odjeli.
Ferenc s Lorencem si opravdu oddechli.

Neviditelný fandom: 

Každá má zkrátka svůj úděl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No nic.

Drabble: 

Konečně měla práci, která ji opravdu naplňovala. Venku na vzduchu, stále někde lítala, takže měla dost pohybu, a její práce nesla zjevné výsledky. Jisté, i předtím dělala něco užitečného, stejně jako všechny ostatní, jinak to ani nešlo.
Jenom občas ji napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby měla jiný úděl. Kdyby mohla mít vlastní potomky a starat se o ně. Kdyby jí tahle možnost, tak jako ostatním, nebyla odňata.
Jinak to nešlo, dostalo se vždycky jen na jedinou z nich.
Jenže ani jí není co závidět. Ta už se ven nikdy nedostane.
Ostatně všechno lepší, než se narodit jako sameček.

Závěrečná poznámka: 

Prostě takové zamyšlení nad osudy včel a vůbec hmyzu žijícího v pospolitostech. Spousta samiček, které vedou ten běžný pracovní život a nemohou se rozmnožovat, jedna královna, která naopak nedělá nic jiného, než že klade vejce za vejcem, no a pak ti trubci.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Těžký život postav

Fandom: 
Drabble: 

„Chtěla bych nějakou seriózní rubriku, prosím. Jsem tady už tolik let. Sport, umění, cokoliv. Já už to nezvládám.“
Její nadřízená nevěřícně zavrtěla hlavou. „Jak nezvládáš? Jsi v tom skvělá! Ten bulvár to celé posouvá kupředu. Každým článkem provokuješ, zvládneš pobavit i rozpoutat paniku, zachovat ji i ukončit. Nálada poloviny lidí tady závisí jenom na tom, jak píšeš. Potřebuju tě tu.“
„Nechci to dělat. Už mě to nebaví...“

„Dobře. Kolik chceš přidat?“
„Já promerlina nechci přidat! Chci dělat seriózní práci a konečně přestat být hlavní potvorou téhle knihy!“
„Rito, zklidni! Tady rozhoduju já,“ okřikla ji Rowlingová a šla psát další kapitolu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Podlehnutí

Drabble: 

Zkus to, přemlouval slabý hlásek v hlavě. Bude to super! Víc možností, víc příležitostí ovládnout okouzlit všechny přítomné, větší výzva, větší radost!
Ale taky mnohem více práce, namítla jsem rázně.
No tak, stejně jen věčně prokrastinuješ, ta půlhodinka navíc přece nic není!
Už takhle jsem dost ve stresu, nebudu si na sebe uplétat další bič!
Jaký bič? Vždyť je to legrace, baví tě to! A navíc jsou lidé, kteří toho zvládají víc, mnohem víc!
Kteří lidé?! To jsou výjimky potvrzující pravidlo!
Tak a dost! Prostě si tu další identitu pořídíš a opanuješ celý duben!
Povzdychla jsem si.
No tak jo.

Závěrečná poznámka: 

Pořízení druhé identity lze jistě chápat rozdělení se na dvě osobnosti :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Achája

Sám mám málo!

Úvodní poznámka: 

Pardon, nějak se to zvrhlo :-D

Drabble: 

Plížení. Poslouchání za rohem. Honem.
Jé peníze. Já si vezmu.
Hraby hrab. Sypte se sypte, zlaťáčky kulaťoučký.
Jeden chybí! Kde je?!
Mnutí dlaní. Jé, to šustí.
Papírový? Né to ne. To by se kradlo ve velkým.
Hraby hrab. To já mam od toho, víte?
Cink cinky link. Zvoní v uších.
Není všechno zlato, co se třpytí.
Tohle zlato je.
Odlesk v oku. Šílenství.
Nedám! Sám mám málo!!!
Hraby hrab. Všechno moje!
Checht. Řeht. Řehot. Ochechule.
Žilka v oku. Na čele žíla. Rudá.
Lup. Škub. Síp.
Hraby hrab. Nedám!
Nezdědíte!
Buch buch.
Cinky link.
Bum.
Ha, tam se zakutálel.
Buch.
Pfff.

Závěrečná poznámka: 

Krapítko mě inspiroval film Lakomec, kde tohoto klasika geniálně ztvárnil Louis De Funès :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elrond

Dohoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma Mezi šesti očima.

Drabble: 

„Hoši, mě se to tady nelíbí!“
„Drž hubu, aspoň že dostaneme každý den nažrat,“ okřikne jej druhý.
„Mně se nelíbí ten obojek. Hrozně mě škrtí! Dříve jsme mohli běhat po lese a teď tohle.“
„Pořád lepší než útulek. Nezapomeň, že Black se nás tam snažil dostat.“
Na chvíli ztichli a nastražili uši. Zaposlouchali se do kroků, ke kterým se vzápětí přidala loutna.
„Kdo má v takovém kraválu spát?“
„Buď ticho a drž se scénaře,“ zavrčel ten chytřejší. „Jinak si budou myslet, že jsme snad nějaký mazlíčci.“
Do dveří vešli domácí skřítci s třemi miskami a složili je před spícího psa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Překážka

Fandom: 
Drabble: 

Příjemný jarní den. Kavárna poloprázdná. Na talířcích dezerty. Kamarádské úsměvy.
"Tak co, povídej konečně!" Na výraz zájmu odložila telefon na stůl.
"Jako, co si budem povídat, byl FAKT okouzlující!"
"No...? Tak skvělý, ne? Že by konečně?"
"..."
"Tak v čem je problém, Jani, no tak..."
"Jako fakt fešnej, ale... no, prostě je to idiot."
"Jé... A jako co, vymaštěnej?"
"Ne, to je dobrý... Navíc s tím by něco dělat šlo..."
"Tak neumí tu svoji úžasnou postavu oblíct?"
"Ale, to bych zkousla. Bych ho prostě voblíkala já. Ale s tímhle prostě nic nenadělám."
"Tak už nevim."
"Představ si, von je ze dvojky!"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Emočně vypjatá debata

Fandom: 
Drabble: 

„Tak co dnes?“ ptá se první rozumně.
„Něco zábavného!“ zvolá druhá.
Hluk probudí třetí. „Navrhuju pokračovat ve spánku, jestli dovolíte,“ zamumlá podrážděně.
„To nejde!“ oponuje druhá. „Nevzdáme to!“
„Z hlediska rozumového to není špatný nápad,“ vstupuje opět do diskuze první.
„Kdo je dneska na řadě?“ ozve se třetí unaveně. „Já měla včerejšek.“
„Já byl předtím,“ brání se rozumně první. „Dneska musíš ty, sestřičko.“

„Máte něco, vážení?“ ozve se shůry.
Odpovědí je ticho.
„No jo, co taky od vás čekat jinýho.“

„Mezi námi třemi,“ zahájí Rozum.
„A šesti očima, nezapomeň!“ skáče do řeči Nadšení.
„Autorka je už poněkud vyčerpaná,“ dokončí Únava.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Prapůvod sváru

Fandom: 
Drabble: 

Jsou chvíle, které dokáží rozpoltit kohokoli.
Rozervou odvěkou jednotu, která byla vždy považována za naprostou samozřejmost.
Tyto okamžiky vyvolávají touhu po krvi, hněv, násilí, jež nelze utišit.
Plamen sváru zaplane a pak nezbývá než útočit vlevo, vpravo s divokou zuřivostí.
Ten vztek smete všechno, co mu stojí v cestě.
Kromě toho jediného – středobodu jejich zraků a existence, jenž hopká mezi stalagmity a stalagnáty, občas se odrazí od stalaktitu.
Je to ta nejbáječnější a nezábavnější věc všech dob.
Barevná a hbitá.
Jej!

„Měla jsem ty míčky pořídit rovnou tři,“ usoudí Persefona. „Ale třeba by se pak chudák Kerberos porafal ještě hůř.“

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A