Jane Austen: Sense and Sensibility

Eliza

Přístupnost: asi bez omezení
Varování: příšerně sentimentální (nedivím se, že tuto scénu autorka sama nezpracovala)
Shrnutí: velmi drobná momentka o zhrzené lásce sedmnáctiletého důvěřivého děvčete
Prohlášení: postavy i celou situaci vytvořila před více než dvěma stovkami let Jane Austenová, příjde mi neuvěřitelné, jak málo se stran lidských povah od té doby změnilo.

Obrázek uživatele Zuzka

Úkryt

Úvodní poznámka: 

nějak se držím Rozumu a citu... když ono se to prostě hodí.

Drabble: 

"Ale ne!"
Mladá slečna seděla na knihovním ochozu a se soustředěně vyplazeným jazykem skládala ze starých novin vlaštovky. Pokaždé, když se průhledy v balustrádě pokusila vypustit dvě najednou, srazily se. Na perském koberci se hromadily vraky.
Tu sem na chvíli pronikly zvuky večerní zábavy, jak někdo pootevřel dveře.
Margaret se zachmuřila.
"Kapitáne Margaret! Dovolíte, poradil bych vám s konstrukcí."
Drobná tvář se rozjasnila.
Edward se evidentně potřeboval schovat. O několik okamžiků později řady nadějných vzduchoplavců rozšířil plukovník Brandon a po něm i pan Palmer s čerstvým stavebním materiálem pod paží.
Létání v knihovně bylo zjevně bezpečnější než tlachání v salonu.

Obrázek uživatele Zuzka

Přetavená

Drabble: 

Z mokré trávy ji zvedl pár silných paží. Pak svět v lijáku nadobro zmizel.
Ve snu, který se stal skutečností, tančili. Tančili jako nikdy, prudce, stále dokola, v horkých rukou moderního držení. Jejich prázdný ztemnělý sál protnula ohnivá opona. Vylétl jí z dlaní, odvířil, zmizel. Křičela.
Žár ohně přitahoval. Chodila dlouhé hodiny podél stěny plamenů a snažila se dohlédnout za ni. Bála se projít skrz.
"Nenechávej mě tady!" slyšela z druhé strany.
Pak sestru spatřila jasně. Sestru a obrys další postavy. Vztáhla ruce, přitáhla se k nim.
Prošla žárem do lněné běli klidu.
Zpocené prostěradlo studilo.
Plukovník se usmál.
Šeptala.

Závěrečná poznámka: 

Tak se to nakonec povedlo. Nevím, jestli pořádně, takhle za deset dvanáct, ale budiž.

Obrázek uživatele Zuzka

Neurvalec

Drabble: 

"Pane," plukovník se krátce uklonil.
Chtěl se ihned dále věnovat přípravám, ale jeho protivník, nedbaje na veškeré dekorum, přistoupil blíž.
"Dobré ráno, pane. Podívejte se, nešlo by tohle řešit civilizovanějším způsobem? Je tato krvavá záležitost stále ještě hodna skutečného gentlemana?" tvářil se drze, ale možná měl strach.
Starší muž neodpověděl.
Souboj proběhl dle pravidel.
Až úleva svítání a první pramínek krve rozvázaly Brandonovi jazyk.
"Až nyní, pane, si snad můžete brát do úst skutečné gentlemany. Neradil bych vám znovu zkřížit cestu mou nebo rodiny Dashwoodovy, ale vaše bezcitné jednání je tímto odčiněno. Civilizovanějším způsobům vás však těžko ještě kdo naučí."

Obrázek uživatele Zuzka

Pro malou Maggie

Úvodní poznámka: 

Musela jsem upravit z původního dialogu... snad to moc neutrpělo.

Drabble: 

Vypráví se, a nebude to tak dávno, co se to možná stalo, že sem do Anglie přišli jiní lidé. Přišli naráz do všech koutů, do měst, do paláců i na venkov. Skoro by jeden nepoznal, že nepatřili mezi nás. Vypadali jako my, oblékali se stejně, skoro stejně i mluvili. Ale někdy se chovali zvláštně. Měli různé věci, které nikdo nikdy neviděl. Znali události, které se teprve měly stát.
Nikdo neví, kam se poděli. Přijeli tehdy ve svých kočárech, pobyli mezi námi, usmívali se, bavili, občas vyprášili kožich někomu, kdo nebyl hodný. Pak zase odjeli a nikdo už je nikdy nespatřil.

Závěrečná poznámka: 

Řekněme, že Maggie je třetí dcerou a čtvrtým potomečkem Elinor a Edwarda Ferrarsových :)

Obrázek uživatele Blanca

Londýnská smetánka

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Drabble: 

Vějíř Mrs. Meadows se pohyboval ve zběsilém rytmu.
"Jen se na ně podívejte," vzdychla ukrytá za ním tak, že ji slyšely jen Miss Burnwood a Miss Clearance, které jí seděly po boku.
"Na koho?" zeptala se i přesto Susan.
"Cringeworthiness level 7 na pravoboku: Mrs. Jennings a Charlotte Palmer by bylo slyšet i na metalovém koncertě."
Její dvě přítelkyně přikývly.
"Ale levobok je ještě podstatně výživnější - aspoň 9. Fanny a Mrs. Ferrars, které se rozplývají nad Lucy a Nancy, kterou se Lucy snaží nenechat prořeknout."
Miss Georgianna Darcy, stojící opodál se usmála. Tyhle dámy věděly, od koho se držet dál.

Obrázek uživatele Blanca

Cit a rozum

Drabble: 

Stál před oltářem v katedrále, jíž se linul monotónní hlas, pronášející pompézně banální nicotnosti o důležitosti manželství.
Nedělal si iluze o tom, jaké bude to jeho, když jedinou motivací pro jeho uzavření byly peníze.
Jemný dotek hedvábí farářovy štoly na rukou pevně sevřených v dlaních jeho nastávající byl jako cvaknutí okovů.

***

Stála v malém venkovském kostelíku vyzdobeném lučními květy.
Kázání jejího švagra procítěně mluvilo ke dvěma přátelům, jimž z hloubi duše přál štěstí.
Její city už neměly tu prudkou bouřlivou vášnivost předchozích let.
Štola obtočená kolem něžně spojených dlaní však pro ni byla kotevním lanem, které ji poutalo k lásce.

Obrázek uživatele Zuzka

Jak zaměstnat pirátku

Úvodní poznámka: 

To je tak, když si drabble napíšete do bloku, večer přijdete z čajovny a chcete jít spát, aniž byste zapnuli počítač. A pak vám dojde, že v bloku napsané to nestačí...

Drabble: 

Pro slzy neviděla, když za sebou práskla dveřmi. Notnou chvíli proklínala celý svět. Nejmilejší dospělák na světě nepřijel, jen poslal Atlas.
Po chvilce ji zaujal záblesk modré stuhy. Byla přesvědčená, že ten balíček tam dřív nebyl. Nejistýma rukama otevřela obálku.

Drahá kapitánko,
vím, že tě můj vzkaz nevyděsí a vím, že se mohu spolehnout na tvé mlčení. Věř mi, že vše, co se ti dnes zdá ztracené, se k dobrému obrátí. Mezitím přijmi, prosím, malý dárek z dob budoucích.
Pozdravuj sestry a maminku.
Susan Burnwood

Z krabičky se vykulila barevná dřívka.

Začátkem jara už Margaret obstojně překreslovala listy z herbáře.

Závěrečná poznámka: 

Pastelky v různých podobách existovaly už dříve, ale vznik těch moderních bývá situován až těsně za rok 1900. Dovolila jsem si proto propašovat Margaret do let 1797/98 naší typickou anachronickou cestou malý dáreček. Je to zlaté děvče a snad jí to pomůže zvládnout to nablblé období líp.

Obrázek uživatele Blanca

Kdy končí mládí?

Úvodní poznámka: 

Toto drabble věnuju Zuzce, jejíž drabble mě dovedlo k použitelné a velmi neodbytné asociaci.

Dneska tedy mimo obvyklý fandom, ale když ona ta mladší prostě přišla a trvala na tom, že ji mám napsat...

Drabble: 

Smrt otce, přesídlení.
Jedna s tichou nadějí v srdci, druhá dramaticky zmítaná emocemi se vydaly na cestu.

Náhoda zařídila, že naději jako velká voda smetla známá přátel.
Náhoda nastavila mužskou náruč ve chvíli, kdy emoce vzlétly.
Odpovědnost zvedla těžkou hlavu a přinutila ji fungovat dál, zlomenému srdci navzdory.
Štěstí se usídlilo v jeho hlase, jeho tanci a v jeho očích.
Hrdost snášela škodolibost, pohrdání i nenávist.
Zrada zasadila ránu, která ji v převleku nachlazení málem zabila.
Vrtochy jiné přivedly lásku zpět ve chvíli, kdy naděje zemřela.
Rámě jiného se stalo oporou na cestě do budoucnosti.

Přesto nejvíc potřebovaly jedna druhou.

Obrázek uživatele Zuzka

Miss Job

Úvodní poznámka: 

Marianne mi letos nějak kouká přes rameno...

Drabble: 

Potřebovala se po smrti otce vzpamatovat. Nebylo jí dáno.
Zatímco Norland přestal být jejich, Micuška se utrápila. V další chvíli tu byla děsivá drápatá Fanny. Stromořadí jí padlo za oběť vzápětí.
Jen začalo svítat, odtrhli drahou Elinor od Edwarda a Marianne se musela loučit se svým světem. Margaret si nesměla odvézt sbírky. Maminka plakala.
Nad zkaženým obědem v mizerné chalupě už neměla čas ani přemýšlet o Deseti ranách.
Sousedi byli k nesnesení a přitom krajina pustá.
Úkosem se podívala na balík na stole.
Ne, teď ne! Další ránu už neunesou.

Život není třináctý, aby na tebe čekal. Uneseš dvakrát víc.

Obrázek uživatele Zuzka

Jméno bolesti

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma z 23.4.: "Na stopě"

Drabble: 

Indie byla krásná. Christopher nikdy nezapomene.
Bratrovi to ovšem taky nikdy nezapomene. Konečně ji může hledat. Ví, že ji najde.

Každý sen mu ubíral sil. Volal Elizu ze spaní. Každé zavřené dveře ho bily beznadějí.
Našel ji! Našel... už ho nepoznala.
Zaplatil za pohřeb.
Vtiskli mu do náručí její dceru.
Nová Eliza. Bastard. Sirotek.

Eliza zmizela. Utekla.
Historie hloupá, proč se opakuješ stále dokonaleji?

Hledal déle než tenkrát. Štval se a našel, tak jako tenkrát. Věrný obraz dávné vzpomínky nyní dokázal zachránit.
Ukázala mu své dítě.
Kdo si jen dovolil?

Willoughby se kysele usmíval.
Je načase vydat se za ním.

Obrázek uživatele Zuzka

Tak brzy

Drabble: 

Elinor zkroušeně pozorovala svou sestru.
Odmítla pléd, odmítla pomoc, odmítla mluvit. Plakala a plakala a skrz ty slzy se pokoušela být hrdá. Každý jiný by řekl, že je teatrální. Elinor věděla, že Marianne to jinak neumí. Nikdy ji nemohla milovat víc. Věděla, že její srdce je nastokrát zlomené a chtěla jí dát své. Bolelo ji, že ještě doufá a že dostane sto dalších ran.

Marianne ztuhlým zápěstím vykroužila poslední písmena. Neléhavá, vytlačená do papíru. Ukápla jí další slza. Mrzelo ji, že vzbudila Elinor. Věděla dobře, že ji trápí. Jí by nikdy nechtěla ublížit.
Vzdala se naděje, ještě než dostala odpověď.

Obrázek uživatele Zuzka

Před západem slunce

Drabble: 

Vrátili se na Barton a přinesli s sebou léto.
Elinor pilně vyšívala monogramy na výbavu a v zelenkavé zástěře stříhala na zahradě květiny k sušení. Edward pendloval na Delafordskou faru a zpět a zařizoval desítky drobností s lehkostí štěstí.
Plukovník Brandon tu byl denně. Četl Marianne básně, chodili spolu na hřeben kopce, hledali v krajině nové barvy. Smáli se spolu. Sledoval ji, jak připravuje čaj.
Po čaji se loučil a mizel za ohybem cesty.
A pak se oklikou vracel a tajně sedal v trávě pod oknem. Poslouchal, jak pro něj cvičí na piano, jak zpívá z not, které předevčírem přinesl.

Obrázek uživatele Zuzka

Ne pirátkou, ale vynálezkyní

Drabble: 

Dům ztichl. Žádné tóny piana, žádné recitované básně. Velké sestry odjely.
Velké? Tři roky mládí nebyly mnoho. Ale Margaret byla nakonec spokojenější tady, v krajině, kterou všichni opustili.
Chodila ven s dalekohledem. Sbírala kamínky, sušila květy. Rovnala si v hlavě svět a pomáhala mamince. V kuchyni bylo o dopolednách práce dost.
Pak ten klid roztrhl pan plukovník a maminka, náhle vyděšená, odjela.
Margaret osaměla. John a Dorothy se starali o to základní. Ale z nečinnosti v obavách se mladé slečně dělalo zle.
Když ženy Dashwoodovy přijely domů, dychtivě jim předváděla svůj vynález. Škrábání brambor s ním bude o tolik snazší!

Závěrečná poznámka: 

Vymyslela škrabku na kliku.
Taky vás někdy napadlo, co dělaly celé ty měsíce Mrs Dashwood s Margaret na Barton cottage, když široko daleko nebyl prakticky nikdo?

Obrázek uživatele Zuzka

Čas letí

Úvodní poznámka: 

studium austenovské faktografie nevratně poškozuje duševní zdraví...

Drabble: 

Mrs Jennings si užívala posezení na terase. Celá společnost jako na dlani.
"Skutečně, ty vaše dcerunky, paní Dashwoodová, radost pohledět. Jistě mají řady nápadníků," sondovala lačně.
Mrs Dashwood byla poněkud zaražená.
"Margaret na to ještě nemá věk," odvětila suše.
"Ohó, ani se nenadějete...!"
Marno bránit přívalu slov.

Protentokrát se věštba žoviální vdovy vyplnila do puntíku.
Než Marianne pochopila, v čem tkví pravá romantika, a než všichni zapomněli na Willoughbyho, než se rodina Ferrarsů rozpadla a znovu postupně smířila a než se všichni šťastní novomanželé vrátili ze svatebních cest, bylo Margaret šestnáct. Tak akorát na nápadníky.
Mrs Jennings si mnula ruce.

Obrázek uživatele Zuzka

Tušení v davu

Drabble: 

"Podívej, jak se ohlíží. Myslíš, že o nás ví?"
Miss Lawrence se snažila tvářit se nenápadně. Přes krajku vějíře pohlédla naznačeným směrem. Plukovník Brandon náhle zaujatě sledoval tapety.
"Chmmm...," rozhlédla se sálem.
"A tamhle," pokynula Miss Ryegrass vějířem, "pan Knightley a pan Tilney. Šeptají si. Určitě je jim to jasné."
Na první pohled bylo vše v pořádku. Na druhý už méně. Společnost se zřetelně dělila na dvě části.
"Zdá se mi, drahá Elizo, že to vědí. Straní se nás. Nevím, kdo to rozhlásil, ale už jsou si vědomi toho, že oni jsou literární... a my ne. My je máme přečtené."

Obrázek uživatele Danae

V norlandském sadu

Úvodní poznámka: 

Protože malujících heroin není nikdy dost. :)

Drabble: 

Elinor z něj byla trochu nervózní. Sotva se znali, prohodili spolu jen pár vět, a přesto už třetí den trávil hodiny v její blízkosti. Přicházel chvíli poté, co si v sadu rozložila stojan. Vždy se posadil dost daleko na to, aby nemohl být obviněn z dotěrnosti, a dost blízko na to, aby viděl na plátno. Kniha v jeho ruce byla směšná zástěrka.
Třetí den to nevydržela a oslovila ho. “Zajímáte se o výtvarné umění?”
Zrudl. “Nijak zvlášť. Ale váš obraz mě fascinuje.”
“Pročpak?”
“Všechny ženy, co znám, chtějí svým štětcem udělat dojem na druhé. Vy malujete pro radost z krásy.”

Obrázek uživatele Blanca

Dvanáct dnů Vánoc

Milá Danae,
jako tvůj zpožděný Ježíšek se velmi omlouvám a kaji. Nevím, jak moc má povídka splní tvá očekávání. Měla být drobná, a vlastně bez pointy. Pointu dostala na naléhání mého muže. A narostla sama od sebe do rozměru, který mě poněkud děsí. Zase se ale snaží integrovat obě tvoje přání, tak snad v ní najdeš alespoň něco líbivého.
Tvoje
Ježi-Blanca

P.S.: Pokud zůstaly nějaké chybky, omlouvám se za ně předem.

Obdarovaný: 
Danae
Obrázek uživatele Zuzka

Poznání

Úvodní poznámka: 

Asi to nesplňuje zadání - aby ta písmena tvořila zkratku. Pro tento účel páchám druhé drabble, které bude výrazně nesmyslnější. Čo ja viem, které z nich má nárok na bodík.

Drabble: 

"Příznačné," zavrčel zhnuseně plukovník a nastavil svou náruč omdlévající dívce.

"Imbecil," pomyslely si obě paní Ottercatovy a měly chuť probodat parchanta vějíři skrz naskrz.

"Fascinující!" Zašuměla početná společnost na plese a na vteřinu upřela své nesčetné zraky k jediné scéně.

"Klam," povzdechla si utrápená starší sestra. Pokrčila rameny. Život byl ještě míň fér, než od něj čekala.

"Ach...," vydechla ubohá zhrzená dívka. Na víc se nezmohla, svět se jí ztratil.

Hudba hrála dál, páry se řadily k příštímu tanci. Elinor a plukovník Brandon se snažili Marianne vzkřísit a odvést pryč.
Slečna Grayová si majetnickým gestem znovu získala pozornost Johna Willoughbyho.

Závěrečná poznámka: 

Inspirace tentokráte z novější adaptace Sense and Sensibility.

Obrázek uživatele Zuzka

Páteř v teple

Drabble: 

Mrs Sachet přesně viděla, kam tenhle příběh míří. Pokoušela se Marianne obrátit lepším směrem v diskrétním rozhovoru. S mladou dívčinou však nebylo řeči.
"Pan plukovník, s veškerou úctou, se mi zdá být poněkud starý."
"Starý!" Mrs Jennings zachytila její slova a propukla v smích.
"Prý starý, má drahá, vždyť sotva...," spustila únavně upovídanou žoviální litanii.
"... proč by, proboha, měl být starý!?"
Marianne se ohradila: "Nemínila jsem urazit. Jen zmínil, že si pořídí flanelovou vestu."
Mrs Jennings zaprskala: "No hleďme, pán si pořídí teplou vestu a je málem mrtvý. Že, plukovníku!?"
Plukovník Brandon dosud hovornou vdovu ignoroval.
"Prosím? Já nejsem mrtvý!"

Závěrečná poznámka: 

Doplňte si Alana...

Obrázek uživatele Danae

Mr. and Mrs. John Dashwood are pleased to invite you...

Úvodní poznámka: 
Nahrazuji téma č. 13, Klepeta
Drabble: 

Paní Dashwoodová se pyšně rozhlédla po salónu. Její snaha hosty oslnit se setkala s evidentním úspěchem, sehnat říční raky uprostřed londýnské sezóny nebylo vůbec jednoduché. Lady Middletonová už svůj obdiv vyjádřila delikátně zvolenými komplimenty, její manžel se k ní připojil neskrývaným apetitem, s nímž obíral klepítka. Lucy a Nancy Steelovy doprovázely chválou a díky snad každé sousto. Zrak paní Dashwoodové padl na konec stolu a její pohled ztvrdl. Elinor tiše hovořila s plukovníkem Brandonem a z jejich pohledů usoudila, že je více než to, co mají na talíři, zajímá Marianna. A Marianna smutně hleděla před sebe a neokusila ani sousto.

Obrázek uživatele Zuzka

Na vážkách

Úvodní poznámka: 

vlezla mi do hlavy písnička a už nevylezla. K poslechu tady: http://www.youtube.com/watch?v=dqA8Cbnq6ts

Drabble: 

"V hlubinách teď tvá loď dřímá,
ve vlnách tvůj přízrak hledám.
Ztrácím sílu žít..."

Miss Braidy hrála na pianoforte vskutku znamenitě. Miss Lawrence zpívala neskutečně krásně.
Marianne se zasnila. Ano, zemřít pro lásku, co mohlo být romantičtějšího? Maminka by se jí zase smála.
Na freskách sálu se pohupovaly lodě. Bylo tu i několik námořních důstojníků. Tamta smutná slečna se po jednom z nich stále ohlíží. Jistě ho také miluje.
Také by se pro něj vrhla do moře, jako já pro mého Willoughbyho.
Měla však své pochyby. Vrhl by se Willoughby do vln kvůli její lásce?
Slečna Grayová se okázale ovívala.

Závěrečná poznámka: 

Snad je to dost romantika a dost srozumitelné :)

Neviditelný fandom: 
Jane Austen: Persuasion
Obrázek uživatele Zuzka

Jen starosti

Úvodní poznámka: 

Vzhledem k nejistotám ohledně předchozího drabble si přidávám ještě jedno. Tentokrát s youinsertem a snad i dostatečně splňující zadání.

Drabble: 

Delafordský park
Po nebi se nese papírový drak.
Sir John Middleton nadšeně tleská.
Miss Lucy Braidy jemně postrkuje Margaret kupředu.

Lucy: "Utíkej, maličká, ať ho vítr udrží."
Společnost se baví.
S větrem o závod přijíždí kurýr, seskakuje na zem.

Kurýr: "Plukovník Brandon!?" jmenovaný se otáčí "Spěšný list, pane!"
Brandon: čte psaní, zarazí se. "Koně, rychle koně!" Nasedá. "Zatracený Willoughby... moje ubohá holčička!" ucedí si pro sebe. Odjíždí.
Společnost zůstává ohromeně stát.

Margaret s podivem: "To je tedy spěch! Musí jít o něco velmi vážného."
Lucy: podezřívavě sleduje Willoughbyho s Marianne. Marianne se zvonivě směje.
Lucy: "To tedy ano, má drahá."

Obrázek uživatele Zuzka

Vysávači

Drabble: 

"Tákže...," zalistovala sešitem.
Pan Wickham - vycucal toho z nich hodně. Spoustu liber a hodnost z Darcyho, naivku, co si nabije nos z Bennetových.
Willoughby - hromadu zklamané důvěry ze všech a pořádnou částku ze slečny Grayové.
Thorpe - sbírku prázdných představ ze sebe i z pana generála plus pár zrnek naivity z Catherine.
Henry Crawford - značnou část cti rodiny plus poslední zbytky rozumu z Marie.
Elliot - záludné choutky z paní Clayové, marné iluze z Elizabeth i vlákna vztahů z opatrné Anne.
Susan Burnwood zaklapla deníček.
"Kdopak se ti zdá na žebříčku nejvýš?"
Anne Jasper se zasnila: "Ten Henry se mi celkem líbil..."

Obrázek uživatele angie77

Jablka jsou všude

Pro Ebženku
Shrnutí: Několik drablíků, které spojuje opravdu jen to jablko, které si Ebženka přála.
Poznámka: Ještě den před Štědrým dnem jsem byla přesvědčená, že napíšu něco docela jiného. Měla jsem to rozepsané, ale najednou se dostavila krize a já nebyla schopná se pohnout z místa. No jo, vím, že jsem zhotovení dárečku zase nechala na poslední chvíli a takhle to dopadá… Ale letos za to můžou opravdu objektivní skutečnosti, pracovní šílenství a podobné hrůzy… Tohle je tedy taková nouzovka, ale snad aspoň trošku potěší.
Prohlášení: Žádná z postav mi nepatří – i když bych bych se nezlobila :-)

Obrázek uživatele Danae

Lehké rozhodnutí

Když otěže na Norlandu převzala mladá paní Dashwoodová, služebnictvo to okamžitě poznalo. Propustila dvě pokojské, pomocnici v kuchyni a jednoho štolbu. Zbytku personálu snížila plat o pět liber ročně. Všichni přitom věděli, že to nedělá ze šetrnosti, její manžel byl zabezpečen a Norland slušně vynášel. Mladá paní Dashwoodová byla zkrátka lakomá. Výsledkem bylo, že všichni teď vstávali o třičtvrtě hodiny dříve, aby všechno stihli, a večer padali do postele vyčerpáním. Když se vdova Dashwoodová zeptala Diany, Ethel a Thomase, zda by s ní a s dcerami přešli ze skvostného sídla do malého zahradního domku v Bartonu, neváhali ani na okamžik.

"Dvě děvčata a jeden sluha" je kanonická personální jednotka, která s paní Dashwoodovou, Elinor a Mariannou odjela do Bartonu.

Obrázek uživatele Zuzka

Šichta

Nastlat, zamést, rozdělat pořádný oheň. Zatáhnout závěsy.
Chvilka oddechu, společnost je u večeře.
Nachystat lavorky. Do jejího pokoje spoustu natáčecích papírků.
Stovky a stovky kudrlinek a každej večer znova.
Betsey si otráveně odfrkla.
Kdekteré dámě vydržely lokny i tři dny v kuse, když si je za vlhkého soumraky zakryla šátkem. Tahle slečinka běhala po venku, nejlíp za bouřky, brrr, Bůh chraň, načesaná a prostovlasá. A ještě si to užívala. Tch, prej romantička. A co z toho?
Příště si nebudu vybírat paninku podle věku. Slečna Elinor je sice skoro stará panna, ale aspoň neskotačí v dešti a nenosí účesy jak hraběnka.

Obrázek uživatele kytka

Na návštěvě

Ještě jedno.

Hudbu jsem slyšel, už když mi majordomus bral klobouk. Kdosi hrál na harmonium, celkem dobře, ačkoliv ne zcela bez chyb.
Jenže pak se rozezněl zpěv. Nekonečně něžný a jímavý. Zatočila se mi z něj hlava. Vzpomínky, které se mi už dávno podařilo pohřbít, najednou ožily, silnější a bolestnější než kdy dřív. Dál, zpí-vej dál, žadonilo mé zrádné srdce v tepu té tesklivé melodie.
Pak jsem ji uviděl. Z okna dopadal do přítmí salonu pruh světla - vířily v něm částečky prachu - a v něm se skrývala ona. Vypadala jako přelud a já byl ztracen.
Jaký jsi to starý sentimentální blázen, Brandone…

Obrázek uživatele Zuzka

Delighted to meet you

Škádlil, prostopášník, sprosťák.
Pusa proříznutá, takt veškerý žádný, do nebe volající hloupost.
Jedna v rozpacích, zničená pověst pro druhou.
Henry Crawford.

Fintil, lhář, domýšlivec.
Hezká tvářička, ublížená dušička, hromada výmyslů.
Jedna uražená, druhá svedená, podvedená, zničená.
George Wickham.

Lovec, romantik, chuďas.
Sladké řeči, nádech hrdiny, úplatnost hada.
Jedna realitou sražená, druhá bez lásky koupená.
John Willoughby.

Zaslepenec, patolízal, vidlák.
Olezlé lichotky, skandální drzost, vtíravé přátelství.
Jedna šťastně uchráněná.
John Thorpe.

Prospěchář, žvanil, zkrachovalec.
Úlisné poznámky, skryté plány, neskutečná špína ve fraku.
Jedna pohoršená, druhá hořce trápená, třetí sprostě využitá.
William Elliot.

Ti hadi se snad všichni vylíhli ze stejného hnízda.

Obrázek uživatele kytka

Nad atlasem

Margaret sedí schoulená na podlaze svého domečku na stromě, milovaný atlas rozevřený na kolenou. Špičkou prstu zlehka přejíždí barevné stránky a sní. Indie, kde se vzduch tetelí horkem a voní kořením, jak jí včera prozradil plukovník Brandon. Egypt s líně tekoucím Nilem, v jehož hladině se odrážejí starobylé chrámy pohanských božstev. Blízko rovníku hora se jménem, které přímo dýchá tajemným dobrodružstvím: Kilimandžáro… A tady těsně nad šedesátou rovnoběžkou veliký bílý ostrov. Z atlasu jako by zavanulo ledovým dechem. Margaret se rozzářily oči. Grónsko! Místo jako stvořené pro chladnou manželku bratra Johna! Teď ji jen přesvědčit, aby se tam chtěla přestěhovat.

Stránky

-A A +A