Richard II.

Obrázek uživatele Čespír

Zprávy z Monmouthu

Fandom: 
Drabble: 

Velšané!
Vyslechněte tuto zásadní zprávu.
Čekáte tu jako ovce na porážku, protože vás povolal král? Když válčí v Irsku, na co potřebuje vojsko ve Walesu? Povolává Angličany proti Irům, Velšany proti Angličanům a rozeštvává naši zemi!
Naštěstí je tomu konec. Ano, je to tak, KRÁL RICHARD V IRSKU PADL a vaše služby už nepotřebuje.
Třikrát vám lord Salisbury sliboval, že král zítra dorazí, ale vás už nepřesvědčí, protože znáte pravdu. Můžete jít domů, ke svým ženám, dětem a polím.
NEČEKEJTE NA KRÁLE, KTERÝ NEPŘIJDE!
Z hradu Monmouthu přináším zprávu o novém králi, jenž je duší Velšan!
AŤ ŽIJE KRÁL JINDŘICH!

Závěrečná poznámka: 

Ve hře není řečeno, kdo tuhle vylhanou novinku Velšanům donesl. Ale velšský hrad Monmouth bylo nejoblíbenější sídlo Jindřicha Bolingbroka. Jeho nejstarší syn se tam dokonce narodil a sám se částečně za Velšana považoval.

Obrázek uživatele Čespír

Z druhé strany

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod

Drabble: 

Král svírá v rukou kovovou obroučku, v níž se něco blyští. Ne, není to koruna, jen rozbité zrcadlo, zašlá vzpomínka.
Hleděl do zrcadla, zkoušel odstíny smutku, odrazu tváře dotk’ se v zrcadle a smutně, smutně mluvil. Než velkou síní zazněl třesk, snad něco zahléd’ za sebou? Snad rozbil mu tvář obraz vlastní smrti?
Král svírá v rukou staré zrcadlo, rty se mu pohybují, modlí se. Nebo se jen chvějí potlačeným pláčem? Ve střepu zrcadla podivný odlesk světla, jako mrknutí oka, jako vlající vlasy, někdo se blíží z druhé strany.
Je tu. Podává ruku, nabízí odpuštění, doprovod cestou šeré smrti. Přítel.

Závěrečná poznámka: 

Král současný, JIV, sebral trůn a korunu svému bratranci RII a ne úplně úmyslně ho nechal zabít. Pak ho to celý život mrzelo.

Obrázek uživatele Keneu

Erotický film se špionážní zápletkou

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 12. dubna Kyselé vítězství a sladká prohra
S Čespírem nás tohle napadlo už někdy v únoru, ale on se letos chudák zase skoro na nic nezmohl, takže mi nápad půjčuje.

Drabble: 

Richard II. klátil nohama a mlsal. Dole asi dávali něco zajímavého.
Jindřich IV. ho sice doposud obcházel obloukem, ale pobavený výraz jeho osobního černého svědomí ho zaujal. Připlížil se mu za záda, že nahlédne taky.
Jeho zpropadený syn, který přísahal, že se polepší, a podle zpráv zdola se mu to snad i povedlo, se tam cicmal s nějakým černovlasým hezounem. Čtyřka zalapal po dechu, Pětka v ozvěně taky.
Richard se s úsměvem otočil.
„Ještě nějaké připomínky k mým rádcům, bratranče?“
Jindřich zabručel něco ve smyslu omluvy a sklopil oči.
„A to mě žádný z nich nezradil Francouzům.“
Jindřich překvapeně vzhlédl.

Závěrečná poznámka: 

vysvětlivky: Jindřich IV. sice vyhrál trůn, ale vzhledem k avantýrám jeho syna mu to trochu zkyslo, kdežto poražený Richard II. se zážitky Jindřicha V. velice dobře baví. Richard i Pětka jsou kanonicky slashovatelní. Na Festivalu fantazie bude přednáška!
Černovlasý hezoun je Jindřich Scrope z Mashamu a o celé té zradě Francouzům si můžete víc přečíst v Čespírově povídce Jak to bylo se southamptonským spiknutím

Obrázek uživatele Čespír

Zkusit to ještě se ženou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bodík

věnuji Blueberry Lady, bez ní bych text dobové české písně nenašel (promiň, je to het, s podprahovým množství slashe :))

*spí*

Drabble: 

„Toť pravím: Za utěšenie
mněť v světě milejšie nenie
a za toť mám
než to mé milé slóvce R
jenž panuje v srdéčku mém
a v tomť se znám“

Zase si zpívala. Byl zrovna na cestě za... no, to už je teď jedno, když zaslechl její čistý hlas. Měl opravdu krásnou ženu, hodnou a vzdělanou. Nezasloužil si ji, to věděl. Jenže musel zplodit potomka. Navíc jeho královna strádala, když se jí nevěnoval. Znovu se zaposlouchal do malebného českého jazyka a tónů možná smutné, možná zamilované písně.
„Tak já to s tebou ještě zkusím, Aničko,“ povzdechl si a vešel do komnaty.

Závěrečná poznámka: 

první manželka Richarda II. byla česká princezna Anna Lucemburská, dcera Karla IV.

Obrázek uživatele Birute

Mám smutné tušení

Fandom: 
Drabble: 

Salisbury byl přesvědčen, že se stal mistrem neblahých zvěstí.
Kolik teď měli mužů? Ještě včera měli dvanáct tisíc, ale Welšané sebrali luky a odešli do rodných kopců.
Richard se vrátil na anglický břeh jako pán dvaceti tisíc bojovníků. Kolik jich zbylo? Deset, šest, čtyři? Co si počnou? Bolingbroke postupoval a šlechtici se přeskupovali z jedné strany na druhou. Salisbury zůstával s Richardem na té první a mohl jen doufat, že Bolingbroke dostojí slovu a spokojí se s navrácenými majetky. Místo trůnu.
Na králův pokyn, ať usednou a povídají si o truchlivých smrtích králů, se Salisbury svezl na zem jako žok.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že tam téma je nějak poznat.

Salisbury v londýnské inscenaci s Davidem Tennantem vyřkl tak úžasné "Ah, Richard", když šlo všechno do háje, že jsem si ho musela napsat.

Obrázek uživatele Birute

Zbývá nám už jen noc

Úvodní poznámka: 

Spíš AU historie.

Veselé Vánoce, Julie! Nechtěla jsem ti napsat moc smutnící drabble.

Drabble: 

Už neměl sílu bušit na dveře a domáhat se jídla. Neprosil. Z nějakého důvodu to pro něj bylo ještě pořád důležité.
Během těch dnů, kdy mu útroby svíral hlad a ústa měl jako troud, složil účty, svlékal své lidství jako vrstvy oděvu a znovu ho poslepu skládal. Proč by si teď nemohl vytvořit kousek nebe?
Dal by mu odstín večera, kdy prvně políbil Roberta, nebo blankyt rouch andělů z oltáře.
Modř očí, které se na něj něžně upíraly...

Zamrkal.
„Byl to jen zlý sen,“ pošeptala mu Anna. Její dlaň hřála a do vlasů se jí vkrádalo svítání.
Richard ulehčeně vydechl.

Závěrečná poznámka: 

Robert de Vere byl mile(ne?)c anglického krále Richarda II.

Obrázek uživatele Čespír

Výhled

Úvodní poznámka: 

Když už to mé drahé alterego vyhlásilo...
Hlásím nesoutěžní téma Kachnička pro KaTužku a Nifredil. Jste úžasné a nezměrně skvělé, zvlášť když připočteme blázny, kteří vám přidělávají práci zdvojenými identitami. ;-)

Fandom: 
Drabble: 

Dovolili mu dívat se z okna. Sice jen na dvůr, ale bylo to lepší než zůstávat zalezlý v temnotě cely. Postupně rozvíjel to, s čím začal už uvnitř. Cela už nebyla celé království, ale jen jeho královský hrad a království se rozkládalo na dvoře. Pokřikovat na strážné si netroufal, byla tam však spousta jiných poddaných - smečka psů, kocour a hejno drůbeže. To jim teď vládl.
A když se dvě kachny pohádaly o místo v kaluži, v duchu je poslal do vyhnanství k řece. Ta, kterou si pro sebe pojmenoval Jindřich, se vrátila. Ne s armádou. Na talíři. Aspoň nějaká útěcha.

-A A +A