Čarodějnice v pracovní černi připomínající uhelnou sloj, na které není vidět vůbec nic nebo naopak úplně všechno, zejména když jde o chlupy stařenina kocoura, jak ta byla pyšná, že se nikdy nenechala polapit mezi zrcadla.
Sestry se rozeběhly po střepech...
Něco tu hlasitě chrápe, patrně kocour, ten starý chudák, poznamená stařena se svraštělou tváří dobrácky, než ho nakopne. Nebo to byla ta druhá? Třetí...? Už se nepamatuju, vidím zářivé čáry rozbíhající se od mého drahého druhého zrcadla. Je trochu natočené, abych mohla sledovat nakloněnou rovinu nekonečna a tahat za nitky, aby věci došly dobrého konce, protože já jsem Ta hodná.