Viděl jsem ho tam stát už dva dny.
Vracel jsem se z práce a zase tam stál. Pořád ve stejné pozici, pořád se stejným výrazem.
Odvážil jsem se dojít až k němu.
,,Zdravím pane, vy na někoho čekáte?" Stařec nebyl nepříjemný, ba naopak.
,,Krásný den mladý muži," začal, ,,čekám tu na tramvaj čtyřicet čtyři."
,,Žádná tramvaj čtyřicet čtyři tady nejezdí."
,,Já počkám, věřím, že jednou přijede," řekl muž. Šel jsem raději pryč, nechtěl jsem se s ním hádat.
Další den tam opět čekal a další den zase.
Legenda říká, že tam tento stařec čeká dodnes a nikdo neví na co.