Děsivé dějiny

Götterdämmerung

Úvodní poznámka: 

Duben 1945.

Drabble: 

Rádio vysílalo koncert Berlínské filharmonie. Tak jako ve vzdálených předválečných časech, kdy lidé pouštěli rozhlas na konci pokojného dne, jako v nedávných letech, kdy rádio přinášelo zprávy o vítězství.
Nyní byly na programu dne jiné koncerty. Ničivé nálety měnily pyšné hlavní město v trosky. Střelba a rachot tanků zněly už na doslech.
Vůdce stále povolával do boje další dobrovolníky, chlapce určené k záhubě. Ve svém krytu snad ještě věřil v zázraky, ačkoliv konečná zkáza už byla neodvratná.
V pochmurném večeru zněla hudba rovněž ponurá. Melancholická harmonie vrcholící v tragické vznešenosti. Dílo příznačné pro poslední koncert filharmonie před evakuací.
Soumrak bohů.

Závěrečná poznámka: 

Údajně byla hudba z této Wagnerovy opery skutečně na programu posledního koncertu Berlínské filharmonie vysílaného rozhlasem v dubnu 1945.
A k poslechu

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šancím navzdor

Drabble: 

“Vzdejte se a darujeme vám život!”
Dva vojáci v pocvočkovaných brigandinách leželi v bahně za náspem a těžce oddychovali. Co mělo být rutinní průzkum se před okamžikem zvrtlo v boj o holý život. Nyní zbývali jen oni dva a nepřátelé měli přesilu pět na jednoho.
“Co budeme dělat?” zeptal se první.
“Musíme se probít skrz! Vidím odtud naše koně,” odpověděl druhý. Vyškrábal se na násep a divoce zamával mečem: “Nikdy se nevzdáme, slyšíte?! Nikdy!”
Vzápětí dopadl zpět do ďolíku a nepřátelské šípy z něj trčely jako z jehelníčku. Po další chvíli se nad náspem ve větru zatřepotal kus bílé látky.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Veliteli 4. pluku.

Úvodní poznámka: 

Nu což, po časovém limitu. Pozdě, ale přece to nevyhodím

Drabble: 

Zítra očekávám vaši osobní audienci u příležitosti plánovaného útoku na nepřítele. Přineste také nejlepší láhev vína o které se jste citelně přesvědčen že mě interně potěší. Dejte si mého sluhu předvolati, on exaltovaný jest a on zcela určitě vám nesmírně akademicky poradí s výběrem. U příležitosti mých narozenin svým důvtipem i moji VVěrnou ženu jak výběrem I prezentací dárku překvapil. Také doufám že počasí u vás rovněž není nejhorší. Čekám vaši stručnou a svižnou odpověď obratem. Podepsán vlastní rukou Alfred Oleandr, hrabě z Vallois, lenní pán rodověho zámku Elford nad řekou Artas. Odpověný písař: Albert Kamych, nádeník guildy Zlatého Slunce

Závěrečná poznámka: 

Řešení: zautocimezausvitunapoleon

Obrázek uživatele L.P.Hans

Vězeňská

Drabble: 

“Patnáct supů na zdi sedí,
dneska nikam nepoletí!
Zubatá nám ptáčky chytla,
přistřihla jim obě křídla!”
Ve světle zamřížovaného okna seděla skupina otrhaných vězňů a hlasitě zpívala. Jeden z vězňů dirigoval zlomenou lžící a chystal se začít druhou sloku, když vtom se oknem zvenčí ozvalo bubnování. Vězni se v mžiku nahrnuli k okýnku.
“Už ho vedou!” vykřikl někdo ale byl okřiknut - diváci s napětím sledovali scénu.
Venku bubnování vrcholilo. Potom vteřina ticha, jednoslovný rozkaz, zaburácení salvy výstřelů a žuchnutí těla.
Ze stísněné cely se ozval jásot, pískání a potlesk.
Vězni se pustili do zpěvu nanovo:
“Šestnáct supů na zdi sedí…”

Obrázek uživatele L.P.Hans

Spiknutí

Drabble: 

“Ještě že tě mám, můj věrný rádce. Bez tebe bych nikdy neodhalil toto hrozivé spiknutí.”
Král shlížel z okna komnaty na nádvoří, kde posluha poctivě drhl zakrvácená prkna popraviště. Na hradbě proti oknu se vyjímalo sedmero čerstvě nabodnutých hlav.
“Přípitek, pane králi?”
“Ale jistě, velmi rád, teď když je dokonáno.”
Král pod dohledem svého rádce vyprázdnil číši. Přešel místnost k psacímu stolu, ale náhle se mu udělalo mdlo. Žaludek se mu zkroutil bolestí a podlomily se mu nohy.
“Proč?” vypravil ze sebe král posledním dechem.
“Ale pane králi,” odpověděl s úsměškem rádce. “Přece jsem vám říkal, abyste nevěřil vůbec nikomu.”

Obrázek uživatele Tora

Vše, na co si vzpomeneš

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Historie dnes tak trochu děsivá...

Drabble: 

„Na co si vzpomeneš, fakt!“
„Tak: paruka!“
Horlivé listování.
“1981, Detroit. Chlap si lepil příčesek na WC lepidlem, zapálil si při tom cigaretu. Lepidlo blaflo, chlap na popáleniny umřel.“
„Ty kráso… Móda!“
„1927, Isadora Duncan, bugatka, dlouhá šála, uškrcení.“
„Hudba!“
„2003, Miami Beach. Hlasitá hudba, rozčilený soused. Zabušil na dveře, neřekl ztišit, rovnou střílel. Devět mrtvých!“
„Zívání!“
„Červenec 1999, Melbourne. Cirkusový trpaslík. Seskočil z trampolíny ve chvíli, kdy si vedle stojící hroch mohutně zívnul. Klaun přistál doprostřed tlamy otevřené na 120 cm, hroch zaklapl hubu a klauna spolkl. Bylo po trpaslíkovi.“
„Kecáš!“
„Nekecám!“

„Kluci! Ta knížka není nic pro vás!“

Závěrečná poznámka: 

Všechny případy jsou popsány v knize Jak odejít na věčnost, Ilustrovaná encyklopedie příčin úmrtí, autor Michael Largo.
Fandom jsem možná netrefila, ale je to opravdu děsivé čtení, čím vším lze sejít ze světa.
Klukům v předpubertálním věku by tahle knížka fakt neměla přijít do ruky :).

Půjde to hladce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z mé strany trochu bjb. Zas jednou moje "oblíbené" téma.

Drabble: 

První zkouška dopadla na výbornou. Všechno šlo hladce, jako na drátku.
Následovala druhá zkouška, ale tentokrát se to trochu zadrhlo. Očividně tu k dokonalosti ještě něco chybělo a žádné nedostatky se nepřipouštěly.
A tak bylo potřeba plán ještě přepracovat a výsledná podoba se trochu změnila. Povedlo se, další pokus ukázal, že teď už tomu nic nechybí.
A tak mohl být vynález konečně uveden do provozu.
Jednoho dne za ranního šera přivedli prvního odsouzence.
Kat trhl pákou. Těžká, řádně nabroušená šikmá čepel sjela dolů jako blesk, hladce odseknutá hlava odlétla do koše.
Humánní způsob popravy se mohl začít praktikovat ve velkém.

Závěrečná poznámka: 

Když naostro, tak na ostro.
Původně navržená gilotina měla ostří půlkruhové jako válečnická sekera. Napoprvé ji zkoušeli na jatečních zvířatech a všechno šlo dobře. Napodruhé na mrtvých tělech, a tam se to v jednom případě nezdařilo jedním sekem. Proto bylo ostří změněno na šikmé, jak ho známe, a to už nezklamalo.
(Z toho vylepšení bývá někdy dokonce podezírán sám král Ludvík XVI., budoucí oběť, ale to jsou asi jen fámy.)

Neviditelný fandom: 

Máme se tu dobře

Úvodní poznámka: 

Tak přece jen deprimující námět. Někdy se tomu nejde vyhnout.

Drabble: 

Takové příjemné městečko, pěkně se tu žije, všichni jsou spokojeni. Nevěříte? Podívejte se na ty záběry! Pěkné domy, veselé zdravé děti, sportovci se tuží na hřišti.
„Mám se v Terezíně dobře a nic mi tu neschází!“ hlásají mladí obyvatelé ve své mateřštině (té i oné) a opakují to i francouzsky a anglicky.
Takhle bylo světu představeno ghetto, kde byli lidé v každém domě natěsnáni po mnoha, špatně živeni, špatně léčeni. Přestupní stanice na cestě na smrt, pro leckteré už rovnou konečná.
A fungovalo to, dokonce i zblízka. Návštěva Červeného kříže dopadla velmi úspěšně.
Pravda začala vycházet najevo až mnohem později…

Závěrečná poznámka: 

Je to k nevíře, ale Terezín opravdu za války fungoval jako ukázkový příklad příjemného a slušného ghetta, byla tu pěstována iluze kulturního a sportovního života a pro zmíněný dokumentární film a pro inspekci Červeného kříže byli vybraní jedinci připravování tak, aby vypadali dostatečně zdravě a celkově v pořádku.
Zmíněný dokument, resp. ukázky z něj, promítají v terezínské Malé pevnosti.
A brrrr.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Virtuos strun

Drabble: 

Toto pondělí bude známo v historii hudby jako den temna. Opustil nás davy milovaný houslový virtuos.
Narozen v Rakousku, většinu svého mládí strávil v Linci a ve Vídni. Tam se také pokusil uskutečnit svůj sen stát se malířem, ale jeho malby nikoho příliš neoslovily a ani na akademii pro něj nebylo místo.
Zvrat v životě přinesla válka. Na frontě se mu do rukou dostala harmonika a on propadl hudbě. Po konci války začal hrát na housle a krátce poté prorazil se svou sbírkou Meine Muse.
Dnes není nikoho, kdo by tohoto virtuosa koncertních síní neznal. Herr Hitler, čest Vaší památce.

Konec doby temna

Úvodní poznámka: 

Totální békovina, která si rozhodně nezaslouží zařadit do historie. Velmi volná asociace se známým dílem A. Jiráska.
Děje se někdy v průběhu 18. století na českém venkově.

Drabble: 

Pantáta: Panímámo?
Panímáma: Tady jsem.
(náraz, zvuk sypání)
Pantáta: Au! Zatraceně, proč je taková tma?
Panímáma: Máme přece dobu temna.
Pantáta: Ale aspoň nějaké světlo…
Panímáma: Musíme být nenápadní. Má přijít ten lužický kazatel…
(Klepání)
Panímáma: Vítejte! Už čekáme…
Páter: Tak vy mě čekáte! Prý tu máte knihy s nepovoleným obsahem!
Pantáta: My? Kdepak…
Páter: Hned uvidíme!
(srážka, dvojí výkřik)
Páter: Jak mám kontrolovat v téhle tmě?!
(Klepání)
Páter: Kdo to je?
Panímáma: Bratranec…
Páter: Proč mu neotevřete?
(skřípot dveří)
Všichni: Tolik světla!
Hlas: Přichází osvícenství! Nastává tolerance… (dvojhlasný jásot)… povolených vyznání. Rušíme zbytečné svátky! A nařizuje se… (postupně tichne)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Válka není, všude mír

Drabble: 

Jednoho dne uprostřed zasedání se zvedl a odešel. Někteří ho chtěli následovat, ale ztratil se jim v ulicích Londýna.
Další zpráva přišla z Doveru. Nasednul na rybářskou loďku a pádlováním zmizel kamsi směr Francie.
Zpravodajská služba ho spatřila na několika místech v Belgii. Jedna ze zpráv popisovala střetnutí s německým tygrem.
I do Berlína putovalo hlášení o zničeném tanku. U Kolína nad Rýnem ho čekala celá divize. Marně, vzal to přes Frankfurt.
Stráže před Reichstagem ho udivením ani nezastavily. Napochodoval přímo do Vůdcovy kanceláře a několikrát ho přetáhnul hůlkou po zádech.
„Tak to bychom měli,“ poznamenal a zapálil si doutník.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Dědic

Drabble: 

Mladý dědic trůnu předstoupil před císaře: „Volal jsi mě, otče?“
„Nalej mi víno, synu.“
Ten úslužně poslechl.
„Zítra vyrazíš do provincií. Je zapotřebí přítomnosti císařského majestátu a ty se potřebuješ naučit jak řídit impérium.“
„Ne.“
„Cože? To nebyla prosba, ale rozkaz!“
Císař praštil poloprázdným pohárem do desky stolu, až víno vyšplíchlo.
„Nebudu jezdit po provinciích jako nějaký tvůj sluha. Jsem už dost starý, abych vládnul.“
„Nikdy! Trůn je můj a ty budeš dělat, co ti říkám, jestli na něj někdy chceš dosednout.“
Následník se trpce usmál.
„Ale otče, to nebyla prosba.“
Na stůl mezi ně postavil prázdnou ampuli od jedu.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Voják

Drabble: 

Deset let byl pryč z domova, deset let bojoval v královské armádě.
Meč v jeho rukou páral protivníky, on však viděl, jak zaráží pluh do ornice.
Sudlicí nabral jezdce ze sedla, viděl se vidlemi rozhazovat sušící se seno.
Sekerou rozpoltil lebku i s přilbou, viděl se štípat dříví na otop.
Válečným kladivem drtil kosti, viděl se sedět na střeše a přibíjet došky.
Kopím připíchnul nepřítele k zemi, viděl se sázet stromy v sadu.
Chrstnul písek do očí, viděl se krmit slepice.
Shlížel na bojiště, ale viděl jen lán zlatého obilí.
Usmál se vzpomínkám. Jednoho dne se vrátí domů. Jednoho dne…

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jack znovu udeřil!

Drabble: 

Scotland Yard vyšetřuje další v sérii podivných vloupání ve čtvrti Whitechapel. Obětí je slečna Elizabeth S., stejně jako v předchozích dvou případech žena nechvalné pověsti bydlící o samotě.
Elizabeth S. po návratu domů zjistila, že na ni na stole čeká teplá večeře. Další průzkum odhalil, že někdo také zametl, vynesl smetí, vypral prádlo a spravil rozbitá dvířka od skříně. Postižená okamžitě zavolala strážníka.
Později se našim novinám svěřila, že nahlášení „zločinu“ lituje: „No jsem docela ráda, tohle jsou takový ty věcičky, co jsem chtěla udělat, ale kvůli práci na ně nebyl čas.“
Jedná se o další čin tajemného Jacka Uklízeče?

Obrázek uživatele ef77

Vietnam

Úvodní poznámka: 

Zcela vážně varuji, je to hnusné. A je to pravda. Nemůžu to vytěsnit, co jsem si přečetla fotoreportáž v Reflexu (15/2017). Omlouvám se.

Drabble: 

Úzké nížiny u pobřeží, vysoké hory ve vnitrozemí. Rudá řeka, která jako nit protkává krajinu nekonečných rýžových polí a tropických lesů. To je Vietnam.

Relikvie v lihu, naložené pozůstatky těl, slepé, s jedním okem, bez nohou, se srostlými končetinami, prorostlé navzájem, deformované, hrůzné pozůstatky chemické války. I to je Vietnam.

Dioxinové děti se stále rodí. Vlastní rodiny jejich narození tají, končí v ústavech, malé smutné zrůdičky.

***

Československá socialistická republika v souladu s politikou východního bloku tvrdě odsuzovala americkou účast na bojích ve Vietnamu i prostředky, které americká armáda používala.

Složky pro Agent Orange vyráběla neratovická Spolana. Prodávaly se na Západ.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jedna velká lež

Drabble: 

Všichni jim lhali. Důstojník u odvodu je lákal na slávu. Při výcviku jim vykládali o velké německé armádě, dali jim pocit nepřemožitelnosti. Udělali z chlapců muže. Když šli na frontu, lidé jim mávali jako hrdinům.
Teď ležel na dně díry plné bahna, které říkali zákop. Většina jeho kamarádů šla před pár dny na zteč – už je nikdy neviděl. On to nedokázal, naučili ho bojovat, ale nenaučili ho zabíjet. Zůstal pozadu, schoulený v kaluži vlastní moči, ztuhlý strachy.
Slyšel hvízdavý zvuk. Blízko, příliš blízko. Výbuch jim mrštil stranou. Ucítil bolest a něco teplého mu teklo po nohou. Rukama nahmátnul vlastní střeva.

Pamatovat si

Úvodní poznámka: 

Poněkud drastické. Ale ty dojmy byly velice silné.

Drabble: 

Ta místa už zůstanou navždy změněná.
Nekonečné boje s tolika oběťmi se do nich vtiskly.
V krajině zjizvené krutými ranami stojí veliká budova, zevnitř celá popsaná jmény. Ukrývá nespočet kostí, které k nim snad patří.
Přístřeší nad zákopem, který se zavřel živým nad hlavou a proměnil se v hrob.
Pole zalévaná krví, která rodila místo obilí rudé květy. Makový kvítek se stal symbolem Pikardie.
Dlouhé řady bílých křížů na tolika místech.
Mrtví mohou připomínat tragické události.
Ale živí? Ti musí.
Musí připomínat, jak skončily životy jiných, čeho jsou lidé schopni.
Alespoň krátce. Alespoň někdy
Mrtvým na památku. Živým pro výstrahu.

Závěrečná poznámka: 

Tak nějak posbírané dojmy z památníků první světové války v severní Francii. Připomíná se hřbitov a kostnice u Verdunu, nedaleký Zákop bajonetů a bojiště u řeky Sommy.

Obrázek uživatele Aplír

Hořkost pelyňku černobýlu

Drabble: 

Měl noční směnu. Soustředěnost na práci mu pomohla vytěsnit únavu.

Náhle obrovská exploze. Oslnivý záblesk. Tlaková vlna. Oheň. Epicentrum výbuchu jako gejzír chrlilo zkázu. Kolem ruiny. Ve vteřině. Celá věčnost, než přijeli hasiči. Oheň se zdál nezdolatelný. Noc děsily dílčí výbuchy. Horké páry namísto mlhy zahalily katastrofu.

Jednal instinktivně, hnán jedinou myšlenkou. Přežít. Šly na něj mdloby. Někdo ho chytil a dovlekl k lékařům. Ošetřili rozsáhlé popáleniny.

„Už je líp, ale co ostatní?“ blesklo mu hlavou. Nemyslel na nesnesitelné pálení, silnou bolest hlavy. Vrátil se zpátky. Samozřejmě. Bez rozmýšlení. Nečekal na rozkaz. Kolegialita mu velela pomáhat zachraňovat druhé z trosek.

Závěrečná poznámka: 

Anatolij Kurguz
Starší operátor 4. reaktoru v černobylské elektrárně byl opařen radioaktivními parami a dostal smrtelnou dávku záření. Zemřel 12. května 1986.
Jeden z obrovského množství obětí.

Vstříc světlé budoucnosti

Drabble: 

Lidstvo vstupovalo pozvolna do nové éry. Rozvíjela se věda, školství, právo, svobodnější myšlení se odpoutávalo od dogmat i pověr. Jako když po dlouhé noci nastává ráno.
Odzvonilo ponurým kobkám, okovům, katovým kleštím a palečnicím. Podobné ohavnosti nová doba zavrhovala, člověk člověku přestával být vlkem.
Jako na zavolanou vznikl nový vynález. Mechanismus umožňující rychlou, humánní popravu. Jen jeden úder mohutné čepeli, odsouzenec snad ani nic neucítí.
Vynález měl veliký úspěch. Přirozená lidská a občanská práva bylo přece nutné vybojovat a hlavně účinně hájit. Nepřátel jako by neubývalo.
Kat s mečem by neodvedl ani zlomek té práce.
A to byl jenom začátek.

Závěrečná poznámka: 

Úvod je samozřejmě trochu stylizovaný.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Konec dětství

Drabble: 

Na německé gymnázium ho přehlásila matka poté, co otec zemřel. Nechtělo se mu, neměl tam žádné kamarády, ale matka naléhala. Prý to tak bude za současné situace lepší.
Maturitu ovšem nikdy nedokončil. O dva roky později, v posledním ročníku, do školy přišli verbovat vojáci z místní posádky. Jeho to nechalo vlažným, ale matka se opět nadchla, za dva roky se toho změnilo až příliš. A tak šel a přihlásil se, stejně jako více než polovina jeho třídy. Škola je měla za hrdiny, všem jim vystavila čestné maturitní vysvědčení.
Psal se rok 1942 a on posílil jednotky Wehrmachtu na ukrajinské frontě.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Přepadení

Drabble: 

Čekali na něj v rokli, dobře věděli, že tudy dnes pojede s výplatami. Ani nemusel hádat proč, když se sesmýknul z koně za balvan, zahlídnul mezi nimi tu krysu Jacka.
„Hoď nám kabelu a vyjdi s rukama nad hlavou.“
„Pojďte si pro ni!“
Vytáhnul revolver a několikrát zkusmo vypálil přes balvan. V odpověď balvan zasypala smršť kulek. Sotva střelba utichla, opět několikrát naslepo vypálil přes balvan, v naději, že se udrží, dokud se ho nevydají hledat.
Slyšel kroky, jak se někdo blížil ze strany balvanu. Otočil se a zjistil, že zírá do hlavně revolveru. Jeho vlastní zbraň cvakla naprázdno.
BLAM!

Obrázek uživatele Aplír

Nedobrovolně

Fandom: 
Drabble: 

Neurvalý muž převážil ranec, rozbalil ho a sebral jim bochník chleba. Prý překročili povolených 5 kilo potravin. „Tak hybaj holoto,“ ječel. Strčil do ní, divže neupadla.

Maličké v lůně ji kopalo. Jako by protestovalo proti nespravedlnosti a bránilo se odchodu. Polkla nasucho. Křivda jí zaskočila v krku. Vydaly se na trýznivou cestu. Ona samodruhá a tchyně.

Táhla ranec a podpírala zuboženou stařenku. Pod tíhou bezmoci se jim podlamovaly nohy. Námaha a strach ji připravily o děťátko.

Už ji doprovázely jen slzy, krev, hořkost a manželova matka. Ta zanedlouho neměla sílu pokračovat.

Zůstala sama. Musela se vláčet tam, kam vůbec nechtěla.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele L.P.Hans

Pyramida

Drabble: 

Před ním se otvíral vstup na vrchol pyramidy. Do chodby dopadaly první paprsky vycházejícího slunce a jeho nahé tělo se lesklo v jejich záři. Večer do pyramidy vstoupila skupina chlapců, on se nyní vynoří na jejím vrcholu jako muž. Černé kapky krve stékaly po čepeli rituálního nože v jeho rukou. Jenže na konec chodby nikdy nedošel.
„Promiň, bratře.“
Do jeho zad se zabořila čepel identická té jeho. Marně lapal po dechu, zatímco mu s proudem šarlatové krve utíkaly poslední zbytky sil. Protivník ho sesunul na zem a překročil.
Posledním pohledem pozoroval, jak někdo jiný zaujal jeho místo na vrcholku pyramidy.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Narozeniny

Drabble: 

Od rána byl jako na trní. Dnes byly jeho narozeniny a on dobře věděl, že ho čeká překvapení. Jeho šéf rád organizoval různé večírky a narozeniny podřízeného si nikdy nenechal ujít.
Hned po obědě ho zastavil jeden z jeho kolegů a podal mu pásku na oči. Nechal se poslepu odvést na parkoviště, kde ho naložili do auta a odvezli pryč. Dorazili na místo - rachot otevíraných vrat a bzukot rozsvěcených žárovek. V duchu si představoval narozeninový dort. Posadili ho na židli a prostor kolem se zaplnil lidmi. Strhli mu pásku a on mžoural do hlavně tommy gunu.
„Šéf nemá rád práskače.“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Spravedlnost

Drabble: 

Schylovalo se k bouři. Každý to věděl, šeptanda se šířila od člověka k člověku. Z městečka se stal sud se střelným prachem. Pečlivě udržované pušky opouštěly skrýše na půdách a putovaly do rukou osadníků. Hloučky se trousili do saloonu, kde skupina farmářů vše organizovala. A k večeru sud vybouchnul. Ze saloonu se vylil proud lidí se zbraněmi v rukou a zamířil dolů hlavní ulicí. Obklíčili šerifovu kancelář, tak aby jim žádná krysa neproklouzla. Předáci pronikli dovnitř a po pár výstřelech vyvlekli ven šerifa, který zaprodal dostavník s výplatami desperátům.
Vzpouzejícího se šerifa posadili svázaného na koně a poslali do pustin.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jesle Herodes

Drabble: 

Máte problémové dítě? Nevíte si rady s výchovou? Máte pocit, že to za všechny ty potíže nestojí?

Právě pro Vás je naše pokrokové zařízení.

Jesle Herodes!

Určeno chlapcům od dvou let věku.

Vaše problémy rázem zmizí! Úspěch garantován! Trvalým řešením k trvalé spokojenosti!
Více informací na prefektuře ve vašem okolí.

Mocným a učeným tohoto světa

Úvodní poznámka: 

Nečetla jsem předchozí, takže jakákoli podobnost je náhodná.

Drabble: 

Vnímáte, jak se rozmáhá duch kacířství?
Jak se vskrytu provozují temné čáry?
Zatínáte ruce v pěst, protože ďábel pyšně pozvedá hlavu a vysmívá se křesťanstvu?
Naše kniha
MALLEUS MALEFICARUM
je tu právě pro vás!
Spolehlivě odhalí veškeré kacířství a čarodějnictví!
Ďáblovi zaprodanci skončí v plamenech!
Zlé bludy nepovstanou NIKDY VÍCE!

Závěrečná poznámka: 

Malleus Maleficarum - česky Kladivo na čarodějnice

Dávej si pozor před lidmi...

Úvodní poznámka: 

Jedna mimo soutěž, nějak se mi chtělo. Brutálně kráceno.

Drabble: 

Byl vlastencem a učil v pohraničí, aby podporoval české školství.
Když ale chodíval večer besedovat, žena ho nabádala, aby si dával pozor. Pan řídící by si protistátními řečmi způsobil potíže.
Jeho dcera a zeť zažili zlé časy. Nepřátelé obsadili zemi, vnucovali poraženým svou vůli a své pravdy. Většina lidí je nenáviděla, ale mlčela, mluvit znamenalo smrt.
Svoboda trvala jen krátce. Nastal nový útlak, lži a mlčení.
Když jejich dceruška oplakávala soudruha Gottwalda, rozhodli se promluvit. Doma. Ale venku ticho, jinak tátu zavřou.
Pochopila.
Vyrostla, vystudovala, měla také děti
Pak přišel listopad.
Čtvrtá generace konečně nemusí mlčet.
Kéž to tak zůstane.

Obrázek uživatele Danae

Odložené proroctví

Drabble: 

František Hlavsa odmítal až do smrti svého otce do hospodářství jakkoli investovat, svírán strachem, že zakrátko o vše přijdou. Pak přišel rok 1914. Starý Hlavsa zemřel, mladý narukoval. Na Soči prodělal tyfus. Na Piavě mu prostřelili stehno, přežil jen zázrakem. Když se po válce vrátil do rodné vsi, dávno věděl, že bát se budoucnosti ničemu nepomůže. Rozpáral slamník a koupil parní mlátičku. Oženil se s nejhezčí holkou z vesnice. Zplodil syna a tři dcery. Poctivě obdělával pole a jeho vepři byli nejvyhlášenější v okrese. Zemřel náhle roku 1947 na mozkovou mrtvici.
Proroctví trouby si až do dna vyžraly jeho děti.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Okrajové riziko

Úvodní poznámka: 

Krátký medailonek ze života zámořských objevitelů. Rozhodně pravdivý.

Drabble: 

Tisíce modrých odstínů křižovalo nebe. Slunce nenápadně pozorovalo mokrou placku pod sebou...

„Už?“
„Ne,“ zavrčel kdosi na přídi pochybně vyhlížející bárky a dál pozoroval stoprocentně konečný obzor.
„Už?“ Muž na palubě se chytil za hlavu stejně zuřivě, jako se chtěl chopit pistole a střílet.
„Ne! Vylez nahoru, jestli tě to zajímá.“
Hlas z podpalubí se odmlčel. Ale byla jen otázka –
„Co teď?“
Námořník vydal řev hodný tří šakalů zavile vyjících.
„Co to děláš?! Ne! Já neumím plaváááát!“
Šplouch.
„Co mně je do toho? Říkal jsem jasně – na kraj světa se mnou jedeš jenom na vlastní nebezpečí!“

...plnou bláznů a choleriků.

Závěrečná poznámka: 

První letošní drabble jsem si představovala poněkud jinak, ale myslím, že to přežiju. Hlavně že je :). DMD zdar!

Stránky

-A A +A