Legendy

Stařec čekající u sloupu

Fandom: 
Drabble: 

Viděl jsem ho tam stát už dva dny.
Vracel jsem se z práce a zase tam stál. Pořád ve stejné pozici, pořád se stejným výrazem.
Odvážil jsem se dojít až k němu.
,,Zdravím pane, vy na někoho čekáte?" Stařec nebyl nepříjemný, ba naopak.

,,Krásný den mladý muži," začal, ,,čekám tu na tramvaj čtyřicet čtyři."

,,Žádná tramvaj čtyřicet čtyři tady nejezdí."

,,Já počkám, věřím, že jednou přijede," řekl muž. Šel jsem raději pryč, nechtěl jsem se s ním hádat.

Další den tam opět čekal a další den zase.
Legenda říká, že tam tento stařec čeká dodnes a nikdo neví na co.

Obrázek uživatele MataPeprna

Legenda o Brnu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Příběh vychází z asi nejznámější Brněnské legendy, kterou mírně upravuje, aby byla realističtější. Legenda je k nalezení např. na Wikipedii.

Drabble: 

Náměstí Svobody, Štatl, 14. srpna 1645:

Ulicí přibíhá vyděšený voják. „Pane, pane! Útok je příliš drtivý. Naše obranné linie už dlouho nevydrží. Neměli bychom se vzdát?“

„To nepřichází v úvahu. Mám přímé rozkazy Brno za každou cenu ubránit,“ odpověděl rozhodně de Souches.

„A co máme tedy dělat, pane?“

„Sežeňte někde posily, potřebujeme pomoc. Vyzbrojte klidně i civilisty, třeba ty z Petrova.“

„Ale tam už zbyl jen kastelán, který se musí starat o kostel.“

„Tak půjde bojovat i kastelán, však kostel snad vydrží pár dní bez dozoru. Co tam ten lenoch vlastně dělá?“

„Přeřizuje hodiny. Předbíhají se o hodinu za den.“

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za rýpanec a přeji všem Brňákům příjemný zbytek týdne. :)

Obrázek uživatele Erendis

U zpovědi

Fandom: 
Drabble: 

Říkám, pohlídáš tady ten oltář. Zlaté zdobení, někdo je ukradne. Jednoduchej úkol, i františkán by ho měl zvládnout, nemyslíte, otče?
Večer bylo všechno pryč. Rozdané! Prý chudí, potřební... Bože, odpusť, jak já na něj řval.
Po půlnoci slyším bušení na dveře. Otevřu, a tam on. V jedné ruce svíci, v druhé talíř kaše. Že prý sladká kaše je nejlepší na zklidnění vykřičeného hrdla.
Samozřejmě jsem odmítl. On, místo aby se klidil, mi vrazil svíci do ruky. Prý když já nechci, sní kaši sám, a jestli bych mu neposvítil?
Řekněte, otče, co s takovým člověkem?!
Tak jsme tu kaši snědli spolu.

Závěrečná poznámka: 

Nemohu a nemohu si vzpomenout ani dohledat, o kterém svatém se ta historka vypráví. Nevíte někdo?

Obrázek uživatele Hippopotamie

Alternativní řešení

Fandom: 
Drabble: 

Tuto situaci znala z knih, které sice dávno zavrhla, ale příběhy z nich jí v paměti zůstaly. Ctitel pronásleduje dívku a ona se zachrání, jen když poprosí nějakého boha, aby ji proměnil, třeba v kytku.
Br. Kytkou být nechtěla. Celá zelená, od hlíny, závislá na počasí, pošlapávaná, oblejzaná hmyzem, okusovaná dobytkem, počůrávaná od psů …
Naštěstí se zaslíbila jinému.
„Ježíši Kriste, nevymyslel bys prosím nějaké jiné řešení? Žádá si mně za ženu sicilský král, otec mne chce dát násilím, ale já se vdávat nechci, chci si zachovat panenství. Hezká být také nemusím.“
Ráno se Starosta probudila s vousem až po pás.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ak.žena

Draky je možné porazit

Fandom: 
Drabble: 

"V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři." Izajáš 27,1

Byl dost chytrý, aby chápal význam slov jako víra, dobro, hrdinství nebo metafora.
Byl dost starý, aby si uvědomoval své místo v Hospodinově plánu.
Byl obdařen dostatečným množstvím rozmanitých hřiven, aby takový úkol mohl splnit.

Draky je možné porazit, Georgiosi,“ pronesl mladý muž pevným, povzbudivým hlasem ke svému odrazu ve stříbrném hrudním plátu.

Oděl se jako rytíř (do odhodlání, odvahy, oddanosti cíli a do ocelového brnění) a vydal se na cestu.

Jednou mu budou říkat svatý.

Neviditelný fandom: 

Koupel

Fandom: 
Drabble: 

Byla nahá. Krásná. Labužnicky zvedla nohu a konečky prstů se dotkla hladiny. Ozkoušela teplotu koupele. Příjemná, zhruba tolik jako lidské tělo.
Vzdychla. Přímo cítila jak se uvolňuje, jak odchází všechno to špatné. Pokožka se stávala vláčnější. Odříkal slova malého tajného rituálu a ponořila hlavu.
Hluk. Skoro jakoby někdo klepal, ale kdo by se ji opovážil rušit. Dokončila koupel, to se nedá uspěchat.
Vylezla z vany a zavolala na služebné.
Nic.
Když šla ke dveřím, nechávala za sebou stopy.
Otevřela je a za nimi zeď. Zaječela stejně jako dívky, které jí dávali krev na koupele.

Ta která měla být třináctá utekla.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Nevoľníci

Drabble: 

Kohút ešte nezakikiríkal, no vstávať mi načim. Nad dedinou uslyším hlas fujary, ten srdce rozjarí – keď tu, odrazu, pieseň teskná, zvlhne oko a srdco puknúť ide. Úsvit sa zorí, rudý jak tá krv preliata statočná. Och, stonajú stráne, že tam, v Mikuláši najsvatejšom, Jánošíka Juraja, čo zbojcu a cisárstva odporníka rázu najhnusnejšieho, večerom včerajším na hák povesili.

Vydýchol naposledy na šibenici ten, čo krivdu napraviť najväčšmi túžil, čo jarmo na plecia svoje prijať odmietol.

Kostolné zvony Jurkovi do hrobu nezazvonia, nuž aspoň tá fujara umieráčik hrá, devy cestou na panské hlavy klonia a nariekajú.

Takto dokonáva porobeného národa slovenského nádej.

Obrázek uživatele Wee-wees

Věčně na cestách

Fandom: 
Drabble: 

Věřte mi, než jsem založil tuhle cestovku, narajzoval jsem se po světě opravdu hodně. Vlastně byste sotva našli místo, kde jsem nebyl. Opuštěná horská úbočí v Peru? Zapadlé pláže Přátelských ostrovů? Hluboké pralesy střední Amazonie? Vím, znám, byl jsem tam. Spousta hmyzu.
Proto jsem se taky do tohohle podnikání dal – říkám si, koukni, chlapče, něco už jsi na světě viděl, proč to neukázat ostatním? A tak teď pořádám tyhle zájezdy – pořádný extrémní výšlapy po těch nejdivnějších a nejkouzelnějších kusech světa. Takže jestli máte pořádný boty a chuť něco vidět, koukejte se přihlásit! Extrémní cestovní kancelář Ahasver je tu pro Vás!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Jacomo

Sám nejsi nic

Fandom: 
Drabble: 

Okamžik mého zrození je zahalen tajemstvím. Pamatuji si jen dotek něžné dlaně, která mne předala do mužného objetí, zbytek vzpomínky odnesly vlny tichého jezera. Svůj skutečný život stejně počítám až od chvíle, kdy jsem se ocitl po boku toho, jenž se stal mým druhem. Prošli jsme spolu mnohými nebezpečenstvím, mnohými boji a válkami, stoupali jsme k výšinám i klesali do prachu a do bláta. To všechno však jen utužilo naše spojenectví, stali jsme se nerozlučnou dvojicí, o které se budou vyprávět příběhy a skládat písně dlouho poté, co se rozpadneme v prach.
Vždyť kým by byl Artuš bez svého meče?

Bylo, nebylo...

Úvodní poznámka: 

Snad je tam to téma vidět...

Fandom: 
Drabble: 

Indií kdysi putovali dva studenti, až došli do velkého města.
„Půjdeme do chrámu poděkovat Bohu,“ řekl jeden.
„Půjdeme do hostince něco popít,“ odporoval druhý.
Dohadovali se, ale nedohodli.
První se odešel modlit, druhý pít.
Nazítří pokračovali v cestě, když náhle ucítil zbožný student bolest v noze. Zapíchl se mu do ní rezavý hřebík. A když se druhý sehnul, aby nohu prohlédl, našel na zemi zlaťák.
„Jak můžeš být, Bože, tak nespravedlivý?“ zvolal trpce zbožný student.
Tu Bůh rozhrnul mraky a řekl:
„Sleduji vás už dlouho. Ty jsi měl původně zemřít. A ty,“ obrátil se k druhému, „jsi mohl najít poklad.“

Závěrečná poznámka: 

Poslední téma... padá na mě nějaká nostalgie...

Obrázek uživatele Zuzka

Magie Vánoc

Věnování:
Drahá Danae,
přeji Ti krásné Vánoce, všechno dobré v životě i v novém roce a mnoho radostného. Doufám, že Ti přispěju i touhle malou sbírečkou drabblat. Snad jsem se aspoň trošku trefila do Tvého přání momentek z dějin či legend a jejich nakřížení se světem kouzelným. Malými kouzly se totiž historie jen hemží.
Krásné počtení Magie Vánoc
přeje
ježíšek Zuzka
Přístupnost: naprostá
Doporučení: lehoučko latiny *mrk mrk*

Obrázek uživatele Ebženka

O muži a propasti

Název: O muži a propasti
Autor: od Ebženky pro Hippopotamii
Varování: Pozor, blasfémie, cynismus a další blahodárné vlivy. Nečtěte, pokud jste velmi ortodoxní ve vykládání Nového Zákona a vůbec v čemkoliv.
Shrnutí: Když se lidová legenda o Ježíšovi a sv. Petrovi potká se světem Sandmana.
Prohlášení: Postava Smrti patří Neilu Gaimanovi.
Poznámka: Omlouvám se, je to jen krátké. Měla jsem rozsáhlé plány, ale bohužel padly pod zničujícím vlivem života, jak už to tak chodí - tak aspoň doufám, že se ti tvůj ježíšek trefil do vkusu. Ráda bych taky byla napsala vznešené biblické podobenství, ale víš, jak to chodí – když se pokouším o vznešenost, vždycky ve mně nakonec zvítězí mé vesnické kořeny. Mezi prostým lidem se ta Bible vykládala trochu jinak. A když do toho navíc vstoupí jedna světem protřelá antropomorfní personifikace...

-A A +A